Stáří bez dětí. Je to výhoda?
Ilustrační foto: ingimage.com

Stáří bez dětí. Je to výhoda?

26. 3. 2019

Jaké to je zestárnout a nemít žádné potomky? Provází bezdětné seniory lítost nad tím, že zůstali sami? Nebo naopak žijí bezstarostněji, než ti, po kterých zůstanou početné rodiny? Každopádně je to velmi aktuální téma.

Například ve Velké Británii demografové spočetli, že v roce 2030 tam budou žít dva miliony lidí starších pětašedesáti let, kteří nebudou mít děti.  Přitom v roce 2012 jich bylo o téměř milion méně. Na bezdětné seniory tam zaměřuje pozornost čím dál více neziskových organizací, protože trend nepořizovat si děti bude časem znamenat velký problém, až se současní bezdětní dostanou do seniorského věku.  Bezdětní se ve stáří totiž často nemají kam obrátit o pomoc, tíží je samota.

„Jsme dvě dlouholeté kamarádky a často si povídáme o tom, jak rozdílný život jsme sice prožily, ale na stará kolena žijeme vlastně přesto obě dvě úplně stejně,“ vypráví pětasedmdesátiletá Světlana z Prahy. „Já děti nemám. Nikdy jsem po nich netoužila. Měla jsem zajímavou práci, manžel pracoval v zahraničí, já ho doprovázela. Stačili jsme si sami sobě a nechtěli jsme si život komplikovat dítětem. V šedesáti  jsem ovdověla a zvykla jsem si žít sama. Mám pěkný dům, auto, jsem finančně nezávislá. Ale čím dál více přemýšlím nad tím, co bude dál. Nedávno jsem si zlomila nohu a najednou se o mě neměl kdo postarat. Z nemocnice mě už chtěli pustit domů a mně došlo, že to tam sama se sádrou o berlích nezvládnu. Prosila jsem, aby mě v nemocnici  nechali co nejdéle. V tu chvíli jsem poprvé v životě zauvažovala, jak fajn by bylo mít dceru či syna, vnučku či vnuka, který by mi přispěchal na pomoc a já tam nemusela sama ležet. Nakonec jsem si musela platit pečovatelku,“ říká.

Její  stejně stará kamarádka Jitka to vidí jinak. Vychovala tři děti, má sedm vnuků. „Jediný, kdo občas přijde, je jeden vnuk. A to jen proto, že mu dávám peníze, aby rychleji splatil dluhy, které nasekal. Jinak je jim úplně jedno, jestli něco potřebuju nebo ne. Kolikrát bych potřebovala někam odvézt, pomoct s něčím doma. Ale raději řeknu sousedům, než abych se jich doprošovala. Jsem úplně stejně sama jako Světlana, která děti a vnuky nemá. Rozdíl je v tom, že jsem oproti ní v životě nic pěkného nezažila, neviděla  a ani jsem nenašetřila peníze, protože jsem vše dala dětem,“  tvrdí.
Bezdětnost se nazývá společenským tabu. Na ženy, které veřejně přiznají, že děti prostě mít nechtěly, se společnost dívá divně. A v minulosti byly přímo odsuzovány. Často jsou nazývány kariéristkami, jsou podezírány z pohodlnosti, lenosti. „Když jsem v jednom článku o bezdětných ženách uvedla, že jsem po dítěti nikdy příliš netoužila, dostala jsem smršť odsuzujících ohlasů,“  říká bývalá televizní moderátorka Eva Jurinová. 

Mnozí lidé ani nerozlišují, jestli žena ve stáří zůstala bez dětí proto, že je prostě nechtěla nebo po nich naopak toužila a trápila se, že je nemá. „Já se tím trápila hodně a dodnes je to pro mě velmi citlivé téma,“ říká zpěvačka Hana Zagorová. „Sestra mi říkala, vydrž, ještě vydrž, ono to přejde. Měla pravdu. Po čtyřicítce jsem se tím trápit přestala,“ dodává. Ale zároveň s manželem Štefanem Margitou říkají,  že je stále, i ve věku, kdy jemu je šedesát a jí sedmdesát, občas napadne: Jaké by to bylo?

Lidé, kteří dobrovolně a promyšleně zestárli bez dětí, velmi často říkají, že to byla chyba. Uvažovala tak například herečka Jiřina Jirásková, která řekla: „Já jsem děti nikdy nechtěla, tvrdila jsem, že je nechci přivést do doby, ve které jsem žila. Teď už vím, že to byla chyba. Kdybych to mohla změnit, rozhodla bych se tehdy jinak.“ Takto uvažovala oblíbená umělkyně krátce před svou smrtí.

Na druhé straně se psychologové shodují v tom, že je absolutní nesmysl pořizovat si děti s přesvědčením, že se o nás jednou, až budeme potřebovat pomoc, postarají. Právě v této době na to není radno spoléhat. Mnohé rodiny jsou rozstřílené po celém světě, mladí lidé nyní často zakotví v jiné zemi, v lepším případě v jiném městě. Seniorů, kteří žijí sami a potýkají se s tím, že jim nemá kdo pomoct, přibývá i mezi těmi, kteří děti a vnuky mají.

