Sto deset korun na jídlo denně. Je to pro důchodce málo nebo dost?
Ilustrační foto: ingimage.com

Sto deset korun na jídlo denně. Je to pro důchodce málo nebo dost?

30. 8. 2019

Sto deset korun na den. To je průměrná částka, kterou si může dovolit denně projíst český senior. Toto číslo se nedávno objevilo v médiích a vzbudilo rozruch.

Někdo říká: Ostuda, za to se přece kvalitní strava pořídit nedá. Další názor: Takovou částku musí dodržovat i jiné skupiny obyvatel a dá se za ní najíst slušně.

Říct někomu, kdo je celý den v práci, na obědy chodí do restaurace a párkrát do týdne si večer vyrazí do společnosti, že musí vystačit denně se sto deseti korunami, zhroutil by se. Vůbec by si to nedovedl představit, vždyť jen za oběd běžně vydá vyšší sumu. Říct tuto částku někomu, kdo většinu času tráví doma a jídlo si sám připravuje, naopak mu nepřipadá šokující. 

Těch sto deset korun dobře ilustruje, jak různorodá česká společnost nyní je a jak málo toho o sobě různé skupiny obyvatel navzájem vědí.

„Vycházíme z toho, že průměrný důchod je nyní třináct tisíc čtyři sta korun a senioři z něj čtvrtinu utratí za jídlo a nealkoholické nápoje,“ uvedl Tomáš Chrámecký z České správy sociálního zabezpečení. Jenže pozor, jde o průměr, takže je mnoho penzistů, kteří dostávají peněz výrazně méně. Každopádně vypočítaných sto deset korun na den na jídlo je průměr, jsou samozřejmě lidé, kteří si mohou dopřát dobroty za výrazně větší sumy, ale také lidé, kteří denně za jídlo nemohou utratit ani těch sto deset korun.

„Patřím do skupiny lidí, kteří rozhodně denně více než sto korun neprojedí, takže mi ta částka připadá pravdivá. Jen mě překvapilo, že když se ten údaj objevil v médiích, spousta lidí reagovala tak, že se za ty peníze nedá slušně jíst. Mám dojem, že jím rozhodně zdravěji než ti, kteří denně utrácejí za potraviny mnohem více,“ říká třiasedmdesátiletá Dana, bývalá učitelka. Je rozvedená, je zvyklá žít řadu let sama. Když zaplatí za nájem a za léky, říká, že si musí pečlivě peníze rozdělit, aby s nimi vyšla do další výplaty důchodu. „Ale jsem na to zvyklá, nepřipadá mi na tom nic divného. Kamarádka má zahradu, často mi dává ovoce a zeleninu. Z pár rajčat, paprik a brambor jsem schopná uvařit si moc dobrou polévku, kterou jím tři dny a vůbec mi to nevadí. Nakupuju ve slevách, často vařím rýři, luštěniny. Nemám pocit, že bych nějak trpěla. Maso moc ráda nemám, občas si koupím kuře, naporcuju si ho, udělám na pár dnů vývar, rizoto, zkrátka zpracuju ho celé. Samozřejmě, že si nemůžu dovolit koupit si něco ve fast foodu nebo jít do restaurace, ale vlastně po tom vůbec netoužím,“ vypráví. Je zdravá, cvičí jógu, hodně chodí na procházky. Když lékařce vyprávěla, co jí a jak cvičí, ta ji pochválila a řekla, že takový životní styl by v jejím věku měli lidé dodržovat.

Dana však byla zvyklá žít celý život skromně a umí si z mála připravit výživově hodnotnou stravu. Problém je, když lidé mají málo peněz a neumějí vařit, případně vůbec nemají ponětí o tom, jak by kvalitní zdravá strava měla vypadat.

