Drážďanské proměny
Foto: autorka

Drážďanské proměny

15. 9. 2019

Z Teplic jsme se vydali na výlet do Drážďan. Počítali jsme s tím, že to nemůže být nic dlouhého, protože doma čekal na naše průvodce, co jeli s námi, starý pes, který prý vydrží maximálně tři hodiny (teda než se vrátíme,  jinak začne vyvádět, ne že mezitím pojde, to na vysvětlenou). Poté jsme se  průvodcům svěřili, neboť naplánovali tentokrát prohlídku “dvorků umělců” (Kunsthof Passage) ve čtvrti Neustadt. 

Dorazili jsme kolem poledne, auta jsme nechali u nádraží, a abychom si urychlili cestu, svezli jsme se tramvají. V Drážďanech jsem byla jako rodilá tepličanda samozřejmě už párkrát, kdysi jako holka před mnoha lety a před nedávnem jsme jen projížděli. A tak mne udivila proměna města málem v pěší zónu - doprava je totiž svedena pod zem. Přímo mne fascinoval neskutečný klid. Nevím, jestli pod zemí bylo i všech 650 tisíc obyvatel Drážďan v tu dobu, kdy jsme tam byli teď my, ale skoro nikde nikdo. Přijela sáhodlouhá tramvaj a my se nemuseli cpát tělo na tělo jako v Praze, ale v podstatě jsme ji měli málem celou jen sami pro sebe! No, řekněte, kde máte sami pro sebe celou dlouhatánskou tramvaj ??? Vystoupili jsme a vpadli přímo pod vodotrysky krásné fontány. Dál jsme pokračovali pěšky jako výzkumná výprava hledající dvorky umělců. Když jsme dorazili do čtvrti (samozřejmě bez map, zato jsme stáli každou chvíli na křižovatkách a mužští čučeli do “chytrejch” s GPS, aby našli požadovanou ulici), prohlíželi jsme si všechny ty krámky a kavárničky, kolem kterých jsme procházeli. Tam lidé byli, neboť byl čas oběda. 

U stánku se zeleninou vystavenou venku mne zarazil pohled na banány - aspoň doufám, že to banány byly - ale naprosto ČERNÉ, jeden jako druhý a přitom vyrovnány jak vojáci v řadě, aby si zákazník vybral ! No tohle - jaké já mám mezery ve vzdělání!  Jsou ty banány už shnilé,  či je vzadu  upekli v troubě, nebo je snad spálilo sluníčko přímo tady na ulici? Anebo to je nějaký zvláštní druh, který mi doposud unikal? Už už jsem se chystala vniknout dovnitř, neboť nesnesu, když něco nevím. Provedu důkladný výslech prodavače černých banánů...jenže mi to nebylo dovoleno, protože jsem byla mými průvodci od studia banánů násilně odtažena kvůli časovému limitu. A tak vám neřeknu o tom novém druhu banánů nic... 

A pak jsme bloudili a bloudili, nakukovali do všech možných dveří a hledali kýžené dvorky. Začínaly mne bolet nohy a taky začínalo být v těch ulicích horko. A GPS umanutě nechtěla  sdělit, kde se dvorky nacházejí. A pak už jsem nervově nevydržela a vletěla do prvního butiku. Odněkud z paty jsem vyškrábla svou pět let zanedbanou angličtinu a zeptala se, což já vidím vždycky jako nejpraktičtější a nejrychlejší řešení, než někde bloudit marně po cizím  městě.  Dneska je to výhoda - nemusíte už  (v mém případě) blekotat špatnou němčinou, ale anglicky už mladí mluví téměř všude, i v Německu, kde to ještě před lety nešlo a bez němčiny jste se zkrátka tenkrát neobešli. A tak jsme se díky prodavačce v butiku dostali velice rychle na to správné místo. Tím požadovaným místem byla ulice Goerlitzer Strasse. 

