O Robůtkovi
ilustrační foto: pixabay.com

O Robůtkovi

6. 9. 2019

K vánocům jsme si nadělili před pár lety my a rodina jedné dcery vysavač - robota.

Naše představa byla (dle reklamy na fotce v časopisu), že si sedneme, dáme nohy na stůl, spustíme robota, do ruky si vezmeme knížku či časopis a strávíme příjemné chvíle, zatímco robotický sluha za nás oddře tu namáhavou a u mne nenáviděnou práci.

Naše tehdy nejmenší, ani ne dvouletá vnučka okamžitě překřtila tenkrát tohoto sluhu na „Robůtka“ (spisovatel Čapek by měl radost, jak jeho slovo žije a dokonce i mění tvary). A okamžitě vymyslela pro Robůtka jinou činnost, než byla ta jeho původní, zamýšlená. A tak si děti na Robůtka sedaly a Robůtek je vozil po místnosti. Po čase jsem já a možná i dcera nabyly dojmu, že toto vlastně měla být jeho původní činnost.

Ten mizera Robůtek totiž vyžadoval před svou prací v podstatě vyklizení téměř celé místnosti. Jeho čidla sice měla reagovat na nohy stolů a židlí, ale spíš to vypadalo, že ho to vždy spíš zmátlo, a tak chaoticky rejdil několikrát tam, kde už byl, zatímco místa ostatní zůstala jím nepolíbená. A zatímco manžel byl včetně dětí jediný, kdo byl Robůtkem nadšen, já tiše soptila a pokaždé, když jsem šla kolem něj (teď myslím Robůtka), vyprskla jsem na něj nějakou tu invektivu: ty jeden…..línej (nepublikovatelné), ty malej….(nepublikovatelné), ty žroute nanicovatej! Neboť Robůtek se jevil jako lenoch. Jen se válel přilepen ke zdi a nasával a nasával (elektřinu), v noci pak mne budily zvláštní zvuky, které vypadaly, jako by se na nás chystala armáda štěnic.

Zřejmě byla chyba ve mně, přiznávám, k smrti nerada totiž čtu návody. Možná, že ostatním lidem robůtci slouží bez problémů, mne ovšem ten náš provokoval k nepříčetnosti. Nemyslela jsem si, že budu muset vyklízet málem celou místnost, aby se tam mohl promenádovat a přitom nedosáhl pod skříně, stoly a židle -  to mi jaksi nedošlo. Zřejmě byl určen pro provoz na zámku v poloprázdných tanečních sálech nebo do veliké vily a v našem panelákovém bytě trucoval. A čím mne nejvíc dožral - odmítal pracovat v obýváku na koberci. A to manžel kvůli němu sundal i prahy! Po vyklizení nábytku umanutě rejdil chaoticky dokola. Při představě, jak jsem se těšila, že se zbavím jedné ohavné domácí práce, jsem ho začala nenávidět. Nejradši bych na něj skočila a skákala a skákala, až by z něj vypadla střeva. Pak bych mu ještě přidala pár ran smetákem, abych ho dorazila, protože tím smetákem nebo normálním luxem jsem pak musela já dodatečně ještě prolézat pod gaučem a skříněmi a navíc se pak dřít s nábytkem nazpátek !

Pak se po letech jeho odpočinku a stálého žraní elektřiny dostavila před nedávnem rodina se všemi pěti dětmi.

Když náhle ustal řev dětí honících se po bytě, pojala jsem podezření jako vždy, když v těchto případech nastane ticho. Přiběhl vnouček a povídá: Babi, tam něco černého leze po zemi !!! V tu chvíli mě nenapadlo nic jiného, než že nám tam oknem vlétl nějaký brouk, nebo se jedná o obří tarantuli, tak povídám – no tak ho vyhodíme oknem ! Ale  to není brouk, babi, je to moc velké ! Pojď honem ! Vůbec mě v tu chvíli nenapadlo, že se jedná o Robůtka. Připravovala jsem se na boj s něčím velkým, černým a záhadným, co chytnu do utěrky a vyhodím oknem.

Letím tam a co nevidím – po místnosti se promenáduje sám Robůtek! Postavila jsem vnoučky do řady, zahájila výslech, kdo z nich ho spustil. Samozřejmě se nikdo nehlásil, ale chyběla vnučka poslední v řadě, ta nejmenší, dvouletá. Našla jsem ji vyděšenou v koupelně, jak tam stojí potmě s vyvalenýma očima a natahuje. Musela se, chudinka, pěkně leknout a zřejmě očekávala hromobití. Protože to ona ho spustila svým všetečným prstíkem.

