Moje energie: Svoboda a radost ze života
Ilustrační foto: ingimage.com

Moje energie: Svoboda a radost ze života

29. 3. 2019

„Nejhezčí dárek duše pro člověka je schopnost se radovat.“ Vauvenargues

Energie je všude kolem nás a je jí pro každého dostatek. Energii vnímám a přijímám jako radiové vlny, které jsou ve vesmíru v jakýchsi pomyslných čtvercích či kruzích a je jedno, zda deset, tisíc, nebo půl metru nad zemí. Je jí nekonečné množství, stejně jako nekonečný je celý vesmír. Můj příjem energie není závislý na čemkoliv, co je pomíjivé.

Jak jsem již psala, jsem Perpetuum mobile, "mechanismus" pracující na bázi vlastního myšlení. Netrpím jarní únavou, podzimní depresí, ani mě neskličuje nic, co nemohu změnit, počasí nevyjímaje. Znovu opakuji, můj chod není závislý na chvále, ani hanění druhých. Závislostí na obojím bych si zadělávala na pořádný průšvih, neboť obojí, ačkoli protichůdné, je pomíjivé.

Jakousi pomyslnou „zkouškou ohněm“ pro mě bylo napsání článku „Mé perpetuum mobile“, ve které jsem sama před sebou, po jeho zveřejnění, obstála. Jak jsem napsala, nejsem závislá na aplausu, ani si nevytvářím falešné domněnky o tom, že je něco růžové, když tomu tak ve skutečnosti není. Ano, jsem jiná, ale nejsem hloupá, neřkuli blázen, i když, pro vnímání některých záležitostí, které jsou mezi nebem a zemí, člověk tak trochu blázen být musí, ale je neškodný :-)

Vím, že jsou lidé, kteří mě nemusí a umí to dát najevo, ale nic proti, je to jejich právo. Oni jen nevědí, že vypovídají o sobě, a ti, co to vědí, umí být alespoň tolerantní. Ale věřím, že jsou i tací, kteří mě mají rádi, takovou, jaká jsem, s klady i zápory, a všichni dohromady jsou pro mě životodárnou směsí. I já se srdečností sobě vlastní občas zapomenu, že moje zkušenosti jsou pro jiného neaplikovatelné a ve snaze pomoci udělám jen to, co nemám ráda, když bez požádání dělají druzí mně.

Z vlastní zkušenosti už vím, že zkušenosti jsou nepřenosné. Tudíž „brečet někomu na rameni“, v domnění, že mi pomůže, se míjelo účinkem a dnes už vím, proč. Vždy je dobré být si vědoma toho, pokud chci sama se svým životem něco udělat, že tu možnost mám. Nemám ráda spojky odporovací, ale…, však…, vždyť…, prostě berličky, kterými bych si jen odůvodňovala, že to nejde.  

V mnohém důležitější, než si stále na něco stěžovat, je pro mě sdílení informací, a proto mám ráda dokumentární pořady ČT, například otevírání třináctých komnat. Vědět, že problémy nemám jen já, a právě k napsání volného pokračování na téma „Moje energie“, mě přivedla Sandra Pogodová otevřením své 13. komnaty

https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1186000189-13-komnata/219562210800008-13-komnata-sandry-pogodove/

Dětství dvou dívek, myslím tím Sandřino a moje, v naprosto odlišných podmínkách, ale s řešením téměř totožných problémů, jejichž původ jsme si samy nezapříčinily, přesto jsme jimi trpěly. Tyto problémy, obzvláště v době dospívání, kdy i my se chtěly klukům líbit a prožívat šťastné mládí, nás znovu srážely na kolena, o dopadu na celý život raději nemluvě.

Až po odvysílání této komnaty jsem si zpětně uvědomila, jak například roli sestřičky, ve filmu „Doktor od jezera hrochů“, zahrála naprosto pregnantně.

