My to dělali lépe. Proč zkreslujeme minulost?
Ilustrační foto: ingimage.com

My to dělali lépe. Proč zkreslujeme minulost?

9. 4. 2019

To špatné z paměti mizí. Nepříjemné zážitky lidé vytěsňují. Ve vzpomínkách zůstává to příjemné, hezké, ale mnohdy zkreslené. Je to jedna z nejčastějších neshod mezi generacemi. Starší lidé totiž velmi často používají věty: My to dělali lépe. Za nás to bylo lepší. Dříve to tady bylo hezčí...

To jste to tady měli vidět dříve, tak před dvaceti lety. To bývala krásná zahrada, to se nedá srovnat. Tyto věty řekla pětasedmdesátiletá Hana návštěvě, která dorazila k ní na chatu. Její snacha a syn se naštvali. Na zahradě pracují, vytvořili na ní dlážděné chodníky, zbourali starou plechovou garáž, za kterou byla skládka nepotřebného harampádí, vše odvezli do sběrného dvora. Jistě, zahrada se mění.

Je jiná, než bývala, když na ní Hana hospodařila sama s manželem. Ale všichni v rodině i v okolí vědí, že  zatímco Hana v penzi přestala na zahradě cokoli dělat, snacha se synem se vše snaží udržet v pořádku, i když mají časově náročnou práci.

„Ona tady vytváří pořád nějaké hromádky, pořád tady probíhají nějaké práce, není tady uklizeno. My měli uklizeno,“ říká Hana na adresu snachy.

Ta namítá: „No, tak jistě, jsou tady hromádky, protože pleju, sázím, hrabu a manžel staví novou zídku. Místo toho, aby byla ráda, že už nemusí nic dělat, neustále má nějaké připomínky. Prostě jen tak cvičně prudí.“

Hana je přesvědčena, že za jejího aktivního života byla zahrada hezčí. Odmítá si připustit, že okolí si to nemyslí. Prostě si pamatuje jen to pěkné, dobré. To, že v rohu zahrady byla skládka, odmítá přijmout. Dost možná si to opravdu nepamatuje. Nebo si to pamatovat nechce.

Americký profesor psychologie Jeremy Manning tvrdí, že lidé jsou schopni cíleně vytlačit z paměti to, co si pamatovat nechtějí. A to tak dokonale, že jsou opravdu přesvědčeni, že se to nestalo, že nic takového nezažili. „Tento průzkum je důležitý, protože studia paměti se většinou zaměřují na to, jak si pamatovat, než jak zapomínat. To je totiž považováno za jakési selhání. Někdy však zapomenutí může být prospěšné. Například u lidí, kteří prošli nějakým šokem. Ale může být prospěšné i v situacích, kdy si chceme vyčistit hlavu a dostat do ní nové informace. Nebo si to prostě v hlavě nastavit tak, aby se nám žilo lépe,“ uvedl profesor Jeremy Manning.

Právě tak postupují starší lidé, kteří se obtížně vyrovnávají s tím, že se svět kolem nich mění. Často jde o jedince, kteří byli zvyklí v životě rozhodovat, velet a najednou je vše jinak.

„Manželka mi pořád říká, jak se dříve žilo lépe. Že sousedé byli příjemnější, že kolem našeho paneláku bývalo uklizeno. Když jí řeknu, že tady byl binec vždycky, a připomenu ji sousedy – manželský pár - kteří se hádali a pili první ligu, takže jsme je několikrát našli ve stavu, že nebyli schopni zmáčknout tlačítko ve výtahu, tvrdí, že přeháním. V každém mladém sousedovi dnes vidí podezřelého jedince. Zůstali jsme v paneláku nejstarší a ona se dostala do pozice, že na schůzích družstva jen kritizuje. Já přitom vím, že nemá pravdu,“ říká třiaosmdesátiletý Jindřich z Prahy.

Je to peklo, když se v rodině vyskytne jedinec, který tvrdí, že on dělal vše lépe. Velmi často takto zkreslují skutečnost lidé, kteří přišli o životního partnera. Tvrdí, že byl nejlepší, nejhodnější, nejobětavější, přestože jejich okolí ví, že to tak rozhodně nebylo. Jenže řekněte vdově, která říká, že její muž byl naprostý ideál, protože si každý víkend hrál s dětmi, že přece všichni vědí, že každý víkend seděl v hospodě.

Psychologové tvrdí, že určité zkreslování vzpomínek je vlastně prospěšné. Že se tak člověk ve vyšším věku uvádí do pohodového stavu.

„Ani se tam raději nejdu dívat,“ prohlásila nedávno Věra, když jí syn řekl, ať s ním jede na chatu do Beskyd, že tam udělali nový plot. „Ani to nechci vidět, jak to tam teď vypadá. My to tam měli tak pěkné. Od doby, co nemám sílu se o chatu starat, jde to s ní z kopce. A teď ještě ke všemu měnili plot,“ říká.

Odmítá si připustit, že plot, který přetrval z doby, kdy ho s manželem dělali počátkem šedesátých let z trubek ukradených v továrně, v níž pracovali, již byl skutečně ve stavu poněkud mizerném. Pro ni to však stále byl krásný plot. Vytěsnila z hlavy, že zrezivěl, že se rozpadal, že byl nevkusný. V hlavě jí zůstaly příjemné vzpomínky na to, kterak ho s manželem stavěli, budovali chatu a měli radost, že mají své místečko v přírodě, kde jim je dobře.

