Vltavská Marina
Foto: autor

Vltavská Marina

6. 7. 2019

Nelahozevská Marina je pro mne stále něco jako poutní místo. Rád se tam vracím. Minulost se mi zde organicky prolíná s přítomností a obojí ve mně vždy navozuje příjemnou náladu. Jednoho letního dne jsem se sem opět vypravil, abych se potěšil teplým sluncem a pohledem na reálie, které se ani za uplynulých padesát let nezměnily, a které mi těžko mohou někdy zevšednět. Chtěl jsem nejdřív navštívit Janu, průvodkyni Dvořákova památníku, která tuto funkci zdědila po své matce. Ten je ale zavřený. Dívám se chvíli do oken v prvním poschodí a vidím staré květované záclony i svou matku, starostlivě vyhlížející z  okna v  průčelí, kdy už se konečně vrátím z hospody u řeky. A po úzké římse pod okny opatrně kráčí s důstojně zdviženým ocasem trochu přerostlý zrzavý kocour a předvádí své mohutné tělo.

památník Antonína Dvořáka v Nelahozevsi

  Památník dra. Ant. Dvořáka v Nelahozevsi. (Po 23 let můj domov)

 

Pokaždé, když tudy projíždím, asociace začnou pracovat naplno a opět vidím Jiřího z domku u trati, Tondu, syna ředitele místní obecné školy, Frantu z rybárny při řece, nebo náš šermířský oddíl s trenérem inženýrem Bellmanem a hlavou mi probíhá celá řada obrazů, které snad už ani nestihnu zapomenout. Jakási až mystická féerie s  imaginárními herci v  imaginárních kulisách.

Alespoň jsem se na chvíli prošel po vsi, abych si oživil dávno zapomenuté děje. Nikde nikdo. Jakoby se tady zastavil čas. Vinopalna, stará obecní škola a řada původních rodinných domků v ulici, vedoucí ke hřbitovu. Vše je tu stejné, jako před lety. Ještě jsem nakoukl na zámecké nádvoří a jdu zpátky k autu.

Tento dnešní příjemný letní den jsem si vybral hlavně kvůli opětovnému posezení na terase Mariny. Zdá se to trochu výstřední, ale žádný jiný větší cíl jsem dnes neměl. Stejně, jako památník, tak i hospoda Jirky Víchů byla zavřená a tak teď sedím na sluncem zalité terase, popíjím nealko pivo a střídavě vnímám pomalu tekoucí řeku a útlou knihu drobných próz mého oblíbeného Jana Skácela „Jedenáctý bílý kůň,“ kterou jsem si vzal s sebou. Tyto drobné prózy, kurzivky, jak jim Skácel říkal, byly pro mne vždycky velice inspirativní. Přiznám se, že tato kniha stojí i za mými drobnými glosami a prózami, které jsem psával před více než padesáti lety, ještě coby student plzeňské fakulty a které se skoro v  původní podobě objevily i v mé první knize Návraty.

Čtu tuto Skácelovu knihu už po několikáté a stále je pro mne nenapodobitelným vzorem. Stejně tak, jako Čapkovy krátké, mistrné causerie, seřazené chronologicky v rozměrné publikaci Na břehu dnů.

Tyto, až poeticky laděné prózy, reagují na zcela obyčejné, každodenní záležitosti. Když jsem Skácelovu knihu četl poprvé, zaujala mě neobyčejně jedna jeho myšlenka v kurzivce, nazvané „U brady Prorokovy.“

 „Naše mládí bývalo poetické, plné kravinců, trav, žebřiňáků a lokálek.“

Tento Skácelům metaforický a výstižný obraz dětství se mi vybavuje vždy, kdykoli se místům svého mládí přiblížím. Člověk pokročilého věku o tom všem určitě více přemýšlí, než dítě, procházející bezstarostně životem a beroucí všechny okolnosti své existence úplně samozřejmě.

