Rozvedli se, ale jsou přáteli. Jde to vůbec?
Ilustrační foto: ingimage.com

Rozvedli se, ale jsou přáteli. Jde to vůbec?

20. 5. 2019

Jsme v pohodě. Zůstali jsme přáteli. Scházíme se, rozumíme si možná více, než dříve. To říkají mnozí lidé, kteří se rozvedli. Nabízí se tedy otázka, proč se vlastně rozváděli? Faktem je, že případů, kdy rozvod neznamená nenávist, přibývá. Takové případy se vyskytují zejména mezi lidmi vyššího věku.

Ivana a Radim se společně scházejí, když má někdo z nich narozeniny. Vídají se při rodinných oslavách. Často si jen tak zatelefonují, zeptají se, jak se kdo má, co nového. Nedávno si spolu vyšli do divadla. Lidé, kteří je znají jen letmo, by nevěřili, že jde o pár, který se před pěti lety rozvedl. Stále si povídají, chovají se jeden k druhému pozorně. Působí sehraněji než mnohé manželské páry.

Jejich dcery i další příbuzní dodnes nechápou, proč se vlastně rozvedli.

Radim vysvětluje: „Nechci mluvit za Ivanu, ale já měl prostě pocit, že společně jeden druhému škodíme. Čím více jsme spolu byli, tím více jsme cítili, že chceme být každý jinde. Těžko to popsat. Nebyly to ani hádky, ani nenávist. Spíše nějaké nutkání, jistota, že chceme žít jinak, od sebe.“

Ivana s ním souhlasí: „Také mám pocit, že je těžké to vysvětlit a hlavně, nikomu do toho nic není. My se tak rozhodli. V mém případě v tom nebyl nikdo jiný, u Radima si myslím, že zpočátku někoho měl, ale pak se stejně rozhodl, že chce žít sám. Já sice poté jednu známost navázala, ale bylo to krátké a také jsme zjistila, že je mi lépe samotné. My se s Radimem známe od vysoké školy, byli jsme spolu pořád, opravdu jsme cítili, že chceme v životě zkusit žít i jinak.“

Rozvedli se, když se jim blížila šedesátka. Byli slušně finančně zabezpečení. Prodali velký byt, pořídili si každý menší. Chatu si nechala Ivana, ale Radim tam jezdí a společně tam bývají s vnoučaty. Idyla? Ukázka toho, že rozumní lidé se rozumně rozvedou? Nebo ukázka unáhlenosti, zbytečného krachu manželství, které vlastně fungovalo? Každý si na to může udělat úplně jiný názor.

Psychologové však říkají, že právě dlouholetá manželství velmi často končí takzvaně slušným, klidným rozvodem, po kterém lidé zůstanou přáteli. Jde o případy, kdy jsou už děti dospělé, mají své životy, lidé nemají finanční závazky. Je rozdíl, když jde o rozvod, po kterém zůstane žena sama s dětmi a muž si najde novou ženu a oběma je přes třicet a když jde o rozvod, kdy se dva šedesátiletí lidé rozhodnou, že zbytek života chtějí prožít každý jinak, bez toho druhého.

„Lidé ve vyšším věku poměrně často zjistí, že mají o životě jiné představy, že každý chce život v penzi trávit jinak,“ podotýká psychiatrička Tamara Tošnerová. „Vím o případech, kdy bez ohledu na úřední papír poté přátelský vztah bývalých manželů trvá a kontakty mezi nimi zůstávají. Zejména pokud jde o páry, které mají širší rodinu, bývá zvykem, že se scházejí při rodinných sešlostech,“ říká.

Lidé přestali rozvod ve vyšším věku považovat za něco výjimečného, jenže to přináší nemilý jev. A to menší příjmy. No ano, když se dají dohromady dvě penze, může to být příjemný život. Z jedné se zaplatí náklady na bydlení, z druhé se žije. Jenže když zůstane sama žena s malou penzí a její velkou část dá na nájemné a služby spojené s bydlením, na životní radosti jí moc nezbývá.

Pokud se takto osvobodí žena od muže, který byl protiva nebo ji dokonce týral, mnohdy říká, že raději vyjde s málem, ale je ráda, že má klid a pěkný život. Ovšem pokud se do takové situace dostane žena, která byla zvyklá na vyšší životní úroveň, může být zaskočena. Přiznává to například jednašedesátiletá Veronika z jižní Moravy: „Rozvedli jsme se po padesátce. Děti se odstěhovaly, my oba cítili, že chceme žít jinak. Muž měl své přátele, sporty, práci. Já svoje kamarády, své koníčky. Neměli jsme už nic společného a dost jsme si lezli na nervy. Po rozvodu se náš vztah zlepšil. Manžel mi klidně přijde pomoct, když doma něco nezvládám. Nedávno mi přijel posekat zahradu, připravit dříví. Poseděli jsme, uvařila jsem, popili jsme. Je nám fajn spolu, protože víme, že máme každý svůj život. Ale finančně jsem na tom hůř. Nechal mi domek, ale utáhnout ho je pro mě těžké, i když mi děti pomáhají.“

Psychologové mají pro tyto případy název přátelské rozvody. Jedni je považují za velmi obdivuhodné, jiní naopak za zbytečné. „Dříve lidé brali manželství jako slib, který je třeba dodržet. Nyní se často rozpadají i taková manželství, která vůbec nejsou špatná, která by třeba dříve lidé považovali za povedená. Lidé je přestali brát jako slib, mnohdy si myslí, že manželství končí, když vymizí prvotní zamilovanost, láska. Na druhé straně se nyní lidé dožívají mnohem vyššího věku než dříve, takže je otázkou, zda je možné trávit s někým šedesát a více let. Dříve lidé umírali dříve, tudíž ani manželství netrvala tak dlouhou dobu,“ uvedla psycholožka Jiřina Prekopová.

