Sny  mi však naslouchají
ilustrační foto: pixabay.com

Sny mi však naslouchají

21. 4. 2019

A tak jsem stála
jak věkem zkamenělá,
stesk lákal do tmy
a déšť se tiše smál,
a život z mála,
co jsem si schovat chtěla,
plnými hrstmi
mé city rozdával.

Dnes kouzlo chvíle
jak nitky pavučiny
chvěje se strachem,
že čas se nevrátí,
sny rozpustilé
bez sebemenší viny
na těle nahém
cesty si klikatí.

Korálky slzí
dávno mé oči znají,
den za svítání
jak pramen vyvěrá,
jdu bez iluzí,
sny mi však naslouchají,
v sevřené dlani
roztává důvěra.




Moje poezie
Hodnocení:
(5 b. / 26 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.