Dívám se z  terasy zánovní Mariny s notnou dávkou příjemných vzpomínek na řeku, která odnesla někam daleko do moře všechny dávno již zašlé děje. Při tomto pohledu na stále stejnou, líně plynoucí vodu, mne opět paradoxně napadl výrok, vlastně spíše titul jedné Zápotockého knihy. Po staru se žít nedá. Na přebalu knihy se podlouhlá, trochu koňská Zápotockého tvář optimisticky dívá vstříc lepším zítřkům. On musel jít vstříc těm lepším zítřkům. Měl za zády bdělé, komunistické politbyro a to by ho ani jinam jít nenechalo.

Já mám ale za zády již skoro celý život. Mě žádné lepší zítřky nezajímají. Už se jich nedočkám. Taky proč. Chtěl bych jen malou chvíli prožít zas tak, jako dříve. Zas běhat s  kamarádem po starém Ovčíně, potají kouřit mentolky a šmírovat ovčákovu ženu, jíst maminčinu skvělou roštěnou a ve staré hospodě U Janáče se frajeřit u sklenice dobrého kralupského piva.

Nejsem si však jist, jestli tyto bláznivé myšlenky, které mě v místech mého mládí až příliš často přepadají, nejsou u mne už jen náznakem počínající, plíživé demence.

 

