Život v pokročilém věku nesmíme brát tak, jako bychom s předválečnou Tatřičkou chtěli stačit modernímu Mercedesu, a tomu se musíme přizpůsobit. Mnohé věci,které jsme zvládali levou zadní, nás stojí značné úsilí a spotřebují hodně energie a ta se musí stále dobíjet. Proto není na škodu vše řádně promýšlet a každý den si naplánovat tak, abychom vzácnou energií neplýtvali. Při náročnější práci si musíme najít čas na odpočinek a nepřepínat se jako za mlada. Hlavně si musíme udržovat dobrou náladu a nepoddávat se modernímu fenoménu, jako je stres. Protože děti a vnoučata máme daleko, tak každá jejich návštěva je pro nás dokonalé dobití energie. Potom nám musí stačit telefon a skype. Hodně času věnujeme vzpomínkám a docela je zapisujeme, což jednak bystří paměť a mnohé objasní potomkům. Sami víme, na kolik věcí jsme se rodičů nezeptali. Po dni, který jsme většinou věnovali práci na zahradě, která nás zároveň nabíjí i vybíjí, si v televizi najdeme pořad buď zábavný nebo něco z přírody. Následuje návštěva nabíjecí stanice číslo jedna, a to je milovaná postýlka. Po probuzení, když zjistíme, že jsme celí, se těšíme z každého nového dne, a že už jich bylo! Vždyť nám s babičkou bude letos dohromady 160 roků.
Vzpomínky jak nitka stříbrná náš život provází, občas je na ní uzlíček, znamená nesnázi. Ve stáří často klubíčko vzpomínek rozmotáme a po nitce se vracíme, uzlíčky vynecháme.
Partneři soutěže:
