Život ve strachu škodí i pomáhá
Ilustrační foto: ingimage.com

Život ve strachu škodí i pomáhá

27. 7. 2019

V noci se budím a myslím na svá vnoučata. Mám strach z budoucnosti, nic dobrého nás nečeká. Často přemýšlím, co bych dělala, kdybych ovdověla. Bojím se, vlastně ani nevím proč.

Obavy, strach, úzkosti, strach. Pro mnohé lidi to jsou každodenní společníci. Ale pozor, nemusí to být vždy na škodu.

Někteří lidé dovedou každý problém takzvaně hodit za hlavu. Jiní se trápí každou maličkostí. Zdálo by se, že ti lehkomyslnější a vyrovnanější jsou spokojenější. Jenže psychologové často mluví o tom, že lidé, kteří se okolí zdají přehnaně úzkostliví, jsou mnohdy lépe vybaveni pro to, aby čelili opravdu kritickým situacím. Kate Sweeny a Michael Dooley z Kalifornské univerzity jsou propagátory teorie, že lidé, kteří často cítí obavy z budoucnosti, jsou ve skutečnosti v lepší psychické kondici než ti, kteří o ničem nepochybují a jsou stále spokojení. Určité obavy podle nich probouzejí v lidech aktivitu a schopnost překonávat překážky. „Obavy nejsou něco, co je třeba zahánět, potlačovat a zastírat je. Do lidské mysli patří a jsou prospěšné. Tedy samozřejmě ve střídmé formě, není řeč o případech, kdy doslova člověka ochromují a nedovolují mu vést normální život,“ uvedli tito psychologové.

Nejistotě a obavám z budoucnosti často podléhají lidé vyššího věku. Příkladem je osmašedesátiletá Marcela z jižní Moravy. „Vždy jsem měla sklony k úzkostlivosti. Když byly děti malé, byla jsem taková ta přecitlivělá matka, která by je raději nikam nepouštěla. Což v té době okolí považovalo za podivné. Moje děti nikdy neběhaly po sídlišti s klíčem na krku, já je nepouštěla z dohledu. Ale čím jsem starší, tím jsou moje strachy a obavy silnější. V noci se budím a myslím na vnoučata. Ráno volám dceři a ptám se, jestli jsou všichni v pořádku. Když syn cestoval do Ameriky, výrazně se mi zhoršil zdravotní stav. Lékař nemohl přijít na to, proč, ale já se mu sama přiznala, že jsem v šíleném stresu z toho, že syn letí přes oceán v letadle,“ vypráví Marcela.

Její manžel se jí smál a říkával, že je přecitlivělá, a protože se nyní v penzi nudí, vymýšlí hlouposti. „Jenže já si nemůžu pomoct. Velmi často přemýšlím nad tím, jaký bude svět za dvacet, padesát let. Nenapadá mě nic dobrého, pěkného,“ říká Marcela.

Před nedávnem měl její muž autonehodu. Skončil s vážnými zraněními v nemocnici. A okolí zíralo, jak Marcela, ta Marcela s nálepkou věčně ustarané a úzkostlivé osůbky, se najednou změnila v pragmatickou manažerku. Zvládá sama starost o velký dům a dva velké psy, pomáhá kolegům v manželově firmě, aby po dobu jeho nepřítomnosti mohla dál fungovat. Za mužem jezdí do nemocnice, podílí se na jeho rehabilitacích, teď začala přestavovat dům, aby se v něm mohl dobře pohybovat. „Maminka najednou vůbec nenaříká, nelituje se, nevymýšlí hlouposti. Zatímco my hysterčili, co budeme s nemocným nepohyblivým tátou dělat, ona se ke všemu postavila pragmaticky a zvládá to. Jako by se tím přemýšlením nad katastrofami sama na skutečnou katastrofu připravila,“ vypráví její dcera.

