Úvahy o historii školství – 1. Ozvěny pravěku

Úvahy o historii školství – 1. Ozvěny pravěku

18. 4. 2019

Vážení čtenáři, napadlo vás někdy, že minulost školství může být velmi zajímavá? Nevím, jestli i pro vědce ve světových výzkumných ústavech a jestli o ní existuje nějaká odborná literatura. Následující úvahy tudíž nemám ničím podložené. Jakožto pedagog začnu od Adama.

Nejdůležitější myšlenky z celé historie jsou přisuzovány těmto známým osobnostem:
1. Jan Amos Komenský (1592 - 1670) a jeho „škola hrou“. Jeho veliký přínos pedagogice uznává celý kulturní svět. Ale není to jen o tom, že tuto myšlenku jako první slovně formuloval a hlavně publikoval? Takovou možnost v paleolitu neměli. To ovšem neznamená, že by se tím neřídili – jaksi přirozeně. Vždyť jí přecházela dávno objevená pravda, že „kdo si hraje, nezlobí“.
2. Vladimír Iljič Lenin - Uljanov, (1870 - 1924) jasně vyslovil svůj požadavek doby na správné proletáře: Učit se, učit se, učit se“.
3. Anton Semjonovič Makarenko (1888 - 1939), byl sovětský pedagog, tvůrce originálního výchovného systému - kolektiv pokládal za jeden ze základních výchovných prostředků. Nuže opět vidíme pouhou formulaci metody dávno již známé u našich předků, totiž, že vzdělávání je nejúčinnější ve skupině, původně tedy v tlupě. 

Ve Wikipedii se dočteme:
„Beztřídní společnost bez společenské dělby práce zajišťovala „jednotu výchovy rozumové, tělesné i mravní“. To mne zaujalo, ta beztřídní společnost z toho vychází téměř idylicky, ale zároveň si uvědomuji, že bez společenské dělby práce by k žádnému vzdělávání nedošlo. Měl-li někdo vzdělávat děti, tak nemohl běhat za mamutem. Své dnešní úvahy mohu datovat až od doby, kdy tato dělba práce již existovala.

Nyní si, přátelé, uvědomuji, že rozsah mého článku je po tomto potřebném úvodu již omezen, a zaměřím se proto jen na hlavní vyučovací předměty.

Jazyk mateřský a cizí jazyky
Jednoznačně to byly ženy, které se staly lektorkami hovorové řeči. Tento stav prakticky v oboru lingvistiky trvá dodnes Je však třeba si uvědomit, že jejich prvními žáky nebyly jen děti. Byli to prakticky také všichni muži v tlupě. K výuce cizích jazyků, tj.hlavně jazyku spřátelené tlupy, docházelo z praktických důvodů až později v souvislosti s výměnným obchodem.
Matematika
Jakkoliv se nám to zdá podivné, zřejmě se lidé naučili dělit dříve než sčítat a odčítat. Protože potřebovali rozdělit kořist mezi členy tlupy, museli znát zlomky a rozporcovat ji např. na šestnáctiny. Ovšem účetní tlupy musela být vzdělanější než její ostatní členové. Ani na primitivním počitadle dělení není nic snadného, vyzkoušejte si to. Bylo vynalezeno až v neolitu v oblasti Sovětského svazu, vyrobeno z importovaných kukuřičných zrn a velmi výstižně nazvánoi "sčot".



