Dolomity si připomínají 150 let moderního horolezectví
Skalní masív Drei Zinnen leží v JIžním Tyrolsku na severu Itálie. Foto: IDM

Dolomity si připomínají 150 let moderního horolezectví

12. 8. 2019

Dolomity, hory ležící na severu Itálie, o kterých znalci říkají, že jsou nejkrásnější hory Evropy, si letos připomínají 150 let horolezectví. Do této historie se významně zapsali i Češi.

I když hory lidi přitahovaly odjakživa, základy moderního horolezectví byly ale položeny až v druhé polovině 19. století. V Jižním Tyrolsku považují za zlomové léto roku 1869, kdy vídeňský horolezec Paul Grohmann spolu s místními horskými vůdci Franzem Innerkoflerem a Peterem Salcherem zdolali během několika týdnů tři obtížné vrcholy, na které si do té doby netroufli ani ti největší odvážlivci. I z dnešního hlediska šlo o obtížné výstupy na Dreischusterspitze, Sassolungo a Große Zinne, tedy na prostřední a nejvyšší z trojice ikonických skalních zubů Drei Zinnen, které se staly symboly celého pohoří.

Trojice smělých výstupů Paulu Grohmannovi vynesla přezdívku král Dolomit a současně inspirovala další dobrodruhy z celého světa v hledání dalších, čím dál obtížnějších cest vedoucí na vrcholy zbylých štítů. V roce 1875 Grohmann vytvořil podrobnou mapu pohoří a od dva roky později publikoval knihu Wanderungen in den Dolomiten (Toulky v Dolomitech), které zájem turistů o oblast ještě zvýšily. V Jižním Tyrolsku byl založen alpinistický klub, hledaly se nové cesty, stavěly horské chaty a bujel zájem o služby profesionálních průvodců. Výročí vzniku moderního horolezectví si letos v létě Jižní Tyrolsko připomíná řadou kulturních akcí, které se konají v Sextenu a ve Valgardeně.

Do historie objevování nových výstupů se zapsali i Češi. Bratři Michal a Miroslav Coubalovi v roce 1988 vytvořili cestu Alpská růže na nejvyšší z vrcholů Drei Zinnen a o rok později Cestu na památku Claudio Barbiera. Vzdali tak hold belgickému horolezci, který zde tragicky zahynul v květnu roku 1977. Severní stěna štítu Große Zinne patří dodnes k extrémním výzvám i pro ty nejzdatnější horolezce.

Nejvýše laťku posadil Alexander Huber, když v roce 2002 vylezl Große Zinne severní stěnou bez jištění. Jeho výkon byl pozoruhodný nejen z hlediska z hlediska obtížnosti, ale i kvůli vlastnostem vápence, který se snadno láme a drolí.

Hodnocení:
(5.2 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Vávrová
Dolomity se mi moc líbí a jela bych se tam hned podívat. Nikam bych nelezla, horolezcům jsem také nikdy nelezla do zelí. Ale vím že se tam dá tůrovat i jen tak na pohodu. Přečetla jsem o nich spoustu článků a viděla spoustu fotek a map od jedné paní na iDNESu a můj syn je projel s partou motorkářů.
Karel Boháček
Škoda, že se opomenula doba 1.světové války. Z té doby jsou tu i chodníčky, první feraty jeskyní bivaky. To vše dělali naši kluci ve službách R.U.
Jana Šenbergerová
Hory mám moc ráda, horolezectví obdivuji, ale nikdy jsem netoužila být horolezkyní. "Viset na špagátě" mě neláká. :-)
Jan Zelenka
Nikdy jsem nebažil po horolezení, kvůli fobii z výšek. Možná i proto jsem za mlada zdolával tatranské vrcholy a ve stáru nádherné štíty Hohe Tauern. To už tedy pouze lanovkou. Dolomity byl můj letitý sen. Než jsem se však k návštěvě tohoto nádherného kraje dostal přibyla léta a bypassy. A tak tam místo mne jezdí dcera s manželem. Jsou fanatici lyžování a vysokohorské turistiky. Pěkný článek.