Pocity - uchazeči
Ilustrační foto: pixabay.com

Pocity - uchazeči

10. 6. 2019

Tento příspěvek je volným pokračováním předcházejících příspěvků na téma "Pocity". Nejde o příběhy z mého života, ale příběhy smyšlené (pouze občas inspirované mými osobními zkušenostmi).

Marta si již po několikáté pročítala na inzertním serveru odpovědi na inzerát na nového vedoucího technického úseku. Přišlo jich pouze pět, ale i to je v dnešní době docela zázrak. Na trhu vládne nebývalá poptávka po pracovnících, zvlášť po těch, co něco umějí a zároveň nemají přehnané finanční požadavky. Teď půjde nejen o to, dobře si vybrat, ale zároveň i o to, neodradit případné zájemce nízkým finanční ohodnocením. Marta měla představu, kolik může nabídnout, aby to firma unesla. A také, aby to nepůsobilo na stávající zaměstnance jako červený hadr na býka. I když platy zaměstnanců nejsou věcí veřejnou, vždycky se to lidé nějak dozví. Nevhodně určená výše platu by mohla rozhodit křehkou rovnováhu v systému odměňování a následky by se mohly promítnout do samé podstaty její firmy.

Jednoho z uchazečů v duchu vyřadila rovnou. Nesplňoval ani jeden ze základních požadavků a zdálo se, že ani nepochopil, na jakou pozici se hlásí. Vypadalo to, jakoby odpovídal na jinou pracovní nabídku. Další čtyři uchazeče musí kontaktovat a pozvat je na osobní schůzku. Dobrý motivační dopis a životopis dnes už umí napsat každý, a pokud ne, nechá si to od někoho udělat. Ze zaslaných informací jsou pro ni nejdůležitější kontakty, přehled dosavadní praxe a případné reference. Martě se podařilo domluvit všechny pohovory na pátek. Byla ráda, že budou postupně za sebou v jeden den. Pro ni to sice bude psychicky náročné, ale lidé se jí lépe posuzují, když má všechno v živé paměti.

V pátek jako první přišel na řadu nejmladší z uchazečů. Vzdělání středoškolské technického zaměření. Měl za sebou pouze necelý rok praxe v jakési slévárně. Dispečerka jí ohlásila jeho příchod pět minut před plánovanou schůzkou. Do telefonu tiše zašeptala: "Máš tu prvního kolouška, mám ho přivést k tobě do kanceláře?" Marta jen tiše zadoufala, že to nezaslechl. Schůzka měla klasický průběh. Marta s ohledem na minimální pracovní zkušenosti uchazeče se snažila co nejpřesněji popsat pracovní náplň vedoucího technického úseku. Uchazeč jen občas přikyvoval, na nic se neptal. Z dosavadního průběhu schůzky nebylo zřejmé, zda by nabízená práce odpovídala jeho představám. Změnila tedy strategii. Aby se vůbec nějak projevil, dala mu pár otázek z různých oblastí, jednoduchý testík a také dvě překvapivě primitivní úlohy z matematiky. Nesouviselo to s nabízenou prací, ale potřebovala zjistit, zda je schopen logicky uvažovat a jak by reagoval v mimořádných, stresových či hodně komplikovaných situacích. Bohužel ji ani trochu nepřesvědčil, choval se jako ryba chvíli předtím, než lekne. Byla z něj upřímně nešťastná a nechápala, proč vlastně přišel. Oddechla si, když skončili. Nechtěla dělat unáhlené závěry, ale už teď věděla, že se takový člověk nemá v její firmě šanci. Chvíli se procházela po chodbě, aby se zbavila špatného pocita a aby nabrala dech. Pak se stavila za Jarkou na dispečinku, aby zjistila, jaký dojem udělala uchazeč na ni. Jarka se sice občas prostořeká, ale postřeh má velmi dobrý. Také jí připadal jako mouchy snězte si mě. Na delší rozebírání dojmů nebyl čas. Přišel v pořadí druhý uchazeč.

Dispečerka se vnucovala s kávou, ale Marta ho radši rychle posunovala do své kanceláře. Nechtěla, aby bylo na ní poznat, že ho zná. Byl to Petr. Ano ten Petr, co jí přivezl novou sekačku na zahradu. Chvíli se na sebe tvářili hodně rozpačitě. Zjevně ani on netušil, ke komu jde na pracovní pohovor. Na zahradě si o práci rozhodně nevyprávěli. Viditelně nebylo dnešní setkání ani jednomu z nich příjemné. Tady rozhovor určitě nebude probíhat podle klasického schematu. Z jeho životopisu se Marta dozvěděla, že je o pět let mladší než ona a rozvedený. Za sebou má docela bohatou praxi na různých pozicích. Brzy zjistila, že práci v hobby marketu vzal jen z nouze, když přišel o původní práci. Chtěl by dělat něco jiného, trvalejšího, smysluplnějšího, perspektivnějšího. Marta začínala tušit, že by se na nabízenou práci hodil a navíc má i zkušenosti se řízením lidí. Ani jeho finanční požadavky nebyly přehnané. Zvládla by to ale ona ho denně vídat ve své firmě? Nebyla si jistá. A byla ráda, že může konečné rozhodnutí ještě chvíli odložit.