Občanská nauka
Jako v každé pozdější, již třídní společnosti, i zde velmi záleželo na společenském uspořádání tlupy a zdá se, že jednotný společenský model neplatil. V patriarchátu ji vyučovali muži, a to s použitím síly - neboli neverbálně. Disponovali totiž  jen zárodky artikulované řeči. Jak jsem již zmínil, ženy jsou od přírody výřečnější, některé z nich vedly logopedické kurzy pro muže ve své tlupě. Tím rostla jejich důležitost a to by zase napovídalo, že byl rozšířenější matriarchát. Vědci v této věci nejsou jednotni.
Sexuální výchova
Tato disciplína se vyučovala ještě před rozšířením hovorové řeči, a to metodou nejdokonalejší ze všech možných, t.j. ukázkovým předvedením instruktorem a instruktorkou.
Tělovýchova a sport
Zpočátku to nebylo nijak slavné. Pěstovaly se hlavně bojové sporty a z míčových her pak ragby, které se ještě nehrálo s míčem, ale s mamutím varletem. Prostná cvičení nikoho nebavila, což přetrvává dodnes. Také tělocvičná nářadí byla ještě ve vývoji. V některých lokalitách, (kde rostly liany), se vyučoval velmi užitečný šplh na laně, šplh o tyči nahrazoval šplh po kmenech stromů, nejvhodnější palmy bohužel však zmizely už v době ledové. Až mnohem později se začala používat i domestikovaná zvířata. Byla to koza a kůň. Proto se jejich názvy uchovaly dodnes. Je však podivné, že snad ve všech tělocvičnách v naší republice kozy postrádají rohy, které se naopak objevují u koňů. Nevím jak je tomu v cizině. Možná se tam tělovýchovné nářadí vyvinulo z jiných domestikovaných živočišných druhů.



Je ovšem jisté, že již existovaly sportovní soutěže. Velmi populární byla sportovní utkání mezi místními neandrtálci a nově příchozími homouši erectusy. Jen se z nich, bohužel, nezachovaly žádné videozáznamy. Zde ještě na archeology čeká veliký kus práce.
Výtvarná výchova
To je obor, který mne zaujal nejvíce. Podle míst nálezů ji charakterizují malby, kresby anebo sochařství. Tak např. ve Francii bylo objeveno množství nástěnných maleb v jeskyních, které byly pro veškerou rukodělnou tvorbu praktické, umožňovaly výuku i vlastní tvorbu v teple u doutnajícího ohně. Později vznikla i umělecká řemesla, mám knihy s ukázkami  překrásných výrobků, ale k dnešnímu tématu to nepatří. Velmi často se objevovaly zvířecí motivy.



Tato tvorba snese i srovnání s věhlasnými umělci. Posuďte sami. Další obrázek je z tvorby Pablo Picassa.



Ale nejen to, tvorba pravěkých umělců je nám někdy jaksi povědomá, jako by nám něco připomínala. Nuže pohleďte, Následující výtvarné dílo bych nazval "Motiv k zamyšlení".



Toto umění se v podstatě se příliš neliší od dnešních nástěnných kreseb pouličních umělců (tzv. Street Art nebo grafitti), jenom naši předci neměli dost vhodných vnějších ploch. Zde je ukázka tvorby anonymního autora.

          

V jiných částech Evropy byla zase, alespoň podle množství nálezů, rozšířenější tvorba sochařská. Nejznámější Věstonická Venuše vznikla asi před 30 tisíci lety.



Nabízí se zde  úvaha o proměnném ideálu ženské krásy, ale tomuto fenoménu se rovněž budu věnovat v samostatné úvaze. V podstatě se jednalo o umění realistické a můžeme se jen dohadovat, jestli umělec tvořil podle modelu nebo se jedná o tvůrčí invenci. Nahota v tehdejší době byla zcela přirozená, na rozdíl od umění středověkého, kde tomu tak již nebylo, a přesto byla na sochách převládající.
Hudební výchova
Je to disciplína úzce spojená s pohybem a tancem, kterým to vše začínalo a dodnes můžeme zhlédnout půvabné lidové tance u zbytků domorodého osídlení v některých světových lokalitách. K vlastnímu artikulovanému zpěvu však došlo až později. Mezi první hudební nástroje ve všech případech patřil a patří buben, neboť základem je vždy rytmus.