„Můj táta neustále nadává, že si nemůže dovoli kupovat maso a uzeniny. Pro něho je kvalitní jídlo kus masa, ideálně plavající v mastnotě a k večeři párek nebo sekaná,“ vypráví pětačtyřicetiletá Lucie. Otci neustále vysvětluje, že ona sama si také nemůže dovolit kupovat maso každý den. „Mám tři syny a ti, s prominutím, žerou jak zběsilí. Kdybych měla jim třem a manželovi dělat každý den řízky nebo guláš nebo svíčkovou, nevyšli bychom. Také vařím úsporně a když něco kupuju, pečlivě si promyslím, co z toho všechno vyrobím, na jak dlouho nám to vydrží. Do práce si nosím jídlo v krabičce, stejně tak porcuju jídlo do práce i manželovi. Do restaurací vůbec nechodíme. Nevadí nám to, raději si našetříme na dovolenou, než abychom vše projedli. Jenže můj táta toto nechápe, má pocit, že špatně jsou na tom jen penzisté. Ovšem, já velmi dobře vím, že rodiny s více dětmi, jsou na tom mnohdy ještě hůře, protože mají obrovské výdaje jiného typu. Když udělám doma hrnec rizota se zeleninou, všichni si pochutnáme. Když ho uvařím tátovi, brumlá, že to není žádné jídlo a pak si stejně koupí nějaký salám,“ říká Lucie.

Potíž je v tom, že mnozí lidé si neumějí jídlo připravit. Nakoupí si v akcích potraviny, které jsou ve výsledku dražší, než kdyby si nakoupili jiné a dokázali je zdravě a chutně zpracovat.

V poslední době se objevily i firmy, které nabízejí na každý den seniorům jídlo takzvaně na míru, tedy jde o obdobu tolik rozšířených krabičkových diet. Lidé si mohou objednat přímo do domu dovážku jídla, které má údajně tu správnou výživovou hodnotu pro vyšší věk. Potíž je v tom, že úplně stejné jídlo si mnohé ženy jsou schopny připravit samy a to za mnohem nižší náklady. Zkŕátka, i v byznysu se stravováním se začíná projevovat, že lidé vyššího věku jsou zajímavá cílová skupina, na kterou obchodníci cílí. Což je poněkud v rozporu s údaji, podle kterých senioři na kvalitní jídlo nemají dost peněz. Je to opět ukázka, že si pod pojmem senior nemůžeme představovat žádnou takzvanou typickou unifikovanou bytost, ale že jde o velmi různorodu skupinu lidí, od těch majetných, mlsajících a zajímajících se o nové trendy přes ty, kteří jsou zvyklí jíst tři dny polévku ze sáčku až po ty, kteří si umějí z mála vykouzlit chutné a zdravé jídlo.

Faktem je, že ve vyšším věku by se člověk měl o to, co jí, zajímat. Právě nekvalitní strava může ubrat pár let života ve zdraví. Úplně nejhorší je přístup: Už nic nepotřebuju, nebudu utrácet, stačí mi na každý den na večeři rohlík a trojuhelníček taveného sýra, víc si stejně dovolit nemůžu. Jistě, časem se člověk může dostat do situace, kdy mu zdravotní stav nedovolí přemýšlet nad tím, co jí, natož si zajímavé kvalitní jídlo sám připravovat a bude odkázán na pomoc druhých. Ale dokud to jde, měl by se o zdravé a chutné stravování pokoušet. Není to totiž tak těžké, jak to vypadá. Někdy stačí jen změnit zaběhnutý životní styl a místo ochuceného jogurtu plného chemikálií si za stejnou cenu koupit dvakrát tak velké balení jogurtu čistého a třeba si do něj hodit pár rozinek. Právě tak se totiž naučili jíst lidé, kteří sice musejí vyjít s málem, ale nedopustí, aby to mělo vliv na jejich psychickou i fyzickou kondici. Žije jich mezi námi hodně, jen se o nich nemluví a oni své umění slušně žít z mála nedávají na odiv.

