Jsem vděčná za všechno, co jsem prožila. Přijala jsem svou minulost, odpustila sobě a druhým, žiji přítomností. Vím, co nechci a co chci. Chci se držet svého rytmu tak dlouho, jak mi to půjde. Nechci být zavlečena do rytmu někoho jiného. Chci si zachovat nespoutanou duši. Chci si důvěřovat. Chci smýšlet a jednat tak, abych se cítila vnitřně co nejradostněji.
Něco nemohu ovlivnit. Nemohu ovlivnit společnost, aby byla přátelská. A nikdo nemůže za mé pocity. Nepřišla jsem na svět s právem na splnění svých očekávání. Pocit pravého štěstí se rodí v mé vlastní hlavě a srdci.
Miluji svou rodinu. Vím, že se nemohu plést do života těch, které miluji o nic víc, než těch, které vůbec neznám. Nemohu nikoho do ničeho nutit. Mohu jen radit, když si někdo řekne o radu. Nemohu nikoho uchránit, mohu jen milovat.
Listuji svými zápisky. U některých neznám autora nebo jsem autorem já.
Gabrielle Zevin: Pro co nenajdeš vlastní slova, pro to si vypůjčíš cizí. Čteme, abychom se ujistili, že nejsme sami. Čteme, protože sami jsme. Čteme, a nejsme sami. Už chápu, k čemu nám slova jsou. Brání nás proti přemíře citů. Každým dnem je ze mne míň. Dnes ze mne zbyly myšlenky beze slov. Zítra ze mne zbude tělo bez myšlenek. A tak dál...
Axel Munthe: Štěstí nalezneme jen v sobě, je to ztráta času hledat u jiných, neboť jen málo lidí má štěstí nazbyt. Trápení musíme snášet sami, nesluší se svalovat vinu na jiné.
Gordon Livingston: Problémy starších lidí jsou často vážné, ale jen zřídka zajímavé. Nic není tak nesmyslné a zbytečné jako dělat stále stejné věci a očekávat jiné výsledky.
Člověk musí s lidmi, které má rád, trávit čas. Nezlobit se, že se nechovají tak, jak chcete vy. Přizpůsobit se a naslouchat jim. Vydržet nudu, špatnou náladu, omílání stejných věcí, najít v sobě trpělivost. Starý rodič nebo malé dítě, jednoduše jim věnujte čas a pak bude šťastný každý.