SICÍLIE cestou necestou – díl II. SYRAKUSY
Foto: autorka

SICÍLIE cestou necestou – díl II. SYRAKUSY

8. 9. 2019

Syrakusy leží částečně na pobřeží a částečně na ostrůvku Ortigia a jsou spojeny mosty. Původní obyvatelstvo se nazývalo Sikulové (že by Šikulové ? Rodák Archimédes tedy rozhodně šikula byl, a to ne malý či bezvýznamný). 

Do Syrakus jsem se těšila hlavně kvůli Archeologickému parku (Parco Archeologico)  a taky proto, že to bylo rodiště velkého řeckého vynálezce, matematika, fyzika a astronoma Archiméda, který se tam pravděpodobně roku 287 př.n.l. narodil,  prožil v Syrakusách většinu svého života, pomáhal bránit Syrakusy vynálezy svých zbraní a taky tam poté zemřel. 

Nám asi vtloukli do hlavy ve škole nejvíc Archimédův zákon, a tak od té doby všichni víme, že když jsme tlustí a ponoříme se do kapaliny - vlezeme do vany plné vody -  tak nám jí moc v té vaně nezbyde, čili kolik vody vytlačíme, tolik vážíme (jestli jsem to teda nespletla) - ostatně, to snadno zjistíme i bez Archiméda, že si všechnu vodu vylijeme. Ostatní jeho poučky na mně nezanechaly evidentně žádné stopy, ježto matematika ani fyzika nebyly mými oblíbenými předměty. Tento úžasný člověk byl stejně geniální jako Leonardo da Vinci a z jeho vynálezů se těžilo po staletí. 

Archimédés byl zabit během druhé punské války při obraně svého rodného města. O jeho smrti se nám dochovala legenda, podle které odmítl po dobytí Syrakus následovat římského vojáka dříve, než dořeší matematický problém – studium kruhů („Noli tangere circulos meos - nenič mi mé kruhy.“). Kromě jiného se zasloužil i o řadu vojenských vynálezů, kterými přispíval k obraně svého města. Možná proto jeho zabití římským vojákem zdaleka nebylo náhodné. 

Archimédův technopark (součást archeologického parku) byl bohužel v době naší návštěvy zavřený, a tak jsme přišli o výstavu rekonstrukcí jeho vynálezů, což mne dost mrzelo. 

Římský řečník Cicero sto padesát let poté údajně nalezl a popsal Archimédův hrob.
V Syrakusách by tedy měl být pohřben, ale jestli je to pravda…kdoví, někdy se píše, že jeho hrob prý dosud nebyl nalezen. A kdyby ano, nedivila bych se, že to v Syrakusách tají, který to je. A to kvůli vandalům, kteří by možná toužili mít kus kamene od něj doma v obýváku či na zahradě, nebo ho aspoň počmárali nějakými svými trapnými klikyháky, když už nic jiného smysluplného vytvořit sami neumí. 

Ve starých Syrakusách se nachází kromě jiných zajímavostí i největší starobylé řecké divadlo na Sicílii. Během května a června se zde konají i divadelní představení antických dramatiků (například Sofokla nebo Euripida). Zajímavou částí divadla je jeskyně zcela nahoře nad hledištěm, ze které prýští mohutný proud vody. Ten prý údajně antičtí Římané používali při velmi populárních lodních bitvách, které se zde během jejich nadvlády v divadle odehrávaly. Aby hra působila co nejautentičtěji, zatopili celé jeviště vodou, tak jako to dělávali v koloseu v Římě.

V tzv. Dionýsově uchu, obrovské jeskyni na místě dřívějšího kamenolomu, bývalo dříve vězení pro válečné zajatce. Těch se tu v době antiky tísnilo i několik tisíc. Většinou tu naživu dlouho nikdo nevydržel. Byla tam prý tak vynikající akustika, že venku jste mohli slyšet, co se v jeskyni povídá. 

„Latomia del Paradiso jsou antické vápencové doly na severní straně Syrakús, plné obrovských dutin a jeskyní, dnes osázené pomerančovníky a olivovníky. V řeckých dobách byl celý obrovský lom pod klenutou “střechou” ze zeminy, která se však při zemětřesení v roce 1693 zhroutila a podzemní „Ráj“ se tak otevřel slunečním paprskům. Po této události zde byly vysázeny dnešní stromy. V současnosti připomíná  zahradu z kamene vytesanou do skály. Ačkoliv může název dolů evokovat jakýsi „ráj“, ve skutečnosti to bylo pochmurné místo starověkých nucených prací, takže pro ty, kteří zde pracovali, představovaly spíše peklo. Dokonce i slovo „latomia“ znamenalo ve staré řečtině lom pro otroky“ 

Moderní Syrakusy už jsme jen stačili projet a  prohlédnout si pouze ( zblízka i zevnitř) zajímavou stavbu poutního kostela Santuario della Madre Vergine delle Lacrimae. Kostel je vidět odevšad, což bylo právě záměrem stavitelů.

Staré město na ostrově - bývalá obranná pevnost  Ortiga (Ortigia) - je stejně jako Archeologický park zapsáno na seznamu UNESCO. Prošli jsme ho a pak jsme zjistili, že už nemáme dost sil ani dost času dojet do Palerma, což mne taky dost mrzelo, protože jsem toužila spatřit na vlastní oči nějakého „mafiosa“, takže jsme se vydali zpět na naše stanoviště pod Etnou. No – nakonec nemusím jezdit zrovna do Palerma a podaří se mi některého spatřit třeba u nás v Praze.   :-))

 

Hodnocení:
(5.2 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Jano, skvěle napsano, musel to být krásný zážitek.
Eva Mužíková
Přečteno i zhlédnuté fotky. Opět zajímavé vyprávění.
Jana Hošková
Zuzko, je to možná moje vina, dělám všechno v letu a nejlepe deset věcī najednou...asi jsem to neuložila nebo co. Přīště si dám větší pozor.
Zuzana Pivcová
Vidím, že se tu opět objevil zádrhel, ale opravdu o tom nic nevím. Článek je jinak bezvadný.
Jana Hošková
Omlouvám se, fotky jsem přidala tedy dodatečně do galerie Sicílie-Syrakusy pod mým jménem. Uznávám, že článek bez fotek není ono... :-))
Jana Hošková
Tak koukám, že se vloudila nějaká chybka. Fotky jsem přidávala jako normálně a při kontrole článku tam byly. Tak nevím, co teď...snad jen, že se pokusím dát je do galerie Sicílie-Syrakusy. Tak to mě teda mrzí... :-((
Dana Puchalská
Opět zajímavý cestopis. Škoda že u něj nejsou nějaké fotky.