DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
Jana Mesarčová
5.5.2019 16:42
po rozvodu jsem si našla vdovce, který byl již 4násobným dědečkem. Mé rozhodnutí s tím žít znamenalo přijmout jej s celou jeho rodinou, a to nebylo v některých případech vždy fajn. Je mi 57 a nechci už dělat věci, které mi nejsou vhod, už neplýtvám energií ani časem. Vše je o domluvě, nadhledu, pokoře. Mám zásadu, srdce dítěte si nekupuji. Nabídnu mu své já, snažím se být fér, ať je to vnouče od přítele, nebo mé. Ale lhala bych, kdybych tvrdila, že mi na mém vnoučeti více nezáleží. Jistěže je mi bližší a odpuštění se mu ode mne dostává snáz, když pozlobí. Vnouče od přítele mne vlastně tolik zasáhnout nedokáže, nemám u něj snahu pronikat do výchovného a citového modelu jeho rodičů.
Soňa Prachfeldová
4.5.2019 08:03
Také mám nevlastní a nemám s tím problém.
Hana Rypáčková
3.5.2019 09:08
Pro někoho je problém všechno, pro někoho s otevřeným srdcem nic. Záleží na rodině, výchově, vztazích a zdravém rozumu.
Zdenka Jírová
2.5.2019 23:41
V článku jsou zviditelněny složité vztahy v dnešních rodinách. Není to mnohdy moc veselé. Já takový problém naštěstí nemám, ale chápu to. Že mohou nastat komplikované vztahy v rodině, není ale jen doména dneška, humorně ji podal už Vlasta Burián ve scénce " Jak jsem stal vlastním dědečkem". Pokud se chcete i v tak vážné situaci pobavit, najděte si ji na internetu. Poslouchala jsem ji nedávno v Country radio.
Ondřej Hrubý
2.5.2019 22:48
Moje máma vychovává bráchovi dceru protože byl fetak. Teď když se dal do kupy tak místo toho aby se to s dcerou snažil dohonit. Tak dává naší mámě na hlídání kluka kteryho vyzenil. Máma nemá vůbec čas na svůj osobní život. Navíc jeho žena otěhotněla. Takže za pár měsíců tam bude mít na krku i to další dítě. A můj dvouleté syn má prarodiče skoro jako cizí lidi protože na něj už babičce a dědovi čas nezbyl.
Hana Rypáčková
2.5.2019 20:49
Pobavila mne situace slavení narozenin v knize Marty Davouze/bývalé Železné :Dům v Bretani
Marie Faldynová
2.5.2019 19:57
Taky si myslím, že děti jsou ti poslední, kdo za rozvody a nové sňatky můžou. Kamarádka podporuje nejen svá vlastní vnoučata, ale i ty z druhého vztahu. Vždycky jí pochválím, že to jsou nejlépe uložené peníze!
Marie Lašáková
2.5.2019 07:15
Moje rozvedená dcera si vzala muže se třemi holčičkami, sama už měla dva chlapce. Holky žijí se svou maminkou, ale každý druhý víkend jsou u táty. Teď už povyrostly, ZŠ navštěvuje už jen ta poslední. Jejich táta se jim věnuje maximálně, co to jde a moje dcera nedělá rozdíly mezi svými dětmi a jimi. Holčičky jsou milé, říkají mi babi a chtějí, abych jezdila na návštěvu když tam jsou. Klukům se stýská když jsou sami a těší se, až holky přijedou. To je výsledek přístupu mé dcery, která tak náročnou výchovu zvládá, opravdu ji obdivuji, samozřejmě i jejího partnera.
Milada Kánská
2.5.2019 06:48
Moje sestra má syna,který má s bývalou přítelkyní dvě dcery,14 a 11 let.Bývalka má ještě jednu holčičku,sedmiletou,s Romem.Žije s dětmi sama,tátové se moc nestarají,a tak sestra děti bere na víkendy,na svátky,na výlety,platí jim školní výlety a letní tábory.Všem.Ta nejmenší svoji "babičku"nade vše miluje.Hezky se učí a je moc hodná,i když hodně akční...Sestra vždycky říká,že v dobrém srdci je místa dost pro všechny a že ta malá si to sama nevybrala,nechce být až ta poslední v řadě,odstrčená.Myslím,že to zaslouží obdiv.Samozřejmě že matka je mírně řečeno dost nezodpovědná,ale co už...Děti jsou na světě a zaslouží si lásku a zájem.