Právě proto není nutno každého, kdo není prvoplánový optimista a podléhá nějakým obavám, rovnou považovat za slabou a nejistou osobnost. Američtí psychologové se ptali více než stovky lidí, kteří o sobě tvrdili, že často pociťují obavy z budoucnosti a strach o své blízké, co jim ten strach přináší dobrého. Zdá se to být zvláštní, ale autoři výzkumu vycházeli z názoru, že takové strachy jsou k něčemu dobré. Lidé velmi často odpovídali, že díky neustálým obavám si dovedou život dobře organizovat, jsou opatrní, zkrátka chtějí tomu, čeho se bojí, předcházet. Často jsou velmi svědomití, zodpovědní, pracovití a mají mnohdy velmi dobré analytické schopnosti.

„Mám pocit, že mě moje úzkosti vedou k dobré předvídavosti,“ říká pětapadesátiletá Kateřina. Před časem odmítla jet s přáteli na hory, protože měl řídit muž, o kterém velmi dobře ví, že občas řídí pod vlivem alkoholu. Kamarádi jí říkali, ať neblázní, že dotyčný by si něco takového nedovolil, když poveze více lidí. Navíc se vyjíždělo ráno. „Já odmítla jet. Celý život mám noční můru, že se jednou stanu účastníkem nehody. Toho kamaráda nesnáším, už to ani není kamarád od doby, co jsem zjistila, že klidně s námi sedí večer v hospůdce, dá si pár piv a pak řídí auto,“ vypráví Kateřina. Její přátelé se nabourali. Vyšlo najevo, že dotyčný opravdu měl v krvi zbytkový alkohol. Všichni se poté Kateřiny ptali, jak to mohla vědět, zda neměla nějakou předtuchu. „Žádná předtucha. Já se prostě bojím, a proto neriskuju,“ říká.

Strach, nejistota, obavy a úzkosti jsou často dobrým pomocníkem v práci nebo při studiu. Lidé, kteří je znají, se často pečlivěji připravují, snaží se předejít nepříjemným situacím, zkrátka přistupují k životu zodpovědně.

Samozřejmě jsou případy, kdy úzkost a obavy z budoucnosti přerostou do formy, která vážně komplikuje život dotyčnému i jeho blízkým. V takových případech mnohdy pomůže jen odborník. Ale to jsou výjimečné případy. Mnohem více lidí prožívá nepříjemné strachy v mírnější formě a to vůbec nemusí být na škodu.