Hodnocení:
(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Ptáček
A stát nás nenechá ve štychu a tak podobně….ALE….. Začalo to Klausovou sociální sítí, ale i tady se šetřilo materiálem, tak má dost velké oka a většina z nás jí propadne. Dnes „sám si vařím, sám si peru“ není zrovna na přežití a domovy důchodců a podobné zařízení MUSÍ BÝT ZISKOVÁ, tak že bez měsíčního daru firmě to taky nejde. Ale mám pro vás jednu potěšující zprávu. Pokud trochu jezdíte po naší vlasti, jistě jste si všimli že stát ve velkém organizuje výstavbu nových mostů, tak že aspoň s něčím na nás pamatovali. Heslo „sejdeme se pod vocasem“ nahradíme „sejdeme se pod mostem“.
Dana Puchalská
Je to fakt výživná a "divná" debata. Začala 110. - Kč na jídlo a dostali jsme se i ke kravičkám. Nejen v naší zemi, ale i v cizině. Ano, ani já nechci v penzi vybírat zbytky v obchodech. Jsme 2 a vždy jsme uměli počítat. Bohužel spousta lidí nechce slyšet jednu starou moudrost. Z plného špajzu se vaří líp než z vybíléné, ikdyž značkové lednice. Lidi zlatý, 1+1=2......počítejte i s horší dobou a nekupujte blbosti. Vím, o čem mluvím.
Danka Rotyková
Podle mého není 110,- Kč na jídlo denně zrovna nejvíc, ale pokud si ještě dovedu dobře a chutně uvařit sama, tak snad se to dá. Ale nejsou všichni stejně staří, stejně zdraví a šikovní. A hospodařit ve dvou a nebo sám, to je rozdíl. Když jsem se vdávala, řídila jsem se asi pouze svým srdcem, a proto dnes nemám po manželovi žádný majetek. Vzhledem k tomu, že jsem šla do důchodu až 8 let po manželově smrti, nesplnila jsem jednu z nových podmínek pro přiznání vdovského důchodu. Nevěřila jsem svým uším, ale nehroutila jsem se. Jen mi to mrzelo, že manžel do 61 let poctivě pracoval a ....
Oldřich Čepelka
Jo souhlasím, to nevyznělo dobře. Vždycky se najdou ti, co neměli možnost nebo je to nenapadlo, šetřit nebo se aspoň výhodně vdát :-) a říkali si - ono to nějak dopadne... a stát nás nenechá ve štychu a tak podobně. Ale ve skutečnosti spousta lidí měla možnost se o něco pokusit nebo žít jinak a myslet na budoucnost. souhlasím s tebou a taky si všimni, že většina se nakonec nějak přizpůsobí. doba selských bouří pominula. A nechci se chlubit, přece když jsem vyrůstal, neměli jsme auto, televizi, ledničku, dokonce ani splachovací záchod, máma mě z důchodu držela na VŠ, prostě mi postupně došlo, že musím myslet daleko dopředu. Říkej tomu třeba štěstí.