Věnceslava Černá
1.5.2019 23:29
Od dětství žiji v takzvané patchworkové rodině. Kombinované rodiny tady byly od nepaměti. Nejdůležitější je jednat na rovinu a nepřetvařovat se. Vždycky všechno praskne. Nakonec mi pomáhají i mí nevlastní příbuzní, protože já jim taky. Děti poznají, kdo je má rád. Všechno je o lidech. Nemá cenu dávat dohromady lidi, co se nemusí. Mě to potkalo jen na svatbě. Obsluha dostala zákaz nalévat tvrdý alkohol. Díky tomu všechno dopadlo dobřea neskončili jsme v hádkách a s ostudou.
František Pašingr
1.5.2019 22:51
Moje děti a tvoje děti bijí naše děti.
Eva Kopecká
1.5.2019 10:12
Vypadl mi konec věty ...který měl velké ambice...si domů přivede něco takového se dvěma dětmi -měla totiž vlastní bydlení a pracovala a o děti se pořádně starala.
Eva Kopecká
1.5.2019 10:10
Někdy by měl člověk i být rád za vnuky nevlastní. Známí, kterým syn přivedl ukázat přítelkyni se dvěma dětmi, jí dali hodně drsně najevo, že si nikdy nepředstavovali, že si jejich jedináček, který měl veliké ambice /tisíckrát začal podnikat a tisíckrát ho podpořili, místo aby byl normálně zaměstnaný s vyhlídkou na aspoň nějaký důchod/. Být tou mladou maminkou, otočila bych se a už by mě neviděli. Ona byla trpělivá a snažila se. Vztah, ač letitý, nakonec nevydržel, ač nevlastní vnoučata jistě známým přinesla do života dost radosti. Jejich maminku zřejmě přestalo bavit přítele dotovat v jeho nápadech a řekla bych, že jí jako samoživitelce snad i bylo líp. Známí se vlstních vnoučat nikdy nedočkali a na stará kolena podporují syna, který nakonec nemá na důchod nárok, protože mu chybí nějaká doba pojištění. Docela bych měla chuť se jich dneska zeptat, zda aspoň uznávají, že si syn za svůj zpackaný život může sám a že se někde - na jejich přijímači či vysílači - stala chyba. Život je někdy skutečně zajímavý.
Eva Kopecká
1.5.2019 10:00
Někdy člověk vyjde snáze s cizími, než s příbuznými. Když je patchworková rodina, stojí třeba za úvahu nechat příbuzné, aby si sami za sebe rozhodli, kdy přijdou pogratulovat a nerozdmychávat negativní leckde vyhrocené vztahy. Komu přinese užitek, když oslava, která stojí plno peněz, dopadne tak, že se tam účastníci v lepším případě separují do dvou nepřátelských mužstev a v tom horším ji využijí ke vzájemným hádkám a výčitkám. Mladí by měli říct, mami, budeš mít narozky, kdy chceš, abychom ti popřáli a co chceš za dárek a matka by měla říct oběma táborům, chcete se tu sejít společně nebo si posedíme v klidu sami? Zejména když se ti příbuzní nesnesou, nemá cenu lámat to přes koleno. Pak má babička zkaženou oslavu, která nebyla zadarmo a mladí pocit, že tam vůbec neměli chodit. A přitom stačí tak málo. Prostě se přizpůsobit nové situaci...
judita lišková
1.5.2019 07:04
Vždy jsem si myslela, že přijmout cizího vnuka za svého mi nebude dělat žádné potíže. Syn má z prvního vztahu 15letého syna, který je můj "vlastní" a naše vzájemné vztahy jsou dobré. Když nám po letech přivedl novou přítelkyni s jejím pětiletým synem , hned zpočátku jsem zjistila...i manžel...že toto dítě určitě naším dalším vnukem nebude. Jeho chování bylo takové, že nám doslova bránilo mít k němu sebemenší sympatie a náklonnost. Dítě tak nesnášenlivé, mající problémy i s ostatním okolím, kterému by se ještě ke všemu muselo ve všem ustupovat nakonec zapříčinilo, že i synův vztah s jeho matkou se brzy rozpadl..