A tak jsem se rozhodla – příště bude Robůtek malou vozit a kvůli ní jsem ochotna odstranit židle, ba i ten stůl – sice nevím kam, protože nevlastníme zámek - zbývá mi teda asi jedině paneláková chodba před dveřmi, a až se dostatečně povozí, nastane tahání nábytku zpět. A pak to zas teda Robůtek za to stěhování pěkně schytá…

Hodnocení:
(5.3 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Elena Valeriánová
Jano, nesnáším čtení návodů, to máme společné.
Jana Hošková
K Eleně a Martě - tak to teda závidím !!!! Asi si budeme muset opravdu pořádně přečíst návod nebo nemáte byt přecpaný nábytkem jako my :-))
Elena Valeriánová
U syna se taky prohání po místnostech a je zcela v pohodě. S chutí jsem si přečetla článek o vašem Robůtkovi, hezky s vtipem napsané. Jen jste trochu zviklala mé rozhodnutí zakoupit si jeden exemplář této mašiny.
Zdenka Soukupová
Krásné počtení k sobotní kávičce. Jen mi bylo trochu líto vnučky, že se tak polekala.
Marta Nosková
Robůtka vlastním již čtvrtý rok, u nás mu říkáme Robin a nedám na něj dopustit. Skvělý pomocník!
Eva Mužíková
Jani, tak jsem se v době noční také pobavila. Mezi námi, bez takovéto vymoženosti se ráda obejdu.
Jana Hošková
A ještě Věře Ježkové: vaši příbuzní mají štěstí, že nemusí pro okenního robůtka vyndávat ta okna ! :-))
Jana Hošková
Teda - upřímně řečeno, váhala jsem, jestli mám tento článek napsat a tak hrubě pomluvit "robůtka". Bála jsem se totiž, abych nebyla v té dnešní době, kdy nevíte, odkud na vás přiletí žaloba na cokoliv, napadena třeba nějakým výrobcem. Taky jsem tak dlouho hledala patřičnou fotku robůtka na pixabay, až jsem tam ze zbabělosti nějakým záhadným způsobem přefotila nakresleného modrého panáčka coby robůtka - aby se to snad proboha někoho nedotklo a nepoznal v tom svůj výrobek...obrázek se mi ovšem za záhadných okolností scvrkl, mě ruply nervy a odbouchla jsem to, takže nevím kdo (možná Zuzka Pivcová) se s tím pak mořila a dodala patřičný obrázek ! Prohlašuju tímto místopřísežně, že TOTO NENÍ TEN NÁŠ ZATRACENÝ ROBUTEK !!! :-)) :-)) A kdyby snad jo, podobnost je čistě náhodná.
Jarmila Komberec Jakubcová
Skvělý příběh - moc jsem se nasmála. Uvažovala jsem také o nákupu "robůtka" protože musím stále luxovat chloupky po Britunce (britské modré kočence) ale asi zůstanu u tradičního vysavače.
Věra Ježková
Z Robůtka bych nadšena nebyla. Loni nám předvedla přítelova dcera s manželem robota na mytí oken. Fascinovaně jsme hleděli, jak se šikovně pohybuje po mokrém skle a nespadne.
Zuzana Pivcová
Nemám ráda žádné technické automaty. Tady jsem se sice upřímně zasmála, ale co bych si s takovým robotem počala doma, nevím.
Anna Potůčková
Trochu humoru neuškodí -parádní článek !
Libuše Křapová
Moc hezký příběh:-) Živě vidím tu malou holčičku, jak stojí vyděšená v kupelně a bojí se:-) A při tom je v tom povídání spousta humoru :-)
Hana Rypáčková
Zrovna tak jsem vyšetřovala, kdo ho spouští. Venda pes pacičkou... Naštěstí ho nemám, bylo to u syna..
Mirek Hahn
Ano, myslím, že tyto "smartmachine" jsou božím trestem za to, že neradi luxujeme :-)
ivana kosťunová
Bavila jsem se velmi :)) Stávkuje vám podobně, jako mě můj mobil :)) Chtěla jsem si ten robot pořídit, ale asi od toho upustím.
Dana Puchalská
Moc hezký příběh a má to co já mám tolik ráda - humor. Děkuji.