Je to tak, lidé už od vyššího věku velmi často neočekávají jen klid a sterotyp, ale naopak doufají, že

prožijí něco nového. Právě s tím rozvody souvisí. A pokud jde o ty přátelské, vlastně se tím jen potvrzuje, že se nejedná o rozvody z nutnosti, které jsou vysvobozením z utrpení. Jsou spíše dohodou, pokusem o zajímavější život. A o výsledku toho pokusu se pak bývalí manželé často informují. Protože zůstali kamarády, přáteli, i když to mnohdy jejich příbuzní a známí nechápou. Ale ono to opravdu možné je.

Hodnocení:
(4.7 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Oldřiška Šálková
I já mám tuto zkušenost - s manželem jsme se rozvedli před 10 lety. Bylo to na jeho žádost, dodnes jsem se s rozvodem nesmířila. Několik let jsme nebyli schopni spolu komunikovat, až jak se nastěhoval zpět do Hulína, tak se nyní občas i navštěvujeme a vzájemně si pomáháme. Je to těžké , ale jde to....A pokud je nějaká rodinná oslava např. narozeniny vnuček, je dobře, že není některý člen rodiny separován a jsme všichni spolu - bez nějakých hádek, urážek, všichni se společně bavíme a je nám dobře. Vnučky jsou rády, děti vnímají od malička, že není něco v pořádku - jak jsme se začaly s ex manželem stýkat, nejstarší vnučka , tehdy ani ne 4 letá řekla své mamince , že je dobře , že se babička s dědečkem spolu už baví :-) A tak to je, člověk udělá pro děti téměř vše, své starosti zahodí stranou a dělá vše tak, aby byly děti šťastny .
Věra Halátová
Nejsem psycholog - amatér, znám spoutu starších i mladších lidí, kteří se rozvedli, nebo spolu přestali ží. Z určitých sociálních nebo společnských důvodu se spolu stýkají, ale těžko se dá říci, že by byli "přátelé". Prostě se nadále stýkají, protože - většinou - mají společné příbuzné a především děti, a kvůli tomu se i snášejí. A nakonec, to, že např. muž-otec dětí odešel za jinou partnerkou a má jinou partnerku, a žena-matka dětí má také jiného partnera, tak tam už žárlivost a nějaké to "soutěžení o to já jsem lepší" už pominulo, takže se všichni nějak stýkají, ale, že by byli přátelé? Tomu nevěřím.
Zuzana Pivcová
Znám dost zvláštní případ manželské dvojice, i když jen na základě interpretace (spíš stížností) manžela. Rozvedli se asi po 30 letech, údajně to pro něj už nebylo k vydržení, hlavně pro každodenní nadávky z její strany. Po rozvodu si užíval krás života. :-D Asi po 3 měsících vzal k sobě bývalou manželku zpět, že je údajně nemocná. Krátce na to se opět vzali a dnes stěžuje stejně jako předtím. Ve skutečnosti to ale asi oběma tak vyhovuje.
Dagmar Bartušková
Ano, jde to.
Antonín Nebuželský
Možná, že to jde, nicméně, jsem rád, že tohle řešit nemusím. I když si někdy" jdeme na nervy", přece jen spolu jsme silnější.
Blanka Bílá
Myslím si , když se chce, dá se vše...Má dcera si vzala syna rozvedených rodičů, měla jsem obavy kolem jejich svatby, ale dopadlo to dobře.Mamina i tatík měli sebou své polovičky, vše proběhlo v pohodě. Přešlo pár let, děda je dál s novou babi, babička už svého x stého pernera od rozvodu opět nemá...Babi moc tlačí jak se říká na pilu, to moc muži rádi nemají a v našem věku každý chce mít svůj určitý klid, styl, pokud není souznění, tolerance, je útěk.
Karel Boháček
Je mnoho variací v tomto způsobu vztahu, ale nikdy už to nebude tzv.ono.
Danka Rotyková
Nemám naštěstí osobní zkušenost, ale zdá se mi, že by byla škoda trápit se ještě v pozdějším věku. Člověk toho musí za celý život vydržet mnoho a když se konečně dočká dospělosti svých dětí, touží přirozeně po uvolnění, vydechnutí. Zaslouží si proto klidné stáří, bez ohledu na oddací list. Nic takového by mne nemohlo zastavit. Hezký vztah se svým ex po rozvodu je důkazem toho, že to byl správný krok.
Hana Švejnohová
Tak na toto téma už jsem díky bohatým osobním zkušenostem napsala "román", jehož střípky pronikají i do mých příspěvků... Ve třetím manželství žiju už jednatřicet let a de facto se v něm prolíná všechno, co je uvedeno v tomto článku. S mojí (dosti negativní) bilancí našeho vztahu není můj muž vůbec spokojen, vidí to úplně jinak než já, a i když občas padnou mezi námi velmi silná slova směřující k rozchodu, vždycky to nakonec nějak vybalancujeme... Vím, že by naše odloučení ve všech souvislostech přineslo určitě víc škody a starostí, než užitku a radosti. V našem věku a po tolika společných letech života už musí člověk ledacos vydýchat, a tak se i díky autoterapii prostřednictvím psaní smiřuji s manželovým nikdy nekončícím "přátelstvim" s bývalou ženou i odlišnými koníčky... Zrovna včera jsme měli u nás na zahradě grilovačku s rodinami našich dětí z bývalých manželství, se všemi vnoučaty... Bylo to úžasné a byla by hrozná škoda něco takového zničit. Člověk si s přibývajícím věkem musí opravdu hýčkat každý hezký okamžik se svojí rodinou, ať už je jakkoli komplikovaná.