petra krejčí
30.4.2019 20:16
Ještě bych dodala, že se děti postavily k životu kladně, vystudovaly mají rodiny. Najednou se přihodilo, že tchyně potřebovala pomoc od mojí dcery. Ta mě mile potěšila, ukázala, že je lepší než ona a neodmítla. Tohle by si mohli náhradní prarodiče také uvědomit. Vím, že to může být těžké, sama mám 6 vnoučat a jak se říká vlastní od mých dětí. Tak nakonec vše dobře dopadlo.
petra krejčí
30.4.2019 19:47
Když jsem se po 11ti letech rozvedla, zůstala jsem se 3 dětmi 10, 8, 7 let sama. Později jsem se seznámila s novým partnerem a odstěhovala se i s dětmi 200 km od bývalého domova. Změna prostředí a ztráta rodiny následkem stěhování nebyla jednoduchá. Hlavně moje děti byly obklopeny láskou od mých rodičů a najednou v cizím městě. Děti i já jsme věřili, že najdou novou babičku a dědu, ale omyl. Tchýně nikdy mě ani děti nepřijala. Nazývala je hladovými krky. Hnusné a nikdy na to nezapomeneme.
Ellen Z. Matějová
30.4.2019 17:32
Naše rodina je taky pěkně "pomíchaná". Rozvedli jsme se, když dětem bylo 12 a 10 let, rozvod nebyl lehký a pro všechny to bylo velice náročné období. Děti se se svým otcem nechtěly stýkat, vztahy s ním si upravily až v dospělosti. Dlouho jsem s nimi byla sama, teprve až jim oběma bylo víc než 15 let, našla jsem si partnera. Ten měl v té době děti mladší než já. Ale nikdy jsem neměla problém je přijmout jako by byly moje, s mými dětmi si rozuměly také, a z jeho strany to bylo stejné. Jen můj syn měl k němu zpočátku dost "opatrný" vztah, po zkušenostech s vlastním otcem měl strach, že to nedopadne dobře... Otec mých dětí si také našel novou ženu, která má děti. Dnes už jsou všechny naše děti dospělé, normálně spolu vycházejí, samy mají své rodiny. Když jsou větší rodinné sešlosti, klidně se tam sejdeme všichni a nikdo to moc neřeší - každý se baví s tím, s kým si má co říct. Vnoučata to všechno berou jako legraci, že mají tolik dědů a babiček. Rodinné vztahy mohou být někdy hodně složité, ale člověk to musí brát, jak to je, důležitá je jistá míra tolerance, a hlavně nevytahovat pořád nějaké staré záležitosti. Když se nějak slušně shodnou a dohodnou dospělí, pak ani děti rozvodem a novou rodinou netrpí. Ale když jsou dospělí rozhádaní a vytahují staré křivdy, přenesou to na děti a neshody pokračují dál do dalších generací. Nemusí to tak být, jen se každý z těch dospělých musí zamyslet sám nad sebou.
Jana Voborníková
30.4.2019 14:44
Prarodiče by měli mít tak širokou náruč, aby se jim tam schovala vešla všechna vnoučata - pokrevní i nepokrevní. Ano, dřív se lidi nerozváděli, ale častěji umírali v produktivním věku. Pak byli v rodině děti z několika manželství, protože vdovec či vdova se znovu oženil/vdala.
Mělo by platit, že děti se do té situace dostaly nevinně a je potřeba jim vyjít vstříct. Pokud se část rodiny špatně snáší - pak udělat oslavu na dvakrát je dobré řešení.
Jana Šenbergerová
30.4.2019 13:51
Tady mě napadá jediné: Jsme jedné krve, ty a já. Myšleno nejen v rámci rodiny pokrevní, ale i té lidské. Řešíme prkotiny a důležité věci nám unikají. Nic lidského nám není cizejší než obyčejná lidskost.