Dvorky byly půvabné, tiché, příjemné. V nich malé umělecké obchůdky, kavárničky zvoucí k posezení. Jinak nevzhledné staré domy skutečně velice zajímavě a hezky ozdobené. Já se děsila, co tam spatříme za pomalované zdi sprejery, ale byla jsem velice příjemně překvapena. Mám ráda krásu, ticho, vkus, zeleň, lad a klid - a to všechno tam bylo včetně té zeleně. Ve dvou dvorcích rostly dokonce jinany dvoulaločné alias ginkgo biloby -. zástupci jednoho z nejstarších stromů na naší planetě, a to už pěkně vysoké. A dokonce jsem viděla poprvé v životě i jejich plody! Dvorky měly i nádherné, vzletné názvy - přeloženo do češtiny se tam nalézal  Dvůr prvků, Nádvoří mýtických tvorů, Nádvoří světla, Dvůr metamorfóz a Farma zvířat. Večer za tmy jsou dvory osvícené a o to působivější a krásnější. 

S výsledkem naší expedice “za dvorky umělců” jsem byla spokojena. 

Na zpáteční cestu jsme se vydali pěšky kolem Labe až na náměstí Neumarkt -“Náměstí ticha”, jak jsem ho přejmenovala. Nejstarší tržní náměstí s kostelem panny Marie - Frauenkirche, kostela zcela zničeného a znovu postaveného. Tam jsme padli na židle, vychutnávali atmosféru a žasli, jak ve velkoměstě může být takový klid. A aby ty chvíle byly ještě příjemnější, dali jsme si obří zmrzlinové poháry a kafe. Moje spokojenost nabyla takových rozměrů, že se mi nechtělo vůbec vstát a seděla bych tam asi doteď, kdyby mi nebylo líto čekajícího psa. 

Příště ovšem beru režii opět do svých rukou, protože jsme nestihli velký park, novou synagogu - velice zajímavou stavbu kostky a mešitu s minaretem, kde bych si určitě dala k tomu výhledu něco dobrého na ochutnání atd. atd. Ale co chcete stihnout, když jsme na to teď měli jen pár hodin a doma zřejmě zoufale vyl psí stařík...mimochodem - teď si vybavuji, že během našeho maratonu přes město jsem nezahlédla venčení jednoho jediného psa ! Že by Němci nebyli takovými psími nadšenci jako my ? Anebo se jejich psi venčí večer disciplinovaně sami... :-))

P.S.: Asi budete mít správnou připomínku, proč vám předkládám fotku banánů místo více fotek příslušných dvorků - vězte, že jsem moc chtěla, ale fotky se mi, nevím proč, vkládaly převráceně a já je nebyla schopna otočit, takže jsem to nakonec vzdala.

