Sůl jako nepřítel. Realita nebo zbytečná panika?
Ilustrační foto: ingimage.com

Sůl jako nepřítel. Realita nebo zbytečná panika?

28. 5. 2019

Co je horší? Pokaždé, když sedneme ke stolu, sáhnout po slánce? Nebo se solení vyhýbat, ale při nakupování nezkoumat, kolik obsahu soli ta či ona potravina má? Druhá možnost je nebezpečnější.

Sůl se totiž skrývá i tam, kde ji nečekáme, například v pečivu, v sušenkách či v takzvaně zdravých cereáliích. A čím je člověk starší, tím více je pro něho nadbytek soli nebezpečný.

Dříve se o soli tolik nemluvilo. Slánka byla na stole, kdekdo si přisolil a nikdo nezkoumal, nakolik si tím škodí zdraví. Ovšem teď je každý, kdo si přisolí, obdařen káravými pohledy: Ty tolik solíš? To není zdravé přece…. Potíž je v tom, že naši předkové neměli takový přísun soli v jiných potravinách. Nekonzumovali tolik průmyslově zpracovaných potravin a polotovarů, jako je běžné nyní. „Nejvíce soli, až osmdesát procent, přijímáme v současnosti z potravinářských výrobků. Nejvýznamnějšími zdroji jsou masné a pekařské výrobky, většina sýrů,“ upozorňuje Jana Dostálová z Vysoké školy chemicko-technologické, přední expertka na kvalitu potravin. „Problém je v tom, že sůl obsahují výrobky, u kterých by to spotřebitelé nečekali, například müsli, různé typy cereálních snídaní. Další, ve kterých je očekávají, je obsahují v tak velké množství, že si to ani nedovedou představit. To jsou různé křupky, arašídy, olivy v nálevu a podobně,“ vysvětluje.

To, že nadbytek soli zdraví neprospívá, je známá věc, potíž je v tom, že lidé mnohdy vůbec netuší, kolik jí do sebe dostávají. A tak jim řeči o tom, že jíme soli mnoho, připadají jako zbytečná panika.

„Můj otec si běžně přisoloval vše, co dostal na talíři. Já solím minimálně, na dochucení používám bylinky. Snažím se jíst zdravě. Přesto mám vysoký tlak, otékají mi nohy a lékař mi řekl, že za tím zřejmě je velký příjem soli. Nechápala jsem. Pak jsem se dozvěděla, kolik soli přijímám tím, že si ráno dělám takzvaně zdravé snídaně z cereálií, kolik solí obsahuje můj oblíbený druh sýra, kolik pečivo. Takže já se vlastně huntovala a myslela si, jak zdravé potraviny jím,“ vypráví třiašedesátiletá Marta.

Právě vysoký tlak a s ním spojené riziko infarktu a dalších potíží jsou nejčastějšími následky nadměrného přijímáni soli. Zbystřit by měli všichni, kteří na sobě pozorují zvýšený pocit žízně, chodí často močit, mají váčky pod očima, oteklé nohy, bolí je svaly a takzvaně je honí mlsná. To znamená, že mají chuť na nezdravá jídla. Právě nadbytek soli způsobuje, že když člověk spořádá balík solených tyčinek, dostane chuť na něco sladkého a pak znovu třeba na solené chipsy. A už to jede, člověk se točí v bludném kruhu.

Exeperti na zdravou výživu se shodují, že denní příjem soli by neměl překročit pět gramů na den a u lidí vyššího věku by měl být ještě nižší. Právě senioři jsou více ohroženi nemocemi a velký příjem soli rozvoji těchto nemocí napomáhá. Jenže problém se týká nejen dříve narozených, naopak.

Pediatři říkají, že nikdy dříve nedostávaly děti v jídle tolik soli jako nyní. Stačí si vzít, co nyní děti často jedí: pizzu, hranolky, různé druhy pečiva. To vše obsahuje enormně mnoho soli.

„Až osmdesát procent kojenců dostává ve druhé polovině roku života ve výživě více soli, než je doporučeno, a u starších dětí se to týká prakticky všech,“ uvedl lékař Jan Janda z České pediatrické společnosti. A právě v dětském věku je zaděláno na problém. Dítě přijímá hodně soli, tudíž se mu mění chutě a má na takové jídlo chuť už pořád. Navíc má po slaném jídle žízeň, takže více pije. Co pije? No přece slazené nápoje. Co to způsobuje? No přece to, že spousta dětí je nyní už ve velmi nízkém věku obézních. Stačí se rozhlédnout po ulici. Nic z toho v dětství generace dříve narozených neznala. Dříve lékaři bojovali častěji s tím, že děti byly příliš hubené, ne tlusté.

