Lidská výška bývá často předmětem kritiky, obdivu i studu. Menší lidé, zvláště muži, si občas pár centimetrů přidávají a vysocí, v tomto případě spíše ženy, naopak ubírají. K "zvětšení" patří odjakživa vysoké podpatky a při fotografování nebo na scéně lze užít různé triky. Diskutuje se stále ještě o tom, zda má být muž větší než žena a proč si velcí muži vybírají často výrazně malé ženy, takže na ty větší pak velcí partneři nezbudou. Celkově je však dnešní doba po této stránce benevolentnější než předchozí století.
Průměrná výška českých 18letých žen, tedy v době, kdy je zhruba dokončen růst, je 168 cm, u mužů 180 cm. Údajně patříme mezi nejvyšší národy ve světě. Na konci 19. století přitom měly ženy průměrně 158 a muži 168 cm.
S pokračujícím věkem se lidská postava začíná zmenšovat. Příčin bývá několik. Dochází k ochabnutí svalů a vazů a k poklesu svalové hmoty. Svalový aparát pak již neudrží páteř vzpřímenou. Meziobratlové ploténky, pružné vazivové destičky, které zajišťují hybnost, při degeneraci ztrácejí svou průžnost a zužují se. Může dojít bohužel i k postižení obratlů při zlomeninách, ale i osteoporóza způsobuje snížení hustoty kostní hmoty a deformaci obratlů.
Většinou se jedná o zmenšení pouze o několik centimetrů, jen při kulacení zad, při němž dochází vlivem oslabeného opěrného aparátu k předklonu, se může tělesná výška snížit i o 20 cm. Některé studie se zabývaly domněnkou, že větší lidé se během života "scvrknou" více (třeba ze 196 na 190 cm) než ti menší (170 - 168 cm), avšak situace je, jak se zdá, u každého jedince jiná.
Méně známá je zřejmě skutečnost, že se naše výška mění i v průběhu dne. Ráno jsme skutečně o něco vyšší než večer, a to o 1 - 2 cm. Příčinu lze najít u naší páteře. Ta představuje asi 35 procent celkové délky těla. Tvoří ji 33 - 34 obratlů, oddělených od sebe meziobratlovými chrupavkovými ploténkami. Ty umožňují veškerý pohyb a rotaci páteře. Stlačováním během dne však ztrácejí tzv. synoviální tekutinu a ztenčují se. Tento úbytek je pak patrný i na naší výšce. Ve spánku se ale páteř znovu regeneruje, neboť nepodléhá stlačení vlivem gravitace. Tělo si ztracenou tekutinu opět doplní a tím zesílí i ploténky.
Zajímavý proces se odehrává i při letech lidí do vesmíru. kdy astronauti v prostoru mimo působení zemské tíže povyrostou až o 2 cm.
