Dobrý den,
zdravím opět všechny íčkaře, a chtěl bych vám popřát pěkné léto a vše, co k tomu patří.
Já jsem čerstvě po operaci oční kýly, ale už mám sundaný límec, tak snad je všechno v pořádku. Jen já jsem se trochu změnil, došlo mi, že ty moje lumpačiny nikam nevedou, tak jsem se rozhodl sekat dobrotu. Je to pro mě dost těžké, mám v sobě jakousi dravost, která mě neustále poňouká dělat blbosti. Ale polepšení mi celkem jde, i naše babi říkala, že jsem hodný kluk, a to už je co říct. Moc hezky se tu všichni o mě starají, tak jim nechci dělat žádné problémy. Když jsem se probral po narkóze v autě a viděl jsem páníčkovy oči, které se leskly, tak jsem si řekl: "Ty troubo, vždyť u nich jsi doma, tak je zbytečně nezlob".
Nejradši mám ty dva kluky, připadám si jako jejich brácha. Starší Honzík dělal teď maturitu, tak na mě neměl tolik času, ale teď bude mít pár měsíců prázdniny, tak mně to jistě vynahradí, než začne na podzim studovat vysokou školu. Mladší Ríša, to je čírtě jako já, ale je to kluk dobrého srdce, chytrý a šikovný, ale se mnou někdy taky lumpačí, dokonce mě zlobí tím, že na mě volá Bobíku, copak já jsem nějaký Bobík, vždyť mám své jméno, ale klukovi to odpouštím, nemyslí to zle, a sranda být prostě musí.
Již dva měsíce máme doma dědu, ale pořád se jezdí do nemocnice na kontroly, nedá se nic dělat, když to musí být, děda se na mě dívá z okna, sem tam něco prohodí, ale dolů za mnou ještě nepřišel, snad teď, až bude lepší počasí, tak přijde, a budeme jen tak spolu vegetit. Vím, že je hodně nemocný, ale taky vím, že mě má rád. To se prostě pozná. Nejhorší je to, že tu všichni víme, že děda ještě nemá vyhráno, ale všichni chceme věřit, že se to povede.
Páníček je taky fajn, věnuje mi svůj čas, kterého nemá nazbyt, a já jsem mu za to vděčný. Řekněte sami, copak já můžu takové lidi zlobit? Já vím, že nemůžu.
Tak tu ležím, všude je cítit vůně pokosené trávy, na dvorku sedí Honzík a opravuje si starou kytaru, hraje nám tu hudba mladých, vypadá to na pohodičku, á, u vrat zastavilo auto, přichází paní, která dědovi přebaluje nohu, babi už mu připravila hojící koupel, každý den to samé, jen aby to šlo k lepšímu.
Teď má přijít pěkné počasí, zároveň s meteorologickým létem, a já vám všem přeji, aby čas léta byl pro vás příjemný a plný nových dojmů, ale hlavně hodně zdravíčka vám, i vašim domácím mazlíčkům.
Tak krásné léto přátelé vám přeje Albert ( jejich Albík)