Jít životem není procházka růžovým parkem. Chce to vydržet...

Jít životem není procházka růžovým parkem. Chce to vydržet...

22. 2. 2019

On život není sranda, není to procházka růžovým rájem, nebo cokoliv, co známe, On život je…Tvrdý ranař.

Nemazlí se s nikým a s ničím. Jednou dokáže omatlat pusu příjemným, dát pocit štěstí nebo klidu, a pak tu máš, a člověk se nestačí divit co se děje. A věz, že to vše není pak na druhých, není to tím, že proč zrovna já a druhý ne… Je to tím, že on to tak chce, tak to je a ty se tím musíš prokousat. Proč musíš?

No protože, holka, či chlapče, ti nic jiného vlastně nezbývá. Zní to tvrdě, ale je to na TOBĚ. Jen na Tobě, jakou cestu si zvolíš, když se máš rozhodnout, poradit si s něčím, a to tě pak posune zas na té čáře života dál. Dost často jsem slyšel názor v různých situacích, sakra, to jsem dopadl, dopadla, kdybych já udělal či udělala raději tohle nebo tohle, bylo by líp…

Lidi, zamyslete se. Prostě v každé situaci uděláte jen jeden pokus, vyberete si jednu cestu volby, protože tak to prostě je. Dvěma směry nelze jít. A pokud to je špatná cesta, proč bečet nad tím - kdyby. Kdybych já udělal, kdybych neudělal, kdyby se stalo něco jiného, než se stalo, nebo bychom udělali něco jinak… Myslíte, že by to bylo lepší? Že by to pomohlo nebo se vše vyřešilo? HA HA HA … Protože právě ta druhá možnost by byla možná daleko horší, složitější, než ta, co jsme zvolili, a mohlo by to uškodit více, než to je.  V tomhle je ten život mrška.

Vyřvi to, bojuj, ale nevzdávej to. Bylo by to ještě horší. Ale hlavně jdi dál. Protože, i když teď padáš, človíčku, třeba i hubou na zem, nevíš, kudy kam, nebo máš problémy takové či makové, věz jedno. Nejsi v tom sám. Rozhlídni se kolem sebe a buď si jistý, človíčku, že třeba ten, co stojí vedle tebe nebo ho právě míjíš na ulici a on se směje nebo si čte, tak právě ten může prožívat daleko horší věci než ty. Je to prostě tak.

 Věř tomu, a díky tomu, co bylo špatné, zlé, potkáš lidi, s kterými ti je fajn. Poznáš to, co jsi vůbec nepoznal, život se ti ukáže jinak, než jsi ho znal, a pokud nejsi skeptik, neuzavřeš se do sebe jak tlakový hrnec a neprskáš jen zlobu kolem sebe, tak uvidíš, že vlastně díky tomu máš další zkušenosti, zážitky, a život jede dál.

Ono když se to netýká nikoho osobně, jen se slyší nebo čte, tak po bitvě je každý generál. A přitom, kdyby žil v té konkrétní situaci, době, čase, místě, jako ten, koho se to přímo týká, mohl by dopadnout ještě hůře. Každý z nás jistě měl možnost mluvit s lidmi, kteří, když bylo nejhůř na srdci, na duši, ze zklamání citového, zklamání životního, to chtěli vzdát, položit to, a odejít tam nahoru… Možná i ty, čtenáři, někdy si řekneš… bylo by to nejlíp, ale dej si otázku. Co tím změníš? Vlastně nic. Vše má své pravidlo. Když se něco nedaří, ono asi to má nějaký svůj důvod. Nedaří se, protože každý pak udělá něco jinak a hle… vlastně pro něco to bylo dobré. Protože právě v tom člověk objeví něco nového, pozná nové lidi, okolí… a pak si může třeba říci: „Díky za to, že to tak bylo, teď je mi hej". Slova jako minulost vyřešena nebo co bylo, to bylo, to už je pryč, jsou jen fráze o ničem. Blbé je na tom to, že to tak pravda není. Co prožijeme, zažijeme od narození po dnešek… je v nás napořád.

Je to v nás, v myšlenkách, reakcích, v povaze, i v tom, jak se pak chováme sami před sebou i na veřejnosti. Pak stačí slyšet názor, příběh, nebo i jen zas být sami či s někým v místech, jak kdysi, když bylo to, co bylo, prošlo nám životem, tak to kašovité v kebuli, čemu říkáme mozek a paměť vyloví doslova detaily, co bylo tenkrát, kde přesně jsme se pohybovali, s kým a jak nám při tom bylo.  Pak je zas na nás, zda ten šuplík myšlenek rychle zabouchneme anebo se v tom budeme nimrat, hrabat, a nedej bůh posuzovat minulostí přítomnost.

 Pokud si citově sáhneme na dno a chceme to ukončit šíleným činem, tak bych tomu dotyčnému něco řekl. Vstaň, běž k zrcadlu, a co vidíš? SEBE. Jsi sám sebou, není jiné kopie, není dalšího originálu než ty. Originál jsi ty, teď, i venku, Jsi to ty, jediný na celém světě i vesmíru. A že ten je velký… Ty jsi pánem svého já, tak proč to já má tebe ovládat? Že se ti zrovna teď nedaří? No, a co, nejsi sám. Zrovna třeba zítra se ti začne dařit. Ten čas přijde. Tak sakra nadechni se, klidně se vyřvi nahlas, protože ty na to máš, abys to, človíčku, zvládl. Vždy bojuj, než uděláš nějakou blbost.  Vezmi si papír, rozděl ho na dvě poloviny a udělej toto. Na jednu stranu si napiš, když to udělám… co se na světě změní?