Vytěsňování nepříjemných vzpomínek, pamatování si těch pěkných a vytváření dojmu, že život byl příjemný, je vlastně ve vyšším věku zdraví prospěšné. Lidé se tím dostávají do dobrého psychického stavu. Potíž je v tom, že zdraví prospěšné to není pro mladší generaci, která tyto upravené vzpomínky a tvrzení nezakládající se na pravdě poslouchá. U ní to naopak psychický stav zhoršuje, protože ví, že realita byla či je jiná.

Hodnocení:
(4.7 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Kopecká
Jako dítě jsem vyrůstala v domku prarodičů. Po dohodě nyní patří mému sourozenci. Jak dům, tak zahrada vypadají logicky úplně jinak. Pamatuju si, jak to tam bylo pro mě krásné. Dneska, když tam přijdu, není tam naprosto nic, co by mi ty staré časy připomnělo. Ovšem moc dobře vím, že kdyby to tak zůstalo a nic s es tím nedělalo, byly by tam dneska rozvaliny a džungle. Můžu si nostalgicky zavzpomínat. Ovšem musím u toho být soudná.
Věra Halátová
Já jsem realista. Co si syn a snacha dělají, jejich věc. Ať si vaří, jak chtějí, co chtějí, ať mají pořádek nebo nepořádek - já jim to uklízet nebudu. Já jsem taky nežila proto, abych stále uklízela a smejčila. A že občas někdo tvrdí, že "dřív se mu žilo lépe". Tak to měl štěstí. Jedna známá, starší paní, ta nadává, kolik je dneska aut, jak to bylo za jejího mládí bezvadné, protože TEHDY měli na celé ulici AUTO jen ONI. Tak co s takovou bábou chcete. A nechápu, proč ti, co sem přidávají své názory hned všechno obracejí na "socík". A co s tím mají dělat štíři, to už vůbec nechápu. Podle mne je článek o ženské, která musí furt někoho drbat.
judita lišková
Tak to bývá... např.muži vzpomínají na legraci, nikoliv buzeraci, na vojně, z dob studií si pamatujeme taky více legrácek než stresů z učení. Některé věci byly zkrátka lepší ..ať už skutečně či domněle...v dřívějších dobách, jiné jsou lepší zase ty současné. Důležité je, neidealizovat si žádnou skutečnost, stejně tak ji nevidět v těch nejčernějších barvách...
Soňa Prachfeldová
Pak to mladí nemají s takovou maminkou vždy lehké. Mladí bydlí s námi v domě, upravují si zahradu , zejména také pro děti a já jsem ráda. Ubylo mi práce, mám více času pro své zájmy a zahradu zeleninovou máme společnou, tam jsou rádi, že se jí věnujeme. Kytičky , každá dle svého vkusu. Nelpím na věcech, které by mě svazovaly. Život jde dál.
Zdenka Soukupová
Ale ono je to s každou generací asi stejné. Vzpomínám, jak děda mému otci říkával, co kdysi bylo lepší a jak by se to či ono mělo dělat; to samé pak opakovali rodiče nám dětem. Je to asi přirozené, že občas mladým řekneme, že bývalo lépe, ale každý to vnímá jinak nic se nemá přehánět....
olga skopanova
Někteří jsou i schopni tvrdit, že i ten socialismus byl vlastně fajn i lemplové měli práci a do průvodů jsme chodili rádi.
Marie Doušová
Setkávám se s tím dost často ,kdy lidé kolem mě vytěsňují špatné věci z minulosti a vše si zkrášlují. Možná to bude tím , že jsme byli mladí . Ovšem zapomenout se mi na špatné věci nedá,ale žít dneškem a jít stále do dalšího života s úsměvem a optimismem je nejlepší...
Libor Farský
Želbohu zážitky z minulosti nezapomínám.
Antonín Nebuželský
Jestli jsme to dělali lépe, to nevím. Ale bylo to pěkný.
Hana Rypáčková
Ty škarohlídy, ráda nemám...
Danka Rotyková
Já jsem asi narozena na nějaké šťastné planetě. Čím jsem starší, tím jsem spokojenější. Přesně naopak to má moje maminka, po rozhovoru s ní se musím vždy nějak odměnit, naladit se zpět na normál. Takové lidi lituju, ale není jim pomoci. A na dobu minulou si moc dobře pamatuji, proto dovedu ocenit, jak teď můžeme žít.
Věra Ježková
Na tzv. vzpomínkový optimismus nevěřím. Protože u mě nefunguje. Co se týká mé minulosti, pamatuji si ji dost reálně a realisticky. Zvlášť tu nehezkou.
Zorka Horká
Přiznávám, že v mé paměti špatné zážitky zůstávají. Sice je po celou řadu let překrývají nové, krásné a ještě krásnější, ale ty ošklivé nikam nemizí. Jsem Štír.....
ivana kosťunová
Také jsem pár věcí vytěsnila a nechci se k nim vracet.
Dana Puchalská
To je už kocovina na entou.... Ano někdo si to prostě připustit ani nechce nebo neumí. :-) :-) :-)
Karel Boháček
Tak jsem asi divný, já si spíše pamatuji to špatné - sic jsem prý velký optimista.
Mirek Hahn
Moc pěkné téma. Jasně, všechno bylo dřív lepší, i kocovina.... A za socíku nebylo tak špatně....., že ? :-)