Libor Ptáček
RE. Oldřich: Každý to štěstí a jasnozřivost nemá.*Ale, zapomněl jsi dodat i možnosti. Neznám ve svém okolí nikoho kdo by měl možnost „zvyšné“ penízky ukládat. A pokud ano, tak porucha pračky, auta či rodinná událost tento účet stejně vybrala. Pokud se chlubíš ze na to máš, (dokud ti nezkrachuje banka) tak ti to přeji, ale zeptej se důchodců při dopoledních nákupech jak na tom jsou. Již po staletí se všemi režimy udržuje dělný lid (plebs) v chudobě a životních podmínkách z ruky do huby, to aby si moc nevyskakoval. Dnes k tomu ovšem přispěl i fenomén tzv „hypotéčních zaměstnanců“ co v zájmu svém a rodiny drží hubu a krok, pokud se nechtějí stát lovnou zvěří pro exekutory. Blahobyt a slavné „životní jistoty“ lidi dovede k tomu že se začnou zajímat o to kdo a jak nám vládne a to není vhodné. I zoufalá bída začne lidi bouřit proti vrchnosti a proto že tito lidé nemají co ztratit, je to vážnější a může to skončit i defenestrací. A závěrem, žijeme si dobře, ale mohlo-mělo by to být lepší. :-)
Oldřich Čepelka
Nechci hodnotit, kolik znamená hodně a kolik málo. Všímám si, že mnoho důchodců a) stěhuje se z většího do menšího (někde nemohou), b) vedou společnou domácnost s jiným důchodcem, c) pracují aspoň na část úvazku (mají-li tu možnost a zdraví). Většina lidí se dříve musela nějak uskrovňovat, vzpomínám na sebe coby studenta, dnes jsou nároky a potřeby mnohem větší, člověk vidí, co by mohl, kdyby měl víc peněz... 110 korun nebudu hodnotit, nemám tento problém, a 20 let před důchodem jsem si šetřil, až budu starý, abych nemusel nuzovat. Každý to štěstí a jasnozřivost nemá.
Soňa Prachfeldová
Už to vypovídá o stavu důchodců, jak musí skudlit každou korunkou. Podle mě je 110 Kč nedůstojné pro člověka a pokud by chtěl opravdu zdravé čerstvé jídlo včetně mořských ryb, tak tato částka nestačí.
Libor Ptáček
V této diskusi ale pomíjíte lidi co zůstali v bytě osamoceni a nemají kam jít. Běžný nájem je do deseti tisíc a důchody snad čtrnáct tisíc. A s tou čtyřkou co zbyde to je tak akorát na přežití. I když se mi ale zdá že těch sto deset na den je dost nadsazeno, no řekněte, kdo to má? (Jyrka) Měl jsem kamaráda co dokázal přežít i z ničeho, nouze jej donutila. Bydlel u přítelkyně a na den mu stačilo deset korun na stravu. Když večer prodávali obchodáky pečivo, tak čtyři housky a jednu kudrnatou polévku a přežil. Ale to není ani záchovná dávka ale pár dní to jde. Ano, pomoci si lze, zahrádku, chovem nebo třeba vlastní pastvou na sídlištním parku. Ale zeptám se jinak. Za celoživotní práci se budeme bavit o tom co potřebuje člověk k tomu aby přežil? Takhle si užíváme důchod? Už Marie Terezie zavedla domovské právo a chudobince ve snaze pomoci starým, a my dnes bojujeme o jídlo a přežití? Kam jsme došli, kdo to ví?
ivana kosťunová
Jenže kde vzít ty jiné ?
Jana Kollinová
Ale lidem již došlo, že mnoho současných politiků není schopno pro lidi cokoli udělat.
olga skopanova
Pane Libánský máte pravdu, ale o tom je politika, co by politici dělali, kdyby lidem došlo, že pro ně nejsou schopní nic udělat?
olga skopanova
Paní Kesser to, že chcete důstojnost a úroveň je dobře, ale musíte se o ní přičinit sama stát vám ji nezajistí, bohužel.
Jiří Libánský
Takový koloběh života. Aby se získaly peníze na slíbené zvýšení důchodů, zavede se EET, sankce, další kontrolní hlášení, prodlouží se lhůta na vrácení DPH, zajišťovací příkazy, penále atd. To zvedne podnikatelům náklady, tak i v restauracích zvednou ceny. Důchodce dostane ten slíbený vyšší důchod. Takže si stále za svůj důchod zase může koupit stejný počet obědů jako předtím. Řeknete si, proč to dělat tak složitě, když se vůbec nic nezměnilo a nikomu to nepomohlo? Majitel restaurace je ten zloděj, který zvyšuje ceny. Andrej Babiš je ten politik, který přidává na důchodech. Takže rozhodně není pravda, že to nikomu nepomohlo.