Hodnocení:
(4.8 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Měchurová
Vážený pane Zelenko, z Vašich řádků v článku je cítit klid a nostalgie, ale Vy jste nějaký splašený. Je nás na i60 hodně, a někteří jsou docela činní. Já třeba pořád zkouším formou pokus-omyl se na stránkách i60 zorientovat, a postupně do toho vnikám. Fotografie do textu vůbec neumím vkládat, jen na konec článku. To chce klid....teď už nám nic neuteče....
Jan Zelenka
Znovu všechny čtenáře upozorňuji, že tento článek není prázdninovým tipem.
Jan Zelenka
Paní Kosťumová, snad už bude klid. Mně spíš vadila absence normálních vysvětlivek, jak se co zde dělá. Paní redaktorka nemusela psát panu Raškovi až do Kalábrie na jeho dovču, ale stačilo dát pár odkazů, které mi promptě a ochotně poskytlo několik zde přítomných dam. Pochopitelně mi vadí zdlouhavé zveřejňování, ale musím se přizpůsobit místní realitě. za šedesát let psaní se skutečně nashromáždilo textů až dost. V mém profilu je odkaz na mé webové stránky. Tam je docela rozsáhlý průřez mojí tvorbou. Díky za vaši návštěvu.
ivana kosťunová
Váš komentář v 15:23 opravdu dost útočně působí. Zřejmě jste byl rozčilený , že se vám to nedaří tak, jak byste si představoval. Jsem ráda, že se to už vyřešilo, vaše tvorby je zajímavá.
ivana kosťunová
Myslím, že ne, každý máme taková místa, každý máme takové myšlenky. Popsal jste to velmi citlivě a je mi sympatické, že jste použil citá mého oblíbeného Jana Skácela.
Zorka Horká
Pěkné přiblížení vašeho "poutního místa" , myslím, že každý z nás má takové.
Jan Zelenka
Paní Valeriánová, ten titulek - Prázdninový tip jsem tam nedával já, ten tam naskočil sám. Pochopitelně nikoho nelákám, aby tam jel, je to výňatek z mojí vzpomínkové knihy. Já si na místní systém teprve zvykám a ledacos je zde jiné než třeba na některých litwebech. Ale zvyknu si.
Dana Puchalská
Číst umím.
Elena Valeriánová
Mrzí mě, pokud můj komentář berete jako útok, tak opravdu myšlený nebyl. Mělo to být takové odlehčení celé věci. Tak se vám omlouvám. Po přečtení článku však přemýšlím, proč bych tam měla jet. Já bych tam ty vaše vzpomínky samozřejmě nenašla. Pro mě nezajímavý tip. Ale jako nostalgické vzpomínání - dobrý.
Jan Zelenka
Pro ostatní čtenáře. S místní redaktorkou paní Pivcovou jsme si vše vysvětlili, tak nechápu ty negativní a útočné reakce. Prosím o klid.
Jan Zelenka
Paní Puchalská. Naučte se číst. Nikde jsem nepsal, že by redakce manipulovala s mými fotkami. Útočit začala paní Valeriánová. Mně jde jen o to, aby moje manipulace, moje práce s fotkami byla podložená nějakým návodem, který jsem zde nenašel.
Dana Puchalská
Nechápu podivnou a útočnou reakci pana Zelenky. Nevím o tom, že by redakce manipulovala jak s články nebo s fotkami k nim.
Soňa Prachfeldová
Článek se mi moc líbila, nostalgické vzpomínání na časy mládí. Ano i tím se vyjadřuje naše stárnutí, neboť vzpomínky jsou živé a patří k našemu žití. A že se vše nepovede, jak by mělo, jak fotky, tak vkládání, to se stava každému z nás, ale za to nemuze redakce, ale naše malá praxe, špatné pochopení toho, jak to udělat. Redakce je opravdu vstricna k nam uživatelům, je na nás samých, zda chceme skončit.
Jan Zelenka
Vážená paní, nohy do kýblu s ledem si dejte sama. Do nikoho se nenavážím, Jen zde marně hledám jakoukoli oficiální informaci o tom, jak se vkládají fotky do textů, aby tam po zveřejnění zůstaly. To je vše. Co se týče času vkládání textů, už jsem to po informaci pana Rašky taky pochopil. Jde pouze o ty fotky.
Elena Valeriánová
Vážený pane, náš portál je otevřený pro všechny. Všichni nebo skoro všichni jsme překonávali ze začátku nějaké ty překážky. Většinou byla chyba na naší straně a pokud ne, redakce se jí snažila vždy vyřešit a vyřešila k naší spokojenosti. Chce to jen vše si nejdříve pořádně načíst a být trochu trpělivý. A brát to a hlavně sebe trochu s humorem a nadhledem. Je zbytečné navážet se do kohokoliv z redakce. Je zde hodně uživatelů, kteří píší články a uveřejňují články a nikdo nemůže čekat, že ty jeho vyjdou ihned. Takže klídek a nohy do kýblu s ledem. Hezký den.
Zuzana Pivcová
Napsala jsem panu Raškovi, věřím, že Vám poradí. Zatím tedy další Vaše články zveřejňovat nebudu.
Jan Zelenka
Paní Pivcová, vzhledem k tomu, že na vašem portále marně hledám sebemenší informaci o tom, jak manipulovat s fotkami a u příspěvků ostatních autorů vidím, že mají fotky v pořádku, musím asi hledat chybu u sebe. Problém je v tom, že už nemůžu se svými texty nic udělat. Fotky jsem vkládal pouze do textu, o nějaké fotogalerii nic nevím. Možná je v tom problém. Ovšem co teď? Skoro všechny mé texty jsou tím pádem znehodnocené a je nutné buýď fotky znovu doplnit, nebo vše smazat a v klidu se s vašim portálem rozloučit, neboť máte neobyčejně složité podmínky proti podobným portálům. Prosím o radu, nebo o výmaz. Díky Zelenka
Zuzana Pivcová, redakce
Vidím, že jste si trochu upravil svůj profil. Nestalo se přitom, že jste nějak smazal nebo zneviditelnil fotky z Fotogalerie?
Zuzana Pivcová, redakce
Pane Zelenko, za sebe mohu říct, že jsem s Vašimi články kromě zařazení na určité datum vydání nijak nemanipulovala. Osobně jsem je viděla v původní podobě, kdy byla vždy úvodní fotografie a pak fotky uprostřed textu. Teď však, jak jsem zjistila, nemáte fotky nejen u tohoto vyšlého článku, ale i u dvou dalších, čekajících na vydání (Snítka olivy ze Země zaslíbení a Písecká zastavení). A nemáte je ani na svém profilu. Takže se nabízí otázka, kdo se snímky i třeba mimo články nějak manipuloval? Pokud vidíte samé problémy, jdou mimo mě. Oznámím to na dovolenou Ing. Raškovi.
Jan Zelenka
Vážení, naprosto nechápu, kam zmizela mnou vložená fotografie při zveřejnění příspěvku. Pokud se to bude opakovat i v ostatních mých textech, budu muset požádat o výmaz svého profilu. Zatím vidím jen samé problémy.