Možná
ilustrační foto: pixabay.com

Možná

16. 8. 2019

Možná se vrátíš,
lásko má zatoulaná,
obavy ztratíš
tiché jak růže planá,
zjevíš se rovnou
na prahu u mých dveří,
ledy se pohnou,
ač mnozí neuvěří.

Možná mě mineš,
cesta to snadná není,
s řečištěm splyneš
v bezradném rozloučení,
vím, na východě
bez tebe také svítá,
i v nepohodě
život se neodmítá.

Možná se lekneš,
zda nejsem cizí žena,
slova mi řekneš,
co zbyla nevyřčena,
zůstaneš se mnou,
aniž tě někdo nutí,
vlny se vzedmou
bez hrozby utonutí.

Možná se ozveš,
zvolíš jen slova prostá,
k sobě mě pozveš,
obejmeš jako hosta,
v ztraceném ráji
světlo se rozsvítilo
a při okraji
i pro mě místo zbylo.

Možná se stane,
že se už nesejdeme,
déšť z tváří skane,
ve tmě se nenajdeme,
dva cizí světy,
slova se s tichem vsadí,
umrzlé věty
lásku mi nenahradí.


Moje poezie
Hodnocení:
(5.1 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.