Jarmila Komberec Jakubcová
Zatím jsem to nepočítala. Kupuji si na co mám zrovna chuť, na obědy chodím v práci do Vegetky a večer mám občas jogurt či plátek sýra a k tomu zeleninu. Nakupuji občas libové maso.Dávám přednost nákupu potravin z farmářských prodejen. Řídím se zásadou méně ale kvalitně.
Milan Sova
Ema Kessner: tak žijte ;-)
Jitka Caklová
Nelze srovnávat nesrovnatelné. Ale abych se vrátila k tématu článku. Když zprůměruji můj a manželův důchod, tak zdaleka nedosahujeme výše průměrného důchodu. Faktem ale je, že dvě stě dvacet korun denně určitě neprojíme, neřešíme coby-kdyby, až jednou..... Vím, že si musím odžít, co si odžít mám a štěstí, co je vlastně štěstí.....
Ema Kessner
Někdo tu píše, že jsme obézní ...atd. Víyte, proč je někdo obézní? Protože konzumuje nezdravou stravu. Pečivo, přílohy, vše, co zasytí za méně peněz. Pokud budeme jíst zeleninu, budeme štíhlí. Pokud na zeleninu budeme mít finance. Když v srpnu stojí květák 70,- kč....a jak tady píše jiná paní, nevadí jí jíst 3 dny stejnou polévku apod. Tak mně to vadí. Poctivě jsem pracovala 40 let. Chci žít důstojně. Nenosit obnošené šaty, boty, chci úroveň, jaká přísluší lidem, kteří vychovali děti a pracovali.
Věra Lišková
Vaření malé (jedné) porce jídla je nehospodárné a tak se musím spolehnout na mrazák nebo jíst stejné jídlo víc dní. Jinak se mi líbí, že portál čtou i krajané v cizině a obohatí jej svojí zkušeností.
Jana Šenbergerová
Každopádně je štěstí, když jsou spolu dva důchodci. Jeden to má mnohem těžší, a to nejen kvůli stravování.
Jitka Caklová
Ale v jednom vám dávám bezesporu za pravdu, žádný člověk by se neměl udřít k smrti, tak jak se udřeli moji rodiče.
Jitka Caklová
M.S.:Samozřejmě "roboti" 31.8.2019 22:19 byla nadsázka, protože po životě, který jsem prožila, moc dobře vím, že tento seriál je limonáda. Otázkou je kolik lidí věří tomu, že tam bez práce "lítají pečení holubi do huby". Jak sám píšete 31.8.2019 22:35, "k tomu (pozn. tedy na práci) si najmou lidi". 31.8.2019 21:25, není pravda, že když dojde krmivo nebo sláma, že "to není nic zásadního".
Jitka Caklová
M.S. Máte pravdu, jsem "stará škola" a je víc věcí, které moje zastaralé mozkové závity nepoberou, ale že není družstvo jako družstvo náhodou vím :-D. Ivano, vidím to jako s bývalým sousedem, ten mi také radil, abych si místo pracného přehazování kompostu pořídila kanadské žížaly a bla bla bla. Tak jsem se ho jen zeptala, zda je má taky, že to tak dobře ví. Samozřejmě neměl ale radit, to mu šlo :-D
Marie Faldynová
Já stovku denně neprojím, ale za tu cenu, že v restauraci si nekoupím ani čaj, natož celý oběd. Kdybych neměla sílu si uvařit - nevím, jak bych to řešila. Když tolik lidí řeší nadváhu opravdu to ukazuje na to, že umíráme hlady :-)
Milan Sova
Jitka Caklová: to jste špatně pochopila ;-) Družstvo není ekvibalent JZD :-D Je to družstvo vlastníků. Máte třeba ve vsi deset sedláků a ti dohromady mají družstvo vlastníků. Obsahuje pouze jediný účel a to je společná letní pastva v horách. K tomu si najmou lidi. Když jsem začínal, byl jsem na Alm, kde bylo 120 krav. Měl jsem v mlíkárně 1.500 litrů mlíka denně a k tomu dva lidi, kteří se starali o krávy (dojení, pastva) O robota moc nezavadíte :-D Pokud jste na menší Alm třeba kolem třiceti krav, máte na práci u krav jednoho člověk, dojit musíte společně. Ten druhý případ preferuju já, protože je pro kvalitu mléka a sýrů daleko lepší. Doktor z hor je limonáda, která má k realitě v dost daleko :-D