Hodnocení:
(4.8 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Hošková
Polepený dům - to jsem ho tak nazvala já, asi to byl ten dvorek nazvaný Metamorfózy možná. Co to mělo znamenat, nevím, žádné vysvětlivky u toho nebyly... :-)) :-)). Ale nakonec - vypadal líp, než kdyby byl jen holý.
Eva Mužíková
Ten polepený dům - co to asi má znázorňovat???
Eva Mužíková
Jani dík.
Jana Hošková
Tak se mi konečně podařilo vložit ještě pár fotek do mé galerie Drážďany spolu s mapkou, kdybyste se chtěli podívat.
Jana Hošková
Evo, vypadalo to tak...prohlížela jsem si dům odshora a když můj pohled spadl dolů, zjistila jsem, že stojím málem v kaluži vody - stékala totiž dole myslím dvěma čůrky DO KANÁLU ! Možná, že v kanálu byla nádrž na dešťovku, nevím - proto jsem si z toho udělala víceméně legraci. Nejsem technický typ a tohle dělali umělci, takže kdoví, kde ta voda skončila ! :-))
Ilona Kolářová
Drážďany mám blízko,je to pěkné město.
Danka Rotyková
Už jsem tam dlouho nebyla, díky za připomenutí, bude to pěkný výlet.
Eva Mužíková
Ráda jsem si přečetla a prohlédla. Jediné mi není jasné, ten způsob šetření vody. To jsou svody na dešťovku?
Alena Vávrová
Byla jsem tam tak dávno, že je to již promlčené. Nejspíš jsme tehdy využili nějaký "nakupovací" zájezd od podniku, což byla tehdy akorát stresová záležitost a z Drážďan si pamatuji jen, jak jsme seděli na lavičce před Zwingerem. Na vstup jsme neměli čas, ani marky. Uvažovala jsem i o plavbě lodí z Děčína do Drážďan a večer zase zpět.
Marie Doušová
Krásné fotky a hezká vzpomínka na výlet z Drážďan. Dík.
Jana Hošková
Každou válku odnese nejvíc civilní obyvatelstvo a záběry ze starých filmů jsou otřesné. Moje maminka pamatovala z dětství, jak ta strašná záře z hořících Drážďan byla vidět prý až v Teplicích. Jinak abych byla upřímná, celkem souhlasím s Naděždou - mne velká města taky nelákají, ale občas udělám výjimku :-))
Zuzana Pivcová
Ještě chci připsat, že na obnovu Drážďan věnovaly peníze různé organizace a fondy z někdejší NDR i NSR. Některé ruiny byly v NDR ponechávány záměrně, aby demonstrovaly, k čemu vedl nacismus. To mi připadalo trochu násilné. Znám ještě ze svého bývalého pracoviště - vojenského archivu - velmi podrobnou zprávu o zkáze Drážďan koncem války. Ano, jistě mnozí namítnou, že dostali, co si zasloužili. Avšak v té době bylo v Drážďanech vedle civilního obyvatelstva také mnoho totálně nasazených a uprchlíků z východních zemí. Já jsem teď ale myslela na architektonické památky, které podlehly zkáze. Z těch nezbylo téměř nic a vše se stavělo znovu.
Naděžda Špásová
Máme to do Drážďan asi 50 km, ale abych pravdu řekla, nějak mě nalákají, mám raději menší města, ale ostatním přeji krásné zážitky. :-)
Alena Tollarová
Drážďany jsou krásné. Mám absťák, už je to asi pět let, co jsem tam byla naposledy.
Marcela Pivcová
Už se delší dobu domlouváme s kamarádkou, že Drážďany zase po několika létech navětívíme, Jsem ale přesvědčena, že lépe bude ještě během podzimu, Oblíbené předvánoční město mě dost zklamalo - množství lidí na trzích a k tomu dost nevlídné počasí. To se raději v klidu podívám na známé stavby, řeku a třeba i na nějakou menší výstavu.
Věra Ježková
Jano, prima!
Zuzana Pivcová
Čtvrť Neustadt za vodou jsme navštívily už za NDR a příjemně nás překvapila. V nynějších Drážďanech jsem byla několikrát, ať už na konferenci historiků nebo v době adventu, moc se mi líbí, ale v nové části jsem už od té doby nebyla.
Dana Puchalská
Když si tak spočítám kdy jsem tam byla naposledy,..... Jejda, to je ale let. A takhle pěkně tam určitě nebylo. Vím, že kamarádky tam kupovaly pochutiny, které tu v obchodě nebyly. Já tam ráda navštěvovala trhy. A dokonce jsem si odtamtud přivezla hezký mini džbánek. Děkuju za pěkný článek který mne vrátil zpět o hodně let.
Aranka Johnová
Krásné,do Dráždan jezdím v poslední době často a dvorky umělců bych také chtěla vidět,snad někdy.Krásné fotky,ty banány jsou zajímavý,to jsem ještě neviděla.Já objevila oázu klidu v Grossgarten u ZOO a nedavno navštívila Panometer,kde je k vidění panorama Dráždan r.1945 zničené bombardováním ,hudba a efekty,bylo to krásné,ale pohled na zničené město smutný.Také jsem měla štěstí na obří kolo vedle Zwingeru,tak kouknout z výšky na Zwinger,také zážitek.No a advent v Dresden...také stojí za návštěvu.Hezký den všem.
Jana Hošková
Ještě jednou se omlouvám za fotky - dvorky jsem měla či mám krásně nafocené, ale vkládaly se obráceně...jinak Věro, že bych tam jezdila přímo za kotletami, to teda ne, ale vždycky vzpomenu na dovolenou ve vých. N., kde opravdu ty kotlety byly obrovské proti těm našim a milovali jsme návštěvy pekařství, kde měli nádherné a velice dobré buchty - řezy, a to jeden za marku ! :-))
Věra Ježková
Do Drážďan jsem jezdila během VŠ dost často. Především za kulturou. Některé spolužačky si tam ale kupovaly i vepřové kotlety a vozily si je domů.
Hana Nováková
děkuji za seznámení, poutavý článek a hezké fotky
Jana Šenbergerová
Pěkný výlet, takové mám ráda. Uvedené fotky jsou také zajímavé. :-)