Zorka Horká
30.4.2019 13:39
To asi není nic proti tomu, co se bude odehrávat v budoucnu v "rodině" dvou lesb. žen. Každá bude mít své dítě, to přivede domů partnera a budou vnoučata s tuplovanou babičkou ? Ty dnešní starosti, to je selanka … :-)
Karel Boháček
30.4.2019 13:26
Děti za nic nemohou. Oni na nás budou vzpomínat, my na ně už ne...
ema kucerova
30.4.2019 13:25
Pokud už musí paní k 65 narozeninám opořádat oslavu,tak ať ji udělá na 2x.Tak se nikdo nepohádá a víc si to všichni užijí.A p.Martinovi-váš syn předpokládám není nesvéprávný blbeček,ale dospělý muž.Takže nikdo mu nedržel nůž na krku,když se rozhodl z rodiny odejít.Takže jakápak rozvracečka- kdo má závazky,má taky odpovědnost.
Danka Rotyková
30.4.2019 13:13
Článek jsem ohodnotila na maximum, protože je tak trochu ojedinělý. Upozorňuje nás na to, že ne všechny změny ve vztazích mají správné nebo jednoduché řešení. I kdyby nakrásně vznikly z původního manželství nová, šťastná, nikdo nedomyslí citové vazby všech blízkých, tomto případě prarodičů. Snad se do takové situace nedostanu, zdá se mi totiž obtížná a může být i neřešitelná, a to i při naší dobré vůli.
Jana Kollinová
30.4.2019 13:07
Jedním z řešení pro nejstarší členy takto složitě rozvětvené rodiny je uspořádat oslavu "na pokračování," pro okruhy příbuzných majících k sobě nejblíž.
Věra Halátová
30.4.2019 12:46
Před časem jste tady uváděly články o tom, jak je dobré pro starší lidi mít dalšího partnera. NO a to je taky ono. Dřívější vztahy. Každý má své děti, svá vnoučata. Ta paní, o které se v článku píše, má trochu jiný problém, její děti mají dvoje děti, a ty děti jsou, jak se v angličtině říká step brothers and sisters. Když ta paní pořádá rodinné oslavy a je k tomu finančně schopna, ať pozve všechny, kdo přijde - přijde, kdo nepřijde - nepřijde a neodejde. Tím bych se tak asi trápila.
Vendulka Pospíšilová
30.4.2019 12:36
Vážení, babička a děda jste pouze pro vlastní vnoučata, ano - může se stát že vás tak budou oslovovat i cizí děti, pokud je vám to příjemné a vy to dovolíte.
V žádném případě nejste babičkou či dědou vyvdaných dětiček svých potomků.
PS: a to nepíšu jak se musí cítit vlastní vnoučata ... určitě skáčou radostí, když mámá či papá přitáhnou cizí děti...
Daniela Řeřichová
30.4.2019 12:35
Článek velmi citlivě reaguje na současný trend, mou rodinu bohužel nevyjímaje. Zde opravdu nestačí empatie, dobrá vůle, srdce na dlani. V tak košatém společenství lidí, kteří přicházejí s různými zkušenostmi, návyky a představami, se lze těžko dobrat nějakého řádu a spravedlnosti. Také se trápím těmito vztahy a především je mi líto těch nejmladších, kteří vyrůstají dezorientováni, často zklamáni těmi nejbližšími - vlastními rodiči. Patchworková rodina představuje nejen smutné lidské dilema, ale také závažný sociologický problém.
Zdenka Soukupová
30.4.2019 12:06
A teď, babo, raď.... Naštěstí se tyto problémy v naší rodině nemusí řešit. Ale asi to fakt není jednoduché.
Oldřich Herzig
30.4.2019 12:03
Ta jakási NOVÁ DOBA přináší čím dál více situací, které nemají vůbec žádné řešení a vystihuje to i tento článek, který se musí nutně stát pouze popisovanou situací bez jakéhokoliv, bytˇ i náznaku řešení. Rozvrat společnosti do stavu, kdy vše bude bez pravidel, ale se všudypřítomnýma elementama typu různých např. havlistů.