ivana kosťunová
Líbo, podívej se, kolik stojí obyčejný panelákový byt v Praze. Za to si opravdu koupíš na vesnici spravený malý domek v dobrém stavu. Jitko, máš naprostou pravdu v tom, že se o tom snadno mluví člověku, který to nezkusil. Ale já se k tomu nechystám, nikoho do toho nenutím, jen popisuji případ ze svého okolí. Já sama jsem to ještě řešit nemusela, protože si k důchodu přivydělávám díky své živnosti. Až to nepůjde, začnu to řešit a snad něco vymyslím. A to jsem myslela tím svým příspěvkem. Najít nějaký pro mne vhodný způsob, jak to řešit. Tím nechci říci, že důchody jsou u nás v pořádku.
Jitka Caklová
A jsme u toho, "dejte mi lidi, já to udělám". Mám dojem, že se dívám na seriál Doktor z hor - nové příběhy a veškerou práci v družstvu v Alm dělají roboti, kteří v seriálu nefigurují :-D, ale ze srdce Vám i sousedovi tuto pohodičku přeji, neboť vím co je to za dřinu, vyrobit pro chov krav to podstatné.
Libuše Křapová
Milane, tak vám přeji, ať vám zdraví a síla vydrží. Já pracovala celý svůj život ve zdravotnictví, z toho hodně roků na trojsměnný provoz. Zcela otevřeně říkám, že bych to nyní už nezvládala ani kdybych na chleba neměla.
Milan Sova
Libuše Křapová: doufám :-D Žiju v Jižním Tyrolsku a dělám přibližně to samý co on. V létě Alm, krávy plus zpracování mléka v zimě krávy + práce na penzionu.
Milan Sova
Jitka Caklová: Tři měsíce v létě má krávy v družstvu na Alm. Seno dělá, když se zadaří tak třikrát (s tím mu pomůžou dva místní). Jinak krmí pouze seno. Měsíc před a měsíc po Alm jsou krávy venku (jak počasí dovolí) Slámu kupuje a pokud dojde na jaře seno, tak ho musí koupit taky, ale to není nic zásadního. 15 krav je práce na čtyři hodiny, co by jste tam s nima delší dobu dělala? Pole u nás nejsou je to 1.400 m.n.m. ;-) Co se týká granulí, je otázka k čemu to mlíko potřebujete. On vozí mlíko na svoz do mlíkárny, tak že běžný granule (vitamíny, nějaký procento sojy, kukuřice a zbytek je odpad z mletí obilí) Pokud chcete mlíko na výrobu sýrů měla by jste se soje a kukuřici vyhnout. Není to problém, většinou je v nabídce přiblížně osm druhů Kraffutru.
Libuše Křapová
Milane, může být. Ale rozhodně to není běžné, ale velmi vyjímečné. Nevím, kolik je vám, ale dokážete si představit, že tohle v osmdesáti zvládáte vy? Nebo vůbec v tomto věku zvládnete vaši nynější profesi?
Jitka Caklová
Milan Sova: To by mě zajímalo, čím ty krávy krmí, kdy pro ně dělá, například v sezoně, zelené krmení, kdy suší seno, čím je krmí v zimě, kdy pracuje na poli, aby měl pokrutiny a slámu na podestýlku atd atd. 15 krav není práce na 4 hodiny denně. Jedině snad celoroční venkovní ustájení bez podestýlky a krmení granulemi. A co jsou granule? Pamatuji jak výrobce granulí od JZD kupoval hnůj z hal, kde vykrmovali brojlery, jako pojivo do granulí. Víme vůbec co jíme?
