Místo někdejší tragédie dnes pouhou turistickou atrakcí?
FOTO: Wikimedia Commons

Místo někdejší tragédie dnes pouhou turistickou atrakcí?

8. 7. 2019

Při nedávné návštěvě Veletrhu vědy v pražských Letňanech jsem si mezi informativními materiály vybrala i brožurku studentů Přírodovědecké fakulty UK na téma Radioaktivita.

Proč se chci zrovna dnes poněkud zamyslet nad černobylskou jadernou katastrofou, od níž uplynulo v dubnu již 33 let? Možná proto, že naše letní obydlí stojí jen 7 kilometrů od známé Jaderné elektrárny Temelín, která byla budována právě v době neblahé události v Černobylu.

Nechci zde připomínat to, co už bylo mnohokrát řečeno nebo napsáno, připomínat děsivá souhrnná fakta. Pro mě je především fascinující poznatek o nezničitelnosti přírody a života jako takového.

Někdejší nejbližší město Pripjať, které bylo vzhledem k nízkému věkovému průměru svých tehdejších 50 tisíc obyvatel nazýváno "městem mladých", se po následné evakuaci stalo "městem duchů". Kromě asi 600 převážně starších občanů s převahou tzv. černobylských bábušek, vdov po někdejších zaměstnancích elektrárny, které i přes zákaz vlády dožívají ve svých někdejších domovech ve vnější zóně, tu další trvale žijící obyvatelstvo není.

O to zajímavější však je skutečnost, že ve vylidněných oblastech vznikl unikátní ekosystém, kterému nedominuje člověk. Zatímco původní zvířena zasažená radiací vymřela, nahradila ji divoká zvěř ze sousedních oblastí. Je možno zde potkat medvědy, lišky a vlky, kteří ztratili svou původní plachost. Zvláštní skupinu pak tvoří polodivocí psi, potomci někdejších domácích psů, kteří se ochotně přidávají k turistickým výpravám. Ukrajinská vláda po prvotních pokusech o jejich odchyt je nakonec ponechala přírodě.

V oblastech kolem elektrárny je stále ještě zvýšená radiace, a proto jsou pro člověka běžně neobyvatelné. S postupem let odejdou černobylské bábušky, ale život zde určitě nezanikne, a to nejen díky cestovnímu ruchu, který umožňuje zájemcům poznat místa katastrofy. Příroda bude i nadále dobývat opuštěná lidská sídla a uvolněný prostor osídlí nové živočišné druhy. Zdá se, že život je nezničitelný.

P. S. Ráda bych v této souvislosti ještě uvedla, že díky své dřívější práci ve Vojenském ústředním archivu jsem měla možnost narazit při zpracovávání německé válečné dokumentace i na zprávy o činnosti speciálních jednotek SS na Východě v létě 1941. Právě oblast kolem řeky Pripjať byla spojena s masovou likvidací obyvatelstva včetně topení v tamních bažinách. Jako kdyby právě v těchto místech byla nakumulována negativní energie. Věřím, že po tragické "očistě" tu do budoucna zvítězí přece jen život. 

Některé faktické poznatky jsem našla v článku studenta Matěje Vrhela Černobylská "mrtvá " zóna v brožuře Radioaktivita, www.prirodovedci.cz.

historie Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.