Hodnocení:
(5.1 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko.... Už panikáři jedou , hlavu maj ve smutku a strach jim kouká z očí, už je to nabeton, všechno se otočí..Strach má velké oči... Tyto průpovídky mě uklidňují, když mě přepadnou obavy. Mamince jsme ve stáří říkali babča obavča a už jí někdy taky jsem....Člověk si nesmí připouštět černé myšlenky, nebo se vyplní..
Drahomíra Stínilová
Jsem v zásadě pesimistka. Jedeme na dovolenou a všichni v autě si to chválí, jaká příjemná cesta a co nás čeká. A já pronesu - Jen aby nepršelo, v tom směru kam jedem je to zatažený. - Taky mám strach z mnoha věcí, které mohou potkat mé blízké, mě. Bohužel, už mnohokrát se mé strachy vyplnily a dokonce i ty, které se přiřítily, aniž bych jim v myšlenkách pomohla. Snad proto mám obavy, ale užívám si to.
Marie Doušová
Asi každý máme někdy z něčeho strach , ale je potřeba se tomu nepodávat. Také , když je nejhůř, tak ve své mysli prosím Boha ,ať udělá zázrak a pomůže ,ale nejvíce spoléhám sama na sebe a lékařskou vědu.Když Vám nepomůže nic ,než se se vším co život přináší smířit , tak je to jediná cesta , jak přežít.
Mirek Hahn
Tento příspěvek obsahuje expresívní výrazy, útlocitní ať dále nečtou. Opatrnost a předvídání je na místě ale úzkostem a strachům je třeba se postavit. Každý si může najít svůj způsob jak aktivovat odvahu a rozhodnost. Vzal jsem si, pro tyto případy, za své, rčení, které jsem slyšel před mnoha lety od svého učitele dějepisu a českého jazyka. Říkával: "Kdo se bojí, sere v síni". Říkával to sice v hospodě při flekování v mariáši ale dá se to použít prakticky na každou životní situaci. Jemu to v mariáši vycházelo.... Mě to v životě také celkem vychází :-)
Zuzana Pivcová
Každý, jak to cítí. Jíťo, díky.
Jitka Caklová
Tolik negativity a zřejmě i osobní nevyrovnanosti, jako v příspěvku 28.7.2019 14:10 se jen tak často nevidí. Tady je opravdu "Dobrá rada nad zlato." Bůh přece není ten pán na obláčku, co všechno řídí, Boha má v sobě každý z nás. Už z pohádky o stvoření světa víme, že stvořil anděla i ďábla a je na každém jednotlivci, komu dá přednost. A věřte, že nemám potřebu psát, čím vším jsem se zabývala, když moje dcera ležela na dětském úrazovém oddělení Thomayerovy nemocnice, šest dnů v ochranné bublině v klinické smrti. A věřte, že Boha jsem volala dnem i nocí a vyplatilo se. Bůh je totiž láska a dnes už vím, že existuje ♥
Dana Novotná
Paní Fialová, tak to vám závidím, že vám stačí se modlit. Chtěla bych vědět, jak vám pomohl bůh. Co pro vás udělal, a kde byl??? když se vám dělo něco špatného?, A vůbec stalo se vám někdy něco opravdu katastrofického, co jste nemohla ovlivnit? Takové keci, jak máte vy, to mám opravdu ráda. A dobrá rada nad zlato.
Zdeňka Fialová
Nejlépe je se ztišit a pomodlit se a prosit o zdar věci. Modlit se můžeme i za sebe abychom danou situaci zvládly. Někdy stačí i jedna věta či prosba nebo povzdech s prosbou o pomoc. Někdy si myslíme, že tak jak mi to chceme aby to bylo že je správné ale pak zjistíme, že vše špatné je k něčemu dobré. Na nervy jsou vhodné bylinné čaje. Na lécích vzniká závislost tak jako na všech drogách. Většinou trvá týden než se srovnáme s novou skutečností či křivdou. Zabývejme se třeba domácím úklidem či tím co nás baví a stres odejde sám.
Milena Znamenáčková
Když mě něco čeká, udělám si několik katastrofických scénářů, pak jsem příjemně překvapená, že skutečnost je většinou o chlup lepší. Horší je, když katastrofa udeří bez varování, to je pak opravdu nutné zmobilizovat všechny síly a snažit se přežít.
Věra Ježková
Můj někdejší oblíbenec D. Carradine řekl v německé verzi seriálu Kung-fu, Legenda pokračuje větu: „Co se má stát, stane se, ať má člověk strach, nebo ne.“ Strach má samozřejmě mnoho podob. Strach také zachraňuje život – viz známé bojuj, nebo utíkej. Strach o blízkého člověka je přirozený; neměl by ale ochromovat. Psychologie praví, že strach je obava z něčeho konkrétního, obvykle podmíněná již prožitou negativní zkušeností; úzkost je naopak obava z něčeho nekonkrétního, z událostí, které většinou nikdy nenastanou. Němčina rozlišuje „Furcht“ a „Angst“. „Strach z nejhoršího vyléčí často zlé.“ Shakespeare „Žádná strast není tak velká jako strach před ní.“ J. Locke
Věra Halátová
A jaké ponaučení z toho článku plyne? Kdo žije ve strachu, tak v něm bude žít dál. A kdo denně 24 hodin nepřemýšlí o tom, "co by se mohlo stát", ten bude také stejný. Jak to Marcela z jižní Moravy dokázala, že "její" děti neběhaly po sídlišti s klíčem na krku?, když ona má 68 let, tak její děti musí nutně mít téměř padesát. Ona nechodila do práce?
Jitka Caklová
V noci se nebudím. Život si užívám v plné bdělosti. NEJSEM soutěživý tip, tedy ve smyslu, "Musím, musím, musím!, to by tak hrálo, aby někdo byl lepší než já." Předposlední odstavec k tomuto přímo nabádá, hlavně být ve střehu. Strach z čehokoliv, jsou vlastně falešné domněnky. Bojíme se, nevíme čeho a ve skutečnosti, všechno, z čeho máme strach, si spolehlivě přivoláváme. Řekla bych, že propagátoři teorie strachu, z Kalifornské univerzity se pořádně sekli. Docela by mě zajímalo, co by této teorii řekl D.M. Ruiz nebo Antony de Mello :-)