Třetí uchazeč vypadal velmi nadějně nejen podle zaslaného životopisu, ale i v reálu. Požadavky splňoval, byl okamžitě k dispozici. O nabízené pozici mluvil s nadšením, všechno mnoha slovy kladně hodnotil. Ale přesto se Martě něco nezdálo. Jen nevěděla co. Zaměstnala ho připraveným testíkem a úkoly. Chtěla mít víc času, aby přišla věci na kloub. Po chvíli si všimla, že se při řešení úkolů strašně potí a klepou se mu ruce. To rozhodně nebylo v pořádku. Roztržitě upíjel vodu ze sklenice a stále víc a usilovněji se snažil soustředit na úkoly. Po chvíli se omluvil, že mu je špatně, odešel na toaletu a už se nevrátil. Asi feťák, napadlo Martu. Může být ráda, že se to vyřešilo takhle a hned. Jen možných kandidátů zbývá hrozně málo.

Když skočila schůzka s posledním uchazečem, oddychla si. Aspoň že ten poslední uchazeč je přijatelný, o práci má zájem a má všechny předpoklady k tomu, aby ji dělal dobře. Jeho jedinou nevýhodou je vyšší věk. Opravdu? Vždyť je o rok mladší než ona. Je sice trochu zamlklý, ale co řekne, to sedí. Vypadá, že si umí práci dobře zorganizovat a jistě by si brzy získal potřebnou autoritu. Když ho rychle provedla po firmě, dost se vyptával na některé provozní věci, rychle reagoval a občas prohodil i smysluplnou připomínku.

Marta si nechala na přemýšlení celé tři dny.  Ze zkušenosti věděla, že jí to stačí. Prakticky se může rozhodovat mezi dvěma uchazeči. A co byste jí poradili vy? Kterého ze dvou uchazečů by si měla vybrat?

Hodnocení:
(5 b. / 2 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Daniela Řeřichová
K posouzení dilematu je třeba znát předchozí povídku. Nejde jen o manažerské rozhodnutí, ale také o pocitové. Čili zúžená otázka: vzít do týmu člověka, s nímž měla Marta intimní vztah? Podle mých zkušeností na vedoucí pozici: NE.
Dana Puchalská
Vybrala bych toho staršího pána.
Zuzana Pivcová
V takové situaci jsem nebyla, nemůžu posoudit. Zažila jsem jen několik let před odchodem z archivu, že jsem byla jedním z členů poroty při konkurzu na odborného archiváře pro staré období, kde bylo potřeba znát dost němčinu a umět číst kurent. Do konkurzu se mimo jiné přihlásil jeden mládenec, který už u nás byl na brigádě. Ten si myslel, že to má v kapse. Jediné, co uměl, bylo, že začal drmolit německy, ale jinak byl lajdák a kurent neznal vůbec. Navrhla jsem jiného kluka, který dodělával výšku a to se mu s nástupem trochu křížilo. Tak jsem řekla, ať ho vezmou a povolí mu měsíc neplaceného volna. Tím se to vyrovnalo. Vzali ho a nikdy toho nelitovali. Byl excelentní, Moravák.
Marie Doušová
Já bych si vybrala toho posledního,jevil se mi jako spolehlivý a rozvážný muž. Vždyť může dostat zkušební dobu a pak se uvidí.
ivana kosťunová
Tak to je oříšek. Já bych vybrala toho staršího a vůbec to nesouvisí s tím, že druhého uchazeče jste poznala za zajímavých okolností. Pokud splňuje vzdělání, má potřebné zkušenosti, umí se rozhodovat, umí řídit lidi , má jako pracovník ve starším věku ještě tu přidanou hodnotu, že si bude nabízené práce vážit, nebude hledat lukrativnější posty, jeho rodina už je zajištěná, a bude tedy moci té činnosti věnovat dostatek času a úsilí . Ještě by mě taky zajímalo, jestli na sebe dbá ( vkusné a vhodné oblečení ), zda sportuje, a jaké má záliby. Jsem asi moc náročná, že ?