Kanoista Josef Dostál: Olympijské medaile mám ve skříni
Josef Dostál a jeho medaile. Foto: Markéta Navrátilová

Kanoista Josef Dostál: Olympijské medaile mám ve skříni

12. 5. 2019

Rychlostního kanoistu a držitele tří olympijských medailí Josefa Dostála letos čeká důležitá sezona. Musí si vyjet na příští rok nominaci na olympiádu v Tokiu. Jak se má a jak odpočívá?

Co vás tedy letos přesně čeká?
Vyjet si kvalifikaci na letní olympijské hry v Tokiu v roce 2020. Naprosto klíčové bude mistrovství světa v Szegédu, které je hlavní kvalifikací pro Českou republiku na olympiádu.

Jak často trénujete?
Po třech dnech tréninku je den volna. Začínáme v deset, máme trénink na hodinu a půl a potom přichází na řadu kompenzační cvičení. To trvá tak půl až tři čtvrtě hodiny, potom jdeme na oběd. Zajedeme si někam na kafe, dáme si šlofíka. Odpoledne ve tři máme druhý trénink. Většinou na hodinu a půl na vodě. Potom v posilovně. Pak následuje posilování a protahování. Ve volném dnu nezařazuji žádné jiné sporty. Máme volno od toho, abychom si odpočinuli. Mívám také hodně povinností – marketingových i jiných. Mám velkou rodinu, když se jim chci trochu věnovat a skloubit to se svým velkým koníčkem - rybařením, tak to není možné. Občas jsem z volného dne ještě unavenější, než když mám trénink.

Dvakrát třetí, jednou druhý na olympiádě. Jaký to byl pocit?
První pocit byla zlost a zklamání. Dojížděl jsem do cíle, vedl jsem, už jsem tomu začínal věřit a v tu chvíli se kolem mě prořítil Markus Walze ze Španělska. Připadalo mi, že jsem prohrál. To ale netrvalo to déle než deset vteřin, pak mě zalila obrovská vlna euforie. Když jsem dojel závod a než jsem šel na oficiální vážení lodi, které je po každém závodě, seděl jsem asi deset minut sám na vodě a užíval si pocit, že už to mám za sebou s dobrým výsledkem.

Kde máte vystavené olympijské medaile?
Jsou uklizené doma ve skříni. Rekonstruoval jsem byt a nepřipadlo mi, že by měly mít nějaké speciální místo. Nemají pro mě výjimečnou cenu, spíše si pamatuji ty zážitky. Nepotřebuji, aby mi úspěch připomínaly medaile. Když je chce někdo vidět, rád mu je ukážu, ale nestojím o to, abych je každé ráno viděl ve vitrínce. A navíc mi pořád chybí zlatá olympijská.

Prý jste vášnivý rybář...
Na ryby jezdím s 85letým dědou. Nedávno začala pstruhová sezona, tak jsme honem  vyrazili. Přitahujeme takové legrační příhody: jdeme potokem a děda najednou skočí šipku, protože se mu někde zahákne noha. Pak vyplave na povrch a volá, že je v pořádku. Lov pstruhů je super. Když skončí jejich sezona, chytáme i jiné ryby. Miluji chvíle s dědou. Minule byl zkroušený, pak chytil krásného pstruha a říká: je to dobrý, ještě ten můj život nestojí za prd. Pstruhy duháky bereme domů a babička nám je dělá na pánvičce.

Jak to má vrcholový sportovec s jídelníčkem?
Musím si hlídat zásady zdravého stravování, nepřežírat se. Když se jednou za čas večer zprasím, tak to ale nevadí. Hlavní je, aby si to tělo navyklo pracovat s určitým příjmem potravy. Když to člověk zanedbává, výkonnost jde dolů a váha nahoru.

Potřebujete se udržovat na určité váze?
Čím jsem těžší, tím hůř se mi pádluje, musím odvézt víc kil.  Hlídám si, aby jídlo bylo rozmanité. Na snídani pečivo, kaše, cereálie a podobně. Obědy mám většinou lehčí – s masem. Důležité jsou i svačiny. A na večer se snažím nepřecpávat. Jím pořád stejně, před závody se hlídám trochu méně. Když si večer před důležitým výkonem dáte něco navíc, máte více energie.

Jaké chyby Češi na vodě dělají?
Nejdůležitější je mít cit pro vodu, což není samozřejmost. Nelze to řezat „hlava – nehlava”. Alfou a omegou tohoto sportu je moment, kdy jde pádlo do vody: jeho účelem není vodu prorvat, ale jakoby se od pádla odrazit a posunout loď dopředu. Zlepšit se to dá - tréninkem, pravidelným pádlováním, ale jsou lidé, kteří to k dokonalosti nikdy nedovedou. Záběr by měl být uvolněný a člověk by si měl mezi nimi trochu odpočinout, dělá se tam taková menší pauza.

Jste ze sportovní rodiny. Maminka reprezentovala Česko ve volejbale, táta trénoval kanoistiku….
Oba rodiče nás nechali ochutnat jejich sporty. Máma by asi byla ráda, kdybych hrál volejbal, ale když mě to nebavilo, nenutila mě. Se ségrama jsem si ale občas pinknul na chalupě. Tátovi to bylo jedno, dnes je rád, že jsem u toho zůstal a můžeme si o tom povídat v odborné rovině.

Dá si vrcholový sportovec i pivo?
Občas nějaké padne, ale maximálně jedno dvě týdně.

Říká se, že kolem vody je vždy prima parta. Platí to i pro světový pohár?
V českém týmu máme super pohodu, kluci jsou bezvadní. Na světové úrovni se vždy najde nějaká individuální persona, ale rozhodně tam není nikdo, kdo by dobrou náladu kazil.

I vaše přítelkyně je sportovkyně, závodnice ve sjezdovém lyžování Kateřina Pauláthová. Berete ji na vodu?
Byli jsme jednou nebo dvakrát, svezl jsem ji na deblu. Ale moc se mi nechce ve volnu lézt na vodu. Jednou dvakrát za zimu za ní jezdím na hory. Prosil jsem ji, ať mě trochu pošteluje, ale řekla mi, že jezdím docela dobře, to jsem se dmul pýchou.

 

Josef Dostál je rychlostní kanoista, závodící na kajaku. Je trojnásobným mistrem světa v kategorii kajakářů a na čtyřkajaku z roku 2014. Má bronzovou medaili z Letních olympijských her 2012 v Londýně a Letních olympijských her 2016 v Riu se čtyřkajakem z kilometrové trati. V Riu přidal na stejné vzdálenosti i stříbro na singlkajaku. Pochází z hudebnické a sportovní rodiny, jeho maminkou je bývalá československá reprezentační volejbalistka a známá jazzová zpěvačka Eva Emingerová-Dostálová, otcem sochař a kajakář Tomáš Bosambo.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Tollarová
Děkuji za rozhovor. Trochu mě mrzí, že v něm není zmínka o zlatu a bronzu z MS 2017 v Račicích. Byla jsem u toho, stála na otřásající se tribuně a křičela spolu s ostatními. Byl to fantastický zážitek, u nás doma za humny. Na OH se nepodívám.