Vyznání
FOTO: autorka

Vyznání

23. 4. 2019

Velikonoční neděle, ráno, zastávka Vozovna Střešovice. Čekajících tak málo, jak jen může být v tento den a tuto hodinu. Snad jen my dva. Muž v elegantním saku o něco starší než já. Trochu bezradně se rozhlížel a přistoupil blíž.     

"Zle vidím, špatně slyším a autobus nejede. Podíváte se, prosím, v kolik pojede stoosmdesátka?"

Nahlížím do jízdního řádu. "Za minutu". Sdílím a s porozuměním vyslechnu stesky na zhoršené vidění. Stoosmdesátka na horizonu.
"Už vám jede" říkám.

Půlminuta, pohled a slova muže ,,Děkuji vám, jste milá, chci vám dát polibek." 
Vteřina, polibek na tvář a vyznání. "Já se tak rád mazlil." Nastoupil a zamával.

Já taky, já taky...

 

 

 

Hodnocení:
(5.1 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Hezké, sváteční .
Jana Šenbergerová
Neuchopitelný okamžik, který se přesto vryje do paměti těch, kteří ho prožili. I když jsem ho nezažila já, potěšil mě. Děkuji.
Alena Vávrová
Úsměvná příhoda, škoda, že ne celý příběh ;-)
Eva Mužíková
Děkuji, že jste se s námi podělila. Takové, jako z jiné doby, moc milé.
Hana Rypáčková
To je milé.
Naděžda Špásová
Hezké setkání. :-)
Dana Puchalská
Moc hezké.
Jitka Hašková
Milé a překvapivé setkání.
Zuzana Pivcová
Trochu mě to dojalo. I starší člověk má potřebu něhy a fyzického dotyku, byť třeba jen letmého.
ivana kosťunová
Půvabné - ale proč ten minulý čas ?