Branná výchova
Zde vidíme úzkou souvislost se sportem. Velmi důležitý byl vrh oštěpem na cíl a vrh kamennou (téměř) koulí do dálky. A samozřejmě běh. Základy sebeobrany byly samozřejmostí, jakož i boxování, které se vyvinulo z původních kurzů fackování. A zde se již objevuje dodnes velmi rozšířená učební pomůcka, které se říká „fackovací panák“. My všichni jistě vzpomínáme na své dětství ve škole, kdy byla organizována branná pochodová cvičení. Užili jsme si při nich soustu legrace a nejinak tomu jistě bylo i tehdy.
Alternativní školství v pozdním paleolitu
V určitých odůvodněných případech byly činěny první pokusy zejména s účelem poskytnout vzdělání jedincům zaostalejším ve vývoji anebo naopak výjimečně nadaným. Tento způsob však vyžadoval obydlet další, byť malou jeskyni. Později se v daleko větším rozsahu uplatňovala i škola hrou pro výuku celé tlupy, což je vlastně i dnešní moderní vyučovací metoda.

Škola hrou včera i dnes


 

Závěr
Milí čtenáři, pokud vás můj článek zaujme, budu v podobných úvahách pokračovat a zaměřím se na další vývojová období v historii školství a pedagogiky. Rozhodnu se podle vašich reakcí, budou-li nějaké.

Použité zdroje informačních obrázků
Kromě obrázku posledního jsou všechny ilustrace převzaté z wikipedie a pixabay.com. Konkrétně je vše uvedeno v galerii na mém profilu s názvem „Ozvěny pravěku“. Závěrečný obrázek pochází z webu „lojzojago“. Jedná se o vítězný obrázek v „Bublinové soutěži“ a k jeho použití mám laskavé písemné souhlasy autora soutěže i jejího vítěze v této kategorii, jímž je můj kamarád Bobas, žijící v Anglii.

Zajímavé knihy o pravěku, které jsem si koupil v naději, že se budou líbit vnoučatům
Cesta za Adamem - Josef Kleibl, ilustr. Zd.Burian
Jak se žilo v pravěku – E.Tinková, K.Hrbová, Ilustr. J.Petráček
O kultuře prvobytné společnosti - Ot.Nahodil
Pravěké rekordy – Zd.Burian
Pravěký člověk - V.Mazák, ilustr. Z.Burian
Svět pravěku – Bořivoj Záruba
Velký obrazový atlas pravěkého člověka – Jan Jelínek
Za jeskynním člověkem – neformální encyklopedie   

Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
Jano, to by měla být ta třešnička na dortu.
Jana Šenbergerová
Libore, jsem zvědavá, jak budeš úvahy o historii školství rozvíjet dál a zamyslíš-li se i nad jeho budouností.
Zdenka Jírová
Moc pěkný a hlavně poučný článek.Líbí se mi, že je psaný s humorem.Úvaha o rozvíjení řeči je velmi sugestivní, patrně trvá dodnes. Jen mám někdy pocit, že nová generace v té spirále klouže trochu dolů. Vzhledem k masivnímu používání mobilů, počítačů a další elektrotechniky, kterou ani neumím pojmenovat, přestává se řeč rozvíjet, protože mladí si nepovídají, píší si ve zkratkách SMSky. Ty jsou stručné, takže o nějaký květnatý projev nejde. Knihy se také čtou málo,pokud vůbec, takže slovní zásoba je mizivá.Jestli to tak půjde díl, budou se muset zavést zase logopedické kurzy, aby se lidé mohli normálně domluvit.Těším se na pokračování.
Věra Ježková
Já vím. Četla jsem to. Lze to poznat z mé třetí věty. Reagovala jsem i na Hanu N. Uměla bych napsat i recenzi – třeba, že školství je instituce, která za Adama neexistovala. Že bych nezaměňovala školství a učení. Nic ve zlém. Ty jsi byl učitel, já vědkyně. A oba nás to nějak poznamenalo. Logopedie by mě bavila, ač od přírody výřečnější nejsem. Ale měla jsem ráda fonetiku. Pokračování si ráda přečtu. :-)
Jitka Hašková
Libore, prima. pokračuj, těším se.
Zuzana Pivcová
I zde je vidět, že vývoj jde po spirále. Jenže ne vždy je to pokrok v pozitivním slova smyslu. Je pravda, že - ať muži nebo ženy - máme geneticky zakódováno něco už z pravěku. A jít proti tomu je jít proti Přirozenosti. Díky za odborný výklad, Libore.
Libor Farský
Výborně, Jano. Škoda, že sem nejdou vložit smajlíky
Jana Hošková
Libore, s velkým zájmem jsem si přečetla váš článek ! A líbí se mi, hlavně proto, že jste ho pojal taky trochu "netradičně" a s vtipem. OCEŇUJI! Četla jsem s velkým zájmem, protože ve své rodině (té původní, ale i té nynější) mám řadu pedagogů, mezi kterými jen já vyčnívám poněkud jako "černá ovce" s jiným zaměřením :-)). Řekla bych, že ženy ve vývoji lidstva hrály skutečně velmi významnou roli - pobavilo mne, jak jste napsal, že vedly "logopedické kurzy" pro muže !!! Myslím, že to je stoprocentně pravda a taky si osobně myslím, že spousta skupin v pravěku začínala jako MATRIARCHÁT ! Ženy byly důležité, uměly léčit, rodily děti a vždy se vědělo, které dítě patří té které matce, zatímco otec samozřejmě byl vždy většinou nejistý. Muži byli celé dny za zvěří, pak unaveni přitáhli, sesedli se kolem ohně a mlčeli. Na ženských bylo všechno to ostatní. Sehnat bobule, když se nic neulovilo, pořídit ošacení, vychovat děti - a domluvit se musely, zatímco chlapi spíše při lovech mlčeli, aby zvěř nevyplašili. Podle mne prvotní výukou všech dětí bylo pozorování dospělých a jejich napodobování - což vlastně platí dodnes ! A s dělbou práce máte taky pravdu. V patriarchátu pak začali vládnout muži. A abych to ukončila taky úsměvně: nemyslete si pánové, že vládnete vy...odjakživa se říká, že tím krkem, který hýbe hlavou, je žena !!! :-))
Libor Farský
Mně totiž šlo hlavně o různá podobenství v lidském konání v dávné historii a dnes, která mi připadají úsměvná. O našem a minulém století to je o něčem jiném.
Libor Farský
To je pravda, ale dnes jsem se věnoval pravěku a ne 21.století.
Věra Ježková
Borku, zajímavý pohled. Literatury k dějinám pedagogiky jsou tuny. Jen nezačínají v paleolitu. Ze zkoušky jsem kdysi dostala za jedna – pamatuji si to, protože jsem to nečekala. Vědci se zabývají různými, dokonce v praxi využitelnými, aspekty pedagogiky. Já jsem např. řadu let dělala pedagogiku srovnávací, která zahrnuje i reálie příslušných zemí. Naše školství bylo velmi dobré. Bohužel po roce 1989 se zrušila spousta toho, co fungovalo, a snad ani jeden ministr nevydržel celé funkční období. Kontinuita tedy veškerá žádná, stále dokola se objevuje Amerika.
Dana Puchalská
Líbí, je vidět v jaké profesi jsi dříve působil.
Hana Nováková
Měli jsme jedno z nejkvalitnějších školství na světě. I moji známí, kteří studovali s Americe jednoznačně se shodli na tom, že když tam byli ve škole, tak tam doslova vynikali. Potvrdil to i můj syn, který byl rok na studijní cestě v Sydny. A to, co se tam učí na střední škole a tady je nebetyčný rozdíl o vysoké ani nemluvě. A kde jsme nyní, třicet let po revoluci, co stálo za něco rozvrtali, zrušili a nejhorší je, že se na ničem, co by nás navrátilo zpět se nemohou domluvit. Každý experimentuje, přijde jiný, zase má jinou vizi, jen co už od revoluce se vše změnilo, chvíli platilo a potom zase něco nového. Jen si vezměte maturity, nebo nižší ročníky. Nechtěla bych už chodit dnes do žádné školy a lituji těch, kteří chodí, nebo chodit budou. A vy jste napsal hezký článek a budu se těšit na další.
Mirek Hahn
Nabídnutá souvislost o dělbě práce mne zaujala. Dovolím si odhadnout, že někde tady budou kořeny "rady starších" - tedy těch, kteří už za mamutem běhat nestíhali ale byli nositeli zkušenností, ty mohli dál předávat, a podíleli se i na rozhodování.