Žijeme v době, kdy se způsoby stravování změnily přímo závratně. Enormní příjem soli a potíže s ním spojené jsou jedním z průvodních jevů. Každý, kdo si to uvědomuje, by proto měl vědět, že nestačí omezit solení, ale především se naučit zkoumat, co vlastně do sebe prostřednictvím jednotlivých potravin dostáváme. Je to sice otrava, zkoumat v obchodě každou etiketu, ale je to v současné době jediná cesta, jak si aspoň trochu zachovat zdraví. A platí to jak pro rodiče malých dětí, tak pro seniory, kteří nechtějí prožít zbytek svého života s nemocemi.

Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Soukupová
Opět doporučených 5 gramů soli. Ale nikde jsem ještě nečetla, co v tom případě můžu sníst. Krajíc chleba? Rohlík? Vepřovou se zelím? V jakých potravinách těch 5 gramů "nastřádám"?
Marie Pudichová
Jako dítě jsem trpěla zánětem ledvin a musela jsem dodržovat neslanou dietu. Ze všeho jídla byl nejhorší neslaný rohlík. Na ten jsem si nezvykla. Všechno ostatní jsem snědla, ale rohlík jsem nedala. V současné době solím, ale málo.
Hana Rypáčková
Přiměřeně, přiměřeně...
Květa Řičánková
Sodík je velmi důležitý minerál pro tělo.Nejde úplně vynechat, vliv na různé funkce v těle. I zvířatů. se dávají kusy soli na pastvu aby olizovaly,také zvěři v lese. Už se nedává neslaná dieta a dieta s omezením solí.
Libor Farský
Sůl nad zlato a basta ... :-)
Zdenka Jírová
Objevila jsem, že hodně soli obsahují kořenící směsi a různá dochucovadla. Divila jsem se, proč mám některá jídla přesolená, když jinak sůl hlídám. A ono to bylo v koření. Teď,když použiji koření, předem nesolím a až po uvaření / pečené/ dosoluji. Pomohlo to. Někdy jídlo ochutnám a nesolím vůbec. Totéž co se solí je s cukrem. Mám cukrovku a musím si hlídat příjem cukru. Přestože nejím nic sladkého / zákusky, pečivo, nesladím nápoje/ , mám co dělat, ohlídat běžné potraviny. Cukr je skoro všude. Jako ta sůl.
Jarmila Komberec Jakubcová
Na setkání v Loučné jsem dostala od Elenky V. bylinkovou sůl a od té doby si ji dělám také a jinou nepoužívám
Oldřich Čepelka
Běžný muž solí a pepří, protože je to požitkář. Já se to naučil před lety, když manželka vnesla do naší "jídelny" (mezi kuchyní a obývákem) dvě hezké lahvičky, v nichž se dá mlít sůl a pepř. Teda každá zvlášť :-) Myslím, že moje tělo má vyšší spotřebu soli, aspon jsem žádný problém za ta léta nezjistil. Možná to bylo proto, že jsem se hodně pohyboval...
Danka Rotyková
Myslím si, že také solí šetřím. Ale s trochou soli má jídlo tu správnou chuť. I do těsta na koláče patří štipka soli. Mám ráda sůl alpskou ndbo mořskou.
Věra Ježková
Celý život solím málo. Do některých jídel dávám sůl bylinkovou.
Zorka Horká
Sůl konzumujeme i v případě, že sami nepoužíváme skoro žádnou. Je obsažena v celé škále potravin. Já se bez ní v kuchyni neobejdu, používám jak píše Zuzana - přiměřeně a kupuji himalájskou nebo mořskou.
Dana Puchalská
Solím přiměřeně. Není nic odpornějšího než když kuchaři ujede ruka a jídlo je jak solný důl. Ale co mám ráda a občas připravuji, je kuře pečené na soli. A to kuřátko se musí kupodivu i posolit, jinak by bylo bez chuti. A má skvělou křupavou kůrčičku.
Zuzana Pivcová
Sůl v přiměřeném množství dodá jídlu chuť a bez ní to není ono (viz známá pohádka). Ovšem do určité míry jde jen o zvyk. Pravěký člověk určitě nesolil. Kdysi jsem chodila na angličtinu k britskému lektorovi, který byl už 10 let vegetarián a navíc nesolil. Když nás posluchače pozval na konci školního roku domů, nabídl nám takové zvláštní lahůdky, že jsem v nich sůl opravdu nepostrádala. Osobně solím velmi málo. Celkově si myslím, že obecně muži solí víc než ženy.
Margita Melegova
Souhlasim, sul pouzivat minimalne, jen nez si clovek na to zvykne, ale vysledek bajecny nizsi tlak, lepe fungujici ledviny, minimalni otoky kotniku. To je moje osobni zkusenost.