 Mohu ti říci… NIC.

Komu tím pomůžeš… Nikomu.

Ublížíš jen těm, co tě mají rádi…  TO chceš?

Uděláš zároveň radost těm, co tě do problémů dostali, a buď si jist, že je to zajímat nebude ani za píď. A ostatním, co řeknou… byl nebo byla srab. To chceš? Ve výsledku budeš pro ně srab, magor a budou mít z toho radost a téma na drby ke kávě. To vážně chceš? Prdlajs. Natři jim to. Pak si napiš, když to neuděláš, co nastane. Budeš mít nadále přátelé, kamarády a prima lidi, co teď neznáš, ale časem poznáš díky tomu, že JSI, Vyřešíš a časem se vyřeší vše špatné a zlé tak, že si pak řekneš, teda já byl / byla / ale blbec, takový nápad…

 Ale hlavně ty, co za to můžou, naštveš. Zkazíš jim radost, i dny, jak tě nedostali, nebudou spát, protože jim ukážeš svoji sílu se rvát se životem, bojovat, a jsi vlastně hodně nad nimi.

 Vstaň, koukni se na sebe v zrcadle a řekni nahlas. A just ne. Just se vzchopím, protože mám na to. Takovou radost, vy hajzlové, vám neudělám. Já jsem já a berte mě, tak jak jsem, jinak si třeba polibte… Jo přesně. Prdel. Funguje to. Fakt. Zkrátka žij každou vteřinu, minutu, hodinu, den naplno podle sebe, protože co prožiješ ve vteřině, i kdyby to bylo úžasný a opakovalo by se to někdy… Věz jedno. Čas nevrátíš ani vzpomínkami. To se už v životě nikdy nikde tak naprosto stejně nebude opakovat. Vždy to bude jiné. Nezatěžuj se slovy či myšlenkou, bože, jak to myslel? To ví jen ten, koho se to týká. Nedělej si hlavu, jak co budeš řešit, až to nastane, protože až to nastane, tak to budeš řešit možná jinak a to teď nevíš, jak. Žij přítomností, ne minulostí, a neřeš něco, co ještě není nutné řešit. Stanov si den, hodinu, kdy to budeš a jak řešit, a do té doby se věnuj zcela jiným aktivitám.Tím máš pak jasnou hlavu ve chvílích, než k tomu dojde, a v životě je možností tolik, že na 90% to nakonec celé budeš řešit jinak.

 Ať se daří, užívejte si života v každé vteřině tak, aby pak, až ta bárka našeho života propluje oceánem osudu, a v konečném přístavu, kde už přes nic nejede vlak, jste se mohli šibalsky na něj naposledy mrknout, nasadit úsměv, který dobré lidi vždy potěšil a blbcům zkazil náladu, a mohli si od srdce špitnout šest krásných pravdivých slov:

 

 

                                                                   „Díky živote, stálo to za to.“

Hodnocení:
(5 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdena Proboštová
Povětšinou bývám po bitvě generálem a scénářů všeho druhu jsem si naplánovala hafo, ale nikdy to podle nich nešlo, vžycky mi to ten druhý/á, kterého se to týkalo pokazil. A já to měla tak krásně vymyšlené :-). Jsi jednička s *
Jitka Caklová
Osobně raději "Léta dozrávání", https://www.youtube.com/watch?v=X2kbvcEaLfs nebo https://www.youtube.com/watch?v=Lpwr_Ejcnow Přece jen s úsměvem jde všechno líp :-)
Zdenka Jírová
Sama jsem se přesvědčila, že píseň Nikdy nic netrvá věčně... je více než opravdivá. Ať v dobrém, tak ve zlém.
Růžena Kuželková
Pane Romane,klobouk smekám až ke kolenům - toto by si měli přečíst lidé,kteří neví kudy kam a hned by bylo jasné jakou cestou se vydat,řešila jsem rovněž dilema,ale to už je dávno a díky bohu je to za mnou.Tak ještě více takových tzv.receptů pro lidičky,kteří jsou na tom momentálně bídně,ale za rohem už se klube sluníčko a pěkné žití díky
Jana Šenbergerová
Naštěstí jsem "to" objevila ve čtyřiceti, tak teď už jen piluju. Vím,že všechno je jen na mně. Všechno se vším souvisí, i když mi často souvislosti unikají. Nicméně je občas nalézám a to jen upevňuje moje přesvědčení. Článek od "šprýmaře" mě mile překvapil.
Danuše Onderková
Romane, moc pěkně jsi to sepsal a popsal. I já spadla málem na hubu, zachránili mne dobří lidé a jsem jim za to vděčná. Když jsem třeba řekla, kdybych to udělala tak nebo tak, možná...Maminka mi vždy říkala KDYBY-CHYBY. A toho jsem se vždy držela. Opravdu člověk nemůže vědět, proč to udělala tak a ne jinak. Moc děkuji za tento článek, možná mnohým dost pomůže....I ode mne