Hrdinové filmu, dva političtí vězni z padesátých let, kteří marně čekali na to, až spravedlnost dostihne komunistického prokurátora, se rozhodli pro pomstu. Je to zdárný pokus, jak upozornit na skutečnost, že bezpráví je součástí našich životů a minulost nebude nikdy zapomenuta. Touha po odplatě je v mysli člověka zakořeněna po dlouhá léta. Tahle spící bestie se čas od času probudí a je na každém, jak ji zkrotí.
Vždycky se říká, že film stojí a padá se svými hrdiny. Autoři měli tentokrát neskutečně šťastnou ruku. Po delší době se na plátně ukáže Ladislav Mrkvička (80) a předvede divákovi škálu hereckého umění tak pravdivou, až nám dochází dech. U Jiřího Schmitzera (70) jsme si několikrát přečetli, že tato role byla jeho rolí životní. A tak nám v případě Staříků došly superlativy. Celý film odehraje Schmitzer připoután na invalidní vozík. Dostala tak velký prostor jeho gesta, mimika a nezaměnitelný hlas. Diváka až mrazí setkání s tak vyzrálými osobnostmi a uvědomuje si, že mistrovství herecké profese je podmíněno velkými zkušenostmi.
Zdálo by se, že o nedávné české minulosti už bylo natočeno vše. Opak je pravdou. Ještě zdaleka jsme se nevyrovnali s děním v padesátých letech a ani s výsledky roků končících osmičkou a devítkou (1968 a 1989). Rozhodně si do mozaiky poznání naší historie zařaďte návštěvu Staříků. Třeba vám pomohou lépe pochopit některé souvislosti.
Božena Hažová