Milan Sova
Libuše Křapová: osmdesát je v pohodě ;-) Mám za souseda sedláka (84) spolu s manželkou (74) provozují penzion o 45 lůžkách a k tomu patnáct krav z toho deset na dojení. Jeho denní režim je každý den stejný :-) Vstane ve tři hodiny ráno jde podojit, z penzionu na Bauernhof je to 200 metrů. V pět má hotovo, vrátí se na snídaní a v šest veze mlíko na sběr. Pak se vrátí na penzion a spolu s manželkou připraví snídaně. Po snídaních má relativně volno pokud zrovna hosté nemají plnou penzi. Ve dvě hodiny znovu na ke kravám kde skončí ve čtyři. Zpátky na penzion připravit večeře, po večeřích všechno uklidit a v devět jde spát. Nemají děti a dělají všechno jen oni dva. 11.9 mu bude 84 :-D
Jitka Hašková
Ceny bytů v Praze jsou horentní. V paneláku z roku 1975 (kde bydlím) teď sousedi prodali 3 pokojový byt o ploše 62 m čtver. za 5 milionů. Nový stojí asi 8 milionů.
Libuše Křapová
Než jsem to dopsala, vložila svůj příspěvek Jitka. Souhlasím s ní. Nyní mám také svá rajčata, brambory - ale protože mne to baví a ještě to zvládám. Navíc jen pěstuji jen na chuť, ne jako zásoby na zimu. Nevidím také důvod, proč bych měla pěstovat slepice a králíky, abych měla co jíst. A až mi bude (nebo někomu jinému na vesnici) osmdesát, máme jíst ten čersvý vzduch, protože na práci už nebudu mít sílu?
Jitka Caklová
Oprava: Mě když někdo potká a zeptá se, .......
Libuše Křapová
Ivano, ta částka 110 kč je už po odečtení ostatních nutných nákladů. Takže to je už opravdu jen o jídle. Co se týká tvých známých - nyní jsou dva. Za peníze z prodeje bytu si koupili jaký domek? Nový těžko, to by ten jejich bývalý byt musel být opravdu velký a luxusní. Takže určitě (tak jako já) musí aspoň něco vložit do oprav. A další věc - jak daleko mají na vesnici do obchodu, k lékaři? Pokud je zajímá divadlo, kino, koncerty, jaká je tam dopravní dostupnost? Nebo spoléhají jen na auto? Zvládne tohle všechno jedinec, když druhý partner jednou odejde? Vím, o čem mluvím. Ve dvou je život snadnější i ve městě. Bydlím v domě, který jsem si kupovala právě na důchod - a všechny tyhle možnosti jsem musela zvažovat.
Jitka Caklová
"Navíc pobyt na zdravém vzduchu seniorům prospívá." Také jsem jednoho takového "moudrého" znala. Měl u nás na vesnici obchod smíšeným zbožím a když mu ho zkonfiskovali, nechali ho ještě nějaký čas "v jeho obchodě" prodávat. Když přišla v poledne maminka z pole do krámu a jen se zmínila, jaká je to v tom vedru lopota, tak ji vždycky říkal: "Paninko na co si ztěžujete, od rána do večera na čerstvém vzduchu, já kdybych mohl, tak to tu z fleku zavřu a půjdu pracovat na pole." Pak měl slabý infarkt, udělal si kurz na elektrikáře a našel si "zašívárnu" v národním podniku. Vždy se nejlíp radí tomu druhému. /// Byt se dá skutečně prodat, ale nejprve se musí vlastnit a při koupi domku na vesnici se musí počítat s tím, že léta přibývají, síly ubývají, o nemocech nemluvě. Samo se nic neudělá a iluze "o vlastních surovinách ze zahrádky (brambory, zelenina, ovoce) a možnosti chovu domácího zvířectva" se zbortí jak domeček z karet. Skutečný život opravdu není o jídle. Mě když se někdo potká a zeptá, jak se mám, s úsměvem odpovídám: "Dík za optání, špatně už jsem se měla :-) :-)"
ivana kosťunová
To přeci není jenom o jídle ...
