Domácí horror
Foto: autorka

Domácí horror

25. 5. 2019

Je pozdní večer. Sedím si doma v klidu ve svém pohodlném křesle a sleduji napínavou detektivku. Detektiv právě sleduje vrahovu stopu a plíží se s revolverem v ruce po ztemnělé terase překvapit podezřelého. 

V této napínavé situaci, kdy jsem plně soustředěna na děj napínavého filmu, ozve se vedle v ložnici taková zvláštní rána. Strašně jsem se lekla a horečně přemýšlela, co to bylo. Bydlím ve zvýšeném přízemí, u ložnice mám malý balkónek - že by se tam někdo snažil dostat? Plná strachu se pomalu plížím, podobně jako filmový detektiv, do ložnice.

Rozhlédnu se -  a už lupiče vidím. Stojím a s úlevou oddechuji, protože se přede mnou ospale protahuje můj kočičí mazlíček, moje kočička Mejdy. Radostně vrní a chce něco dobrého. To už jsem pochopila vše. Byla celý večer zavřená ve skříni, kam se vplížila, když jsem se převlékala. Umí to tak rychle, že jsem to vůbec nepostřehla. Skříň má magnetický uzávěr dveří, což ona hned také pochopila při své" sledovačce, co dělám" a zavřené dveře si otevřela tak, že se o ně opřela tlapkami. Rychle vyskočila a dveře se zase zaklaply To byl ten zvláštní zvuk, který mne vyděsil. Asi čekala, že jí za to její dobrodružství pochválím, jak je chytrá. Je, opravdu.

Věřím, že kočky jsou chytřejší než my. Nakonec jsem si oddechla, že to byla ona a ne skutečný lupič.

Hodnocení:
(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Beáta Hvizdošová
Jsem přesvědčena, že Mejdy se má u Vás jako kočičí královna.
Hana Rypáčková
Ještě, že jí dveře neskříply.. Je to kočičí dáma...
Zdenka Jírová
S Mejdynkou už jsem zažila všelijaká dobrodružství, něco jsem popsala ve svých starších článcích. Myši mi domů nenosí, je jen "bytová",ale na balkoně už ptáčka ulovila, naštěstí jsem ho zachránila, bylo to mládě. Jinak je to velký mazel, má to dokonce i ve svých "papírech", že je určena jako domácí mazlíček".
Margita Melegova
Tak to nebyl zadny zlodej, ale pani domaci, take bydlim u sve kocky, naposledy si privlastnila moje lehatko u televize, libi se ji tam moc a nechce pryc tak se mackame dve, ona rozvalena a ja sedim na kraji, cekam kdy skoncim na podlaze.
Eva Mužíková
Zdeni, pobavila jsi mne a zároveň potěšila krásnými záběry na Tvoji Mejdy. Pohlaď jí za mne..
Jitka Hašková
Hezký příběh. Šikovná kočička.
Zuzana Pivcová
Kočičky dovedou řádit a vylekat, ale nemyslí to zle. A schovat se umí do ztracena. Děkuji za milé vyprávění kočkomilky.
Věra Ježková
Zdeni, hezký příběh. Taky jsem jednou omylem zavřela kočičku ve skříni. Když jsem ji několik hodin neviděla, šla jsem ji hledat. Vyskočila a nezakousla mě. Příteli jsem se radši nepřiznala. Mejdynka je moc hezká.
Naděžda Špásová
Zdenko, to bylo hezké. Kočky jsou hned po psech moji miláčkové, jak se k nějaké dostanu, musím se s ní pomuchlovat. Mejdy k tomu přímo vybízí, je to fešanda. :-)
Lenka Kočandrlová
Naše kočka doma neustále "kecá",takže je-li náhlé ticho,tak ona buď spí,nebo je venku.Domů nám nosí myši ,bohužel i ptáčky,a musíme dávat hodně pozor,aby je nevzala až dovnitř.
Dana Puchalská
Mejdynka je krásná kočka. Náš Minďák měl podivnou zálibu. Nejradši spal na štaflích, co byly na WC. Úplně nahoře. A kdo to nevěděl a vlezl tam bez zavolání, byl kandidátem na infarkt. Občas skočil i dolů a jedna návštěva nebyla opravdu ráda. A to jsme jí to důrazně říkali. S kočkami se někdy užije i legrace. Ne?
Jana Šenbergerová
Krásně zbarvená modroočka a dobrý příběh. Když u kamarádky skočí některá z jejích koček ze skříně, vždycky se leknu, bývá to pořádná rána.
Libuše Křapová
Mejdynka je kouzelná :-) Určitě ti do bytu netahá myši, jak ta moje Bětka.
Libuše Křapová
To věřím, že jsi pořádně lekla :-) Mne svého času děsilo podivné klepání. Bylo to brzy po úmrtí manžela, klepalo to vždy večer a v nepravidelnou dobu. Nedokázala jsem si to vysvětlit, ani určit, odkud se klepání ozývá. Až po pár týdnech jsem přišla na původce. :-) Ferda seděl těsně u dveří do prádelny a klepal do něj ocáskem. Asi vycítil, kdy mi je nejvíc smutno a snažil se na sebe upozornit :-)