„Mezigenerační sounáležitost se z mnoha rodin vytratila, takže se rozhodně nedá problém zjednodušit tvrzením, že kdo má děti, má ve stáří vyšší šanci, že nezůstane sám, bez pomoci,“ říká psychiatrička Tamara Tošnerová. „Mnohdy se lidé bezdětní cítí méně osamělí než ti, kteří sice potomky vychovali, ale ve vyšším věku s nimi nejsou v takovém kontaktu, jak by si představovali. Naopak bezdětný senior může mít více přátel a aktivit. V tomto směru opravdu nelze paušalizovat,“ vysvětluje.¨

Každopádně prognózy demografů mluví jasně: Bezdětných seniorů už bude jen a jen přibývat.

Hodnocení:
(5 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Nepejchalová
Tak to máte štěstí paní Jírová, v mnoha rodinách to tak není jako v té vaši, toho si važte, je to velmi vzácné.
Zdenka Jírová
Myslím, že děti jsou takové, jaké jsme si je vychovali. Jistě, že jsou výjimky, kdy se děti dají na drogy nebo spadnou do špatné party. Já si na děti stěžovat nemohu. Vychovala jsem dvě dcery, s kterými jsem stále ve styku, i když jedna žije 100 km ode mne. V týdnu si alespoň telefonujeme,když mi odejde nějaký dražší přístroj, složí se na mi na většinový podíl, např. televize, lednička. Já je tak 1x měsíčně pozvu na rodinný oběd u mne a navařím a napeču. Posedíme, popovídáme si. Vnučka mi pomáhá s velkým úklidem, bude mi 75 let a na štafle už nevylezu, tak okna mi umyje, loni mi společně vymalovaly a uklidily. Byli jsme vždycky rodina pohromadě, mne to učila moje maminka a tatínek, abychom s bratrem byli pospolu. Bratr tu už není, ale já to předávám svým dcerám a vnoučatům. Neumím si představit, že bych seděla doma bez nikoho, na koho bych se mohla spolehnout.
Marie Ová
Nemyslím si, že ten, kdo má děti má automaticky pomoc ve stáří. Děti mají svůj život a na rodiče většinou nemají čas. Mají svoje povinnosti, svoje zájmy - a rodiče k jejich zájmům z 80% nepatří.
Alena Gebauerová
Nemyslím, že musí litovat. Mohou si své stáří zařídit podle libosti. Mnozí z nás dali dětem vše a dnes na nás nemají čas a mnohdy, kdyžpřestaneme dávat, ztratí zájem úplně. Kdybych tohle věděla předem, zstala bych sama..
Ivo Patta
Cituji: "Bezdětných seniorů už bude jen a jen přibývat". Není problém zvýšit v ČR úhrnnou plodnost do čtyř let na 2,1 dítěte/ženu. Brání tomu státní daňová a sociální politika. Stát nadměrně daní mzdy rodičů (u 1. dítěte stát zohlední v daních jen 19 %, do roku 1992 to bylo 50 %). Přitom výchova dítěte stojí 1,5 - 2,5 milionu korun, což je skutečná investice do I. důchodového pilíře. Ve stáří pak ti co vychovali tři a více dětí, ze svých dividend (odvod SP dospělých dětí), velkém sponzorují bezdětné důchodce. Tak proč vychovávat děti?
Dana Nepejchalová
No my jsme bezdětní, nevím jestli je to dobře nebo ne , ale když slyším kolem sebe jaké mají rodiny trápení s dětma a nebo když někdo zestárne, ,tak si na ně vlastní děti ani nevzpomenou, jen když potřebují peníze a to je myslím hodně špatně a hodně takových dětí je bohužel, tak si i říkám, že mi to nevadí, že je nemám. Víte je smutné, že máma se dokáže postarat o tři děti a o ni ani jedno dítě v nemoci, ve stáří, to je moc špatné.
Jana Hošková
Každý člověk je jiný, každému osud "přidělí" jiný život a každý má jiné priority. A to beru. Já osobně si život bez dětí nedovedu představit, ale kdyby mi to býval osud nedopřál, musela bych se s tím poprat a našla bych si svůj smysl života. Jak se znám, asi v pomoci jiným dětem.
Ivo Patta
Stáří bez dětí, bráno čistě finančně je výhra. Jako bezdětný v průměru investuji do státního důchodového systému 400 000,- Kč a jako důchodce si přijdu v průměru na dva miliony korun! Jak je to možné? 1/ Jedná se o mezigeneračně financovaný systém, tj. důchod mi zaplatí ze svého odvodu sociálního pojištění děti těch druhých. 2/ Aktuálně dělá penězovod z dividend důchodců, kteří nejen pracovali, ale také vychovali tři a více dětí, ve prospěch bezdětných důchodců 129 milionů korun denně. Je to podpora bezdětnosti ze strany státu, protože díky tomu jsou investice rodičů do výchovy dětí nevratné!