ivana kosťunová
Mám na mysli celkovou změnu-dám příklad: znám manžele-seniory, kteří prodali byt v paneláku v Praze, za utržené peníze koupili domek na vesnici, v krásné přírodě, a ty dva důchody, za které by v Praze těžko vyžili, jim umožňuje vcelku slušný život. Ale ta změna životního stylu může být i jiná, každý musí zhodnotit své možnosti, toto byl jenom příklad.
Hana Práglová
Ivano o jaké změně píšeš?Místo brambor nudle,místo masa soju,nebo jak???
Dagmar Bartušková
Ano, když jsou dva platy v rodině, žije se z jednoho.
ivana kosťunová
Myslím, že s pomocí vlastních surovin ze zahrádky (brambory, zelenina, ovoce) by se to dalo. Pokud se žije na vesnici, a je možnost chovu domácího zvířectva, vidím to velice optimisticky. Navíc pobyt na zdravém vzduchu seniorům prospívá. Situace je taková, jaká je, a nemá cenu nad tím lamentovat, spíše je potřeba opustit staré stereotypy a nebát se změny.
Dagmar Bartušková
Ceny masa a zeleniny jdou pořád nahoru. 110,- korun na dobrý oběd v restauraci v Praze je opravdu hodně, hodně málo. A vařit doma spousta seniorů nezvládá, třeba i ze zdravotních důvodů. Aby tedy mnozí vyšli, navaří levná jídla - hlavně těstoviny a knedlíky a to jí třeba tři dny po sobě. Taková je úroveň našich lidí, kteří celý život pracovali. Stačí srovnání s důchodci v Německu. To člověk jen zírá...
Helenka Červenka
Pro jednoho vařit a vystačit s tou sumou bude určitě těžší. My jsme dva a myslím, že těch 220 nám na celodenní stravu vyjde. Za měsíc to je šest tisíc - a to opravdu za potraviny dáme. Jenže si k tomu připočtěte energii, vodu..nebo jediné jídlo navíc v restauraci a je po "přídělu". Pak se nedivme, že senioři vyhledávají akce a slevy, kterými zas opovrhují ti, kteří mají to štěstí, že mají nadprůměrný důchod.
Milan Sova
4,30 Eura je hustý :-O
Věra Lišková
Základní potraviny podražily, brambory, zelenina, snad jedině, když je zahrádka a vaří se doma, by to šlo.
Hana Práglová
Souhlasím.Pokud si uvaŕím,tak to snad stačíVypustím svačinky,moučník,salátky,jogurty,džzsy.. Meny v učňovské restauraci 89-109 Kč (Někdy i 129 Kč) Pak už do této sumy se nic nevejde
Dana Puchalská
Bio potraviny nekupuj že zásady. Pakliže si člověk umí uvařit doma, nevyjde denní jídlo dráze. Ovšem nejdražší jsou hotová jídla co se prodávají v obchodech.
Marcela Pivcová
Budu-li si jídlo připravovat sama, určitě mi zmíněná suma na celodenní stravu stačí, dokonce by mi občas určitě ještě pár korun zbylo. Budu-li se v poledne stravovat v restauraci, tak jistě utratím celou částku - a to snídaně a večeře bude hodně chudá.
Jitka Hašková
To se dá jedině, když si člověk sám vaří.
Věra Ježková
V Praze to sotva vystačí na jeden oběd. Ovšem pokud si uvařím (a nebudu se šidit), pak ano. Na celodenní jídlo. Nad kvalitou stravy se příliš nezamýšlím, nesnáším cokoli bio-.