Zrozená ve znamení Panny, prožívám poslední rok šedesátnice, rok kulatý ze všech nejkulatějších. 69, ať ji otáčím, jak chci, má stále stejnou hodnotu i podobu. Za dvacet sedm let tu bude další, jen v opačném gardu, 96. Nepřemýšlím o tom, zda a pokud ano, tak v jaké kondici se jí dožiji. A protože naděje umírá poslední, žiji teď, tady, a to platilo včera, platí dnes a platit bude i zítra. Teď je stále.

Ano, žiji, úsměv mě zvedá na nohy, nemám žádné vrásky, z čeho taky, že??, jsem zdravá, neberu žádné léky, cvičím, jezdím na koloběžce, zahraji si na harmoniku, kytičky, zahrádka, výlet za přáteli, naposled do Ostravy, ……… Prostě živel, samostatná jednotka, a všechno, co dělám, dělám s radostí. To všechno je moje energie.

Stejně jako moji rodiče, uznávám hodnoty, které uznával Jan Werich, neboť na nich jsem vyrostla. Pokud se nějaké chmury přece jen objeví, což se občas může stát, spolehlivě mě z nich vyvede tato písnička, neboť zdaleka nepojednává jen o životě psím. https://www.youtube.com/watch?v=-lKAFrVMsiY  A jen tak mimochodem, viděli jste někdy jak se chová pes, když se dostane z vodítka, z dohledu i z doslechu svého páníčka? Já ano, v tu chvíli je svobodný, na nikoho neštěká, ani neskáče, v klidu si pobíhá, očuchává a očurává rohy, zkrátka je šťastný. 

Je důležité poznat sebe sama, vidět „svět“ svýma očima a nehledět na to, jak „svět“ vidí mě. Neztrácím energii tím, abych hleděla, jak je někdo jiný šťastnější, bohatší, nebo naopak. Každý jsme strůjcem svého štěstí a není nic sobeckého na tom, žít život svůj.

„I z kamenů, které nám osud klade do cesty, lze vystavěl něco krásného.“ J.W. Goethe

 

Fotografie v příloze: Radovan Cakl

 

 

Partneři soutěže:

710x100-4.png

DIG_680x140_stat.jpg

 

 

       

Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
Díky moc za nabíjející článek i fotečky...
Lidmila Nejedlá
Tak ať se ti to všechno stále daří!
Danka Rotyková
Díky, je to nabíjející povídání. Ať se daří i v budoucnu.
Alena Tollarová
Přeji Ti, aby Ti elán dlouho vydržel. Při cvičení, s harmonikou i na koloběžce :)
Hana Rypáčková
Jitko, to je dobrá sestava... Zkusím to. Až na to kolo mám jinou...
Jitka Hašková
Jitko, jsi šikovná.
Anna Potůčková
Přeji aby jsi toho elánu měla stále dost, díky za fotky a protože jsou na fotkách tvé zajímavé cvik, zkusím některý z nich na má bolavá záda. Fotky jsou hezké a určitě by se sešly i jako názorná ukázka v nějaké čekárně u lékaře, který má naše záda na starosti.
Soňa Prachfeldová
Jitko, mě se Tvoje energie velmi líbí a přímo bys nám mohla dávat lekce jógy. Jsi opravdu šikovné děvče se spoustou energie a tu i předáváš s láskou na Radka. Ať je tomu tak dalších spoustu spoustu let, přeji mnoho zdravíčka a příliv jen samé dobré energie !
Beáta Hvizdošová
Jitko, Vaše články, jak první, tak i dnešní, mohou být návodem pro nás všechny, "jak se stát sám sebou". Díky ... : -) :-)
Jana Šenbergerová
Jitko, přeji ti, ať tě radost a dostatek energie provází kdykoliv, kdekoliv a za všech okolností.
Eva Mužíková
Jitko, Ty jsi energetická bomba. Při pohledu na fotky jsem si vzpomněla, jak jsi jako čertice na setkání v Poděbradech vyskočila z dřepu jako laňka a já se musela nechat zvednout, abych tam neležela do večera. Tak ať Ti ten elán vydrží až do těch 96 let.