Jak jsem plavala s hady aneb vzpomínka na staré kutnohorské koupaliště
Foto: pinterest.com (úvodní) a autorka

Jak jsem plavala s hady aneb vzpomínka na staré kutnohorské koupaliště

5. 8. 2019

Jezdívala jsem jako dítě na prázdniny k babičce a dědovi do Kutné Hory, a tak toto město zůstalo navždy v mém srdci. Babi a děda bydleli tehdy na Kocandě u potoku Vrchlice, kterému místní říkali Pách. Teda páchl leckdy taky, lilo se tam všelicos, ale je to spíš z německého der Bach.

Měli jsme to odtamtud pár kroků na koupaliště, a tak jsme tam s babičkou byly my dvě častými hosty. Voda tam byla tmavá, neprůhledná, koupaliště bylo napájeno pořádně studeným potokem z bývalého mlýnského náhonu. Vzpomínám na pana Mudru, který měl zřejmě koupaliště na starosti a pokaždé, když moje sedmdesátiletá babička lezla do vody, aby brázdila vody koupaliště napříč sem a tam, pan Mudra měl pohotovost. Stoupl si na kraj koupaliště a bedlivě babičku sledoval a kontroloval.

Jednou, to mi bylo asi tak 10 -11 let, jsem si plavala v té studené vodě a tu se vedle mne objevily dvě hadí hlavy plavající si družně vedle sebe! Zkoprněla jsem leknutím, myslela si, že se mi to snad zdá!

Hadi byli černí a na hlavě měli žluté půlměsíčky – takže užovky, oddechla jsem si. No, anakondy to naštěstí tedy nebyly, ale přesto jsem se málem utopila leknutím. To je prostě dáno člověku geneticky, jak jsem se někde dočetla. Byly to tedy parádní kusy – plavaly naštěstí velice rychle ode mne a pak koukám, jak vylézají na strmý svah koupaliště a rychlostí blesku stále vedle sebe mizí tím charakteristickým vlnitým hadím pohybem v nedalekém křoví. Byli to velcí hadi, snad metroví, já, městské dítě, jsem do té doby nikdy takové hady v přírodě u nás neviděla.

Při představě, že tam plave v té tmavé vodě něco takového a kouslo by mne to třeba do nohy, jsem se úplně rozklepala, vyletěla jsem z vody jako blesk za užovkami a pak se dlouho nemohla do vody odhodlat.

Po letech jsem navštívila Kutnou Horu a samozřejmě má první cesta vedla na Kocandu ke dveřím bývalého  domku babičky a dědy a ke koupališti. A co nevidím – koupaliště nikde, srovnané se zemí – jen v mé mysli zůstal obrázek, kde byly šatny, skluzavka a kde prkna, co jsme na nich lehávali…místo toho tam měli aquapark a přímo na místě mého koupaliště prý budou stavět zimní stadion. Bylo mi úplně do breku a padl na mne hrozný smutek, tak moc mne to rozhodilo.

Čas prostě nezastavíš, takže jedna etapa mého života byla smazána doslova z povrchu zemského…aquapark je znamením nové doby, ale kam se hrabe na mé staré koupaliště s hady, takový zážitek si z aquaparku neodnesete. Tam se totiž maximálně umlátíte ve vířivce. 

Můj příběh
Hodnocení:
(4.9 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA