Co jsme mlsali aneb Retro cukrárna
Foto: autorka

Co jsme mlsali aneb Retro cukrárna

23. 7. 2019

V posledních letech přichází mnohé, co jsme kdysi znali a někdy i měli, do "retro" módy. Oblečení, elektro, televizní pořady a také plno potravin, někdy i v originálních obalech z doby před 50 (a více) lety.

Se Zuzkou jsme nedávno při nákupu začaly prohlížet něco "mlsného" a najednou se nám vybavila řada sladkostí, které jsme měly jako děti. Také jsme vzpomínaly, jaké byly u nás v Lomnici cukrárny. Třebaže byla Lomnice malé město, bylo zde pět cukráren. Dvě větší, už zřejmě dávno zestátněné, tři zbývající maličké obchůdky, asi stále soukromé.

Jeden z nich byl na náměstí, od nás "co by kamenem dohodil". Cukrář - starší pán - zde měl převážně trvanlivější sladkosti - bonbóny, čokolády a jiné cukrovinky. Na výběr skutečně mnoho. Co si vybrat dříve? Ve velkých sklenicích byly tvrdé bonbóny. Fialové navoněné fialky, červené maliny, tmavě růžové jahůdky, různobarevné kuličky, zvané angrešty, a cukrové špalíky s kytičkou uprostřed, kterým se říkalo suky. Pak ovocné různobarevné želé v podobě jablíček, hrušek nebo i zvířátek... nebo ovocné kostičky žužu. Kdo dával před ovocnou přednost jiným chutím, mohl vybírat z dalších sklenic. Medové zlatožluté oválné včelky, světlé lesklé "atlasky" plněné asi oříškovou hmotou nebo nahořklé s kakaem na povrchu bari-mandle, velké krystaly z cukru se zbytky sirobu, zvané cukrkandl, mentolové bílé polštářky, černé "hady" pendreky, které se objevily i sekané s barevnou polevou. Na úlevu od bolesti v krku byly hašlerky, zelené "čočky" lesněnky nebo podobné nažloutlé poděbradky. Zelená a hnědá plněná zrnka byla "kafíčko". Pak se objevily i barevné karamely - kakaové. sladomléčné - , ale ty nám moc nechutnaly, hlavně se lepily na zuby. Ovocné "sisinky" byly až o něco později. Čokoládové bonbóny nabíral cukrář lopatkou z papírových krabic. Nugátové kostky, kaštany, zlaťáky v kovové fólii... Turecký med byl moc tvrdý a ovocné kostky podobné řeckým a tureckým cukrovinkám zase moc sladké. Na velikonoce byla barevná dražé vajíčka a na vánoce celé kolekce, někdy i dvoupatrové, už podobné dnešním. Také jsme si oblíbily miničokolády s obrázky ze známých pohádek. Ale největší kuriozitou bylo barevné "mejdlíčko", tabulky různých barev, které se prodávaly na váhu. Bylo tak oblíbené, že nebylo k mání kdykoliv. Pak cukrář navážil zboží do papírového sáčku, přijal peníze a my jsme už mohly mlsat.

Kolem druhé cukrárny jsme jako rodina chodili na návštěvu k tetě. Z té si pamatujeme především velikonoční vajíčka - cukrová, plněná sladkou ovocnou tekutinou. Měla velikost vejce, slepeného ze dvou polovin. Hmotou připomínala pralinky, ale bez čokoládové polevy. Nás kromě výrazné sladké vůně přitahoval ještě barevný obrázek, nalepený na povrchu (kuře, kohout, kytičky). V létě měli pro nás úžasnou zmrzlinu, asi jako dnešní ovocný sorbet, avšak daleko voňavější. Byla vyráběna podomácku. Paní cukrářka nabrala kopeček a naběračku nožem pečlivě zarovnala (aby se nepředala). Byla po 50 haléřích a my jsme ji snědly i s oplatkou.

Na druhé straně města byla rodinná cukrárna s vynikajícími zákusky. Občas v neděli, když maminka vařila oběd, vzal nás táta koupit zákusky (říkaly jsme jim kousky). Společně jsme vybrali čtyři, pro každého jeden. Indiánky, punčové řezy (zvané rumové), košíčky s náplní a polevou (pro nás bábovičky), kremrole (trubičky) a šátečky s krémem, které existují leckde dodnes. Řezy z dortů s krémem nás nijak zvlášť nelákaly a na šlehačkové si nevzpomínáme.

Nemlsaly jsme často, pro nás byly sladkosti vzácné. O všechny jsme se se Zuzkou poctivě dělily a maminka od nás také vždy ochutnala. Nevzpomínám si, že by jedna z nás někdy něco snědla bez té druhé. Snad také proto se nám vybavilo tolik stejných podrobností. Ale věřím, že ještě leckdo z vás přispěje svými vzpomínkami na jiné cukrárny.

Hodnocení:
(5.1 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Kopecká
Diky za vzpominku na dobroty, které všechny pamatuji. Jsem jíž mírně ve věku začínám být v kondici, kterou člověk nevolá,neb přijde sama,aniž by ji kdo zval, takže jsem při vzpomínání neporušila žádný ze zákazů jak své své obvodní tak i zubní lékařky....to je život.
Beáta Hvizdošová
Soni, súhlasím s Tebou, ovocné zmrzliny museli byť vodové /aby boli osviežujúce/, avšak v originálnom recepte, ktorý sme získali kúpou cukrárni po revolúcii od vyhláseného zmrzlinára Jusufiho /mimochodom, títo jednotlivci "podnikali" na výnimku aj v časoch hlbokej totality/, sa u kvalitných ovocných zmrzlin yyžadoval veľký podiel vaječných, tepelne spracovaných vyšľahaných bielkov. Žĺtka putovali do mliečnych. Je nutné dodať, že každé ušetrené bielko a žĺtok sa odrazilo na kvalite zmrzliny. Preto som si ju 10 rokov varila v 200l kotloch sama. Verte, vyrobiť kvalitnú, poctivú zmrzlinu, bez éčok a polotovarov, takú, akú ju poznáme z dôb juhoslovanských zmrzlinárov, je "docela" fuška. Viem, o čom píšem. Jana Š. zrejme mala "šťastie" na nepoctivých výrobcov alebo štátne výrobne.
Karel Boháček
No mně chybí gumoví hadi, oplatky Malina, Sparty a Dukly, tlusté hořké čokolády a šumáky všech variací.
Marcela Pivcová
Čekala jsem nějaké příspěvky, ale toto množství je pro mne opravdu milým překvapením. Některé sladkosti jsem opravdu zapomněla uvést, i když si na ně také pamatuji. Své vzpomínky jsem věnovala záměrně těm malým cukrárnám, tam některé druhy sladkostí ani neměli.
Dana Kolářová
Příjemná vzpomínka. Nejvíce se pamatuji na fialky.
Jana Šenbergerová
Ano, Zuzko, i tak se tomu říká, ale u nás jsem to znala jen pod názvem rahat. Soňo, mám to přesně naopak. Kam se na smetanové zmrzliny hrabou ty vodové. U nás jsou naprosto skvělé, ani italské se jim nevyrovnají, a to mi vždycky moc chutnaly. :-)
Soňa Prachfeldová
Vše o cem píšete, mi voní na dálku a do minulosti. Jakou skvělou chuť měly tatranky, mejdlicka, fialky, maliny. U nás byl cukrář a když mi dal zmrzlinu, tak navrch čokoládový bonbon. A ty ovocné vodové zmrzliny, kam se hrabou dnešní smetanové . Marokánky, eskyma, to vše odvál čas, ale nemelo to chybu .
ivana kosťunová
Pendreky ?
Zdenka Soukupová
Krásná vzpomínka. Skoro všechno cukroví znám, skoro všechno jsem ochutnala a pak jedla jen to, co mi chutnalo. Nejvíc polomáčené sušenky, ty mám ráda dodnes. A občas takové dlouhé, hnědé, trochu gumově tuhé provázky, ale nemůžu si vzpomenout na název. Nevíte někdo?
Zuzana Pivcová
Jani, ty kostky jsou pravděpodobně to, co mají všude v Řecku a na Kypru (možná i v Turecku), v Řecku pod názvem Loukumi. Kostky, nejspíš ze želatiny, výrazně obalené pudrovým cukrem nebo škrobem. Jednou jsem na ně narazila v minimarketu s tureckými specialitami v Revoluční.
Jana Šenbergerová
Květo, ano, přesně tak. I když se dnes škrobu vyhýbám, to by mi určitě pořád chutnalo. :-)
Hana Šimková
Marcelo, mně tečou sliny, že je nestačím utírat. Na všechno jsem si vzpomněla a mlsala to pravidelně z malinké cukrárničky ve Vršovicích Z Cukrárnička byla hned vedle kina Vzlet. Chodili jsme tam v neděli dopoledne na pohádky a vždy jsme se napakovali těmi dobrotami. Myslím, že mejdlíčka se dělali ze surového cukru. Dědeček ho měl pro včely.
Květa Řičánková
Nebyly ty kostky obalené v něčem co připomínalo škrob? Moc sladké nebyly,aby se k sobě nelepily tak měly ten posyp.
Jana Šenbergerová
Dostala jsem od mladých retro fialky, ale už to nebylo ono. A pamatujete se někdo na rahat? Ten jsem měla moc ráda. Když u nás skončila cukrárna, vozil mi ho manžel ze služebních cest, ale časem z obchodů zmizel a od té doby jsem ho nikde neviděla. Byly to takové jako želé, ale měkké kostky. 6luté, růžové, bílé. Díky, hezky jsem si postaru zamlsala. :-)
Libuše Křapová
Já milovala bari mandle a nepohrdlaj sem ani atlaskami. Když jsem byla maličká, dostávali jsme za odměnu jeden bonbon fialku nebo včelku. Ale úplně nejvíc mi chutnala ta první nešizená čkololáda Studentská pečeť
Danka Rotyková
Díky Marcelo, tohle vzpomínání mám moc ráda.
Marie Novotná
Před časem jsem byla s vnučkou ve,, škrobárně'' na exkurzi. Prováděl nás mladý muž z vedení. Vyprávěl o výrobě, technologii a odpovidal na otázky návštěvníků. Ale moje otázka :,, jak se vyrábělo mejdlíčko, '' zůstala nezodpovězena, vůbec neměl potuchy o čem mluvím. Tahle vzpomínka na retro pamlsky mne přivedla na různé vzpomínky.
Marie Doušová
Také vzpomínám na různé lahůdky a nejvíce na Eskimo bez klacku,které jsme si za 50haléřů kupovali ,když jsme šli do kina.Šumáky,fialky ,mejdlíčka různých barev,pendreky a indiány to bylo naše dětství. Hezká vzpomínka .Dík.
Jana Slavíková
Tiki byly dvě kostičky, které pěnily, když se namočily do vody nebo olízly (hrdinou byl Franta, který je dokázal obě najednou rozkousat - pěna mu lezla i ušima :-) ). Před tím ale byly šumáky - také dvě kostičky, spíš hranaté placičky, mezi které se muselo plivnout a pak je šudlat o sebe, aby vznikla pěna.
Dana Puchalská
Ne Beáto, byly to 2 kostičky.
Zuzana Pivcová
Ještě připomenu, že v kolekcích byly fondány a kulaté želé. Bea, která je přece jen mladší, připomněla některé čokolády. Nejlevnější byla na vaření, pak následovaly velké za 3 Kčs, sojová a arašídová. To už jsem začínala učit a cestou do školy jsem byla schopná snist celou naráz. Nejvíc jsem milovala nugát a na pouti či při oslavách cukrovou vatu. Za tu bych dala nevímco a neodradily mě ani ulepené ruce a pusa.
Anna Potůčková
První fotka, druhá fotka, třetí fotka a čtvrtá fotka.....sladkosti, které jsem spoustu let balila. Šumavské jahůdky čerstvé....panečku to byla bašta! A náplně do atlasek, ledovek jsme s holkama v práci jedli z hrníčku, nepotřebovali jsme více z těchto bonbonů. A chlazená lentilková čokoládová nápln se jen na jazyku rozplývala. A moc mně chutnaly také bonbony "griotka" Hašlerky se vyráběly a vyrábí i několik směn za sebou. A pak takové ty tmavé tvrdé karamely jsem také zbožňovala a nejednou mně vytáhly plombu!
Beáta Hvizdošová
Danko, myslíš tie kolieska, ktoré sa o seba šúchali a za pomoci slín krásne penili?
Beáta Hvizdošová
...a oplátky Dukla, cukríky Slávia, v cukrárni u mňa jednoznačne viedol šodó chlebík. A bolo by hriechom zabudnúť na arašidovú pochúťku za 3Kčs a 50g čokoládu s kávovo - nugátovou príchuťou. Tá myslím, že stála 2 alebo 2,50. Čokoládová tyčinka za 1Kčs
Dana Puchalská
A pamatujete si někdo šumáky Tiki? Prodávali se u nás v cukrárně. A měli jsme potom všichni malinově zbarvený jazyk.
ivana kosťunová
Romance, nebo Romaneta se jmenovala ta sušenka, taky si nevzpomenu přesně :))
Alena Tollarová
To jsem si zavzpomínala a sbíhají se mi sliny. Atlasky jsem moc nemusela, ani bari mandle. Ale ledovky nebo hnědá a zelená kafíčka, lesněnky, mejdlíčko a mnoho dalších ano. Kromě princesek byla ještě jedna podobná sušenka, ale zaboha si teď nevzpomenu, jak se jmenovala. Zmrzlina se nedávala do kornoutků jako teď, ale do takové mističky. Roudnice byla pověstná zmrzlinářem, který prodával zmrzlinu na nádraží do okének vlaku, volával zmrzlinááá, lidi natahovali ruce ... jó, to byly časy.
Naděžda Špásová
Tedy, Marcelko, vy mi dáváte. Skoro tady slintám. Na některé dobroty si taky pamatuju. U nás na vesnici taková lákadla nebyla. Pamatuji si, že jsem neměla ráda cukroví z kolekce. Dodnes mi zůstala Kofila, oříškové tatranky a esíčka. Ty jsou v zásobě v krabici s cukrovím trvale. V retru si libuje Lidl. Zákusek už jsem taky dlouho neměla, asi budu muset navštívit při nejbližší příležitosti cukrárnu. Tak dobrou chuť. :-)
ivana kosťunová
No jéje ! Já jsem měla ráda Princesky. To byla oplatka asi velikosti dlaně, plněná nějakou náplní, baleno to bylo po jedné. Z bonbónů polomáčené želé a atlasky. A když jsem dostala korunu, kupovala jsem si LIPO. Ze zákusků dodnes nedám dopustit na laskonku. Krásně jsem si zavzpomínala :))
Dana Puchalská
Marcelo, děkuju za hezký článek. Já na sladké moc nebyla, ale když jsem si mohla vybrat, tak zvítězily bonbóny s ovocnou příchutí. A ze zákusků jsem měla nejvíc ráda laskonky a rakvičky.
Hana Nováková
Marcelo, krásné výlet do dětství. Tatínek měl rád sojový suk - ten voněl, maminka italskou směs, opět vůně čokolády a já s bratrem mejdlíčka, gumové hady, žáby, lékorky, pendreky a další. Byl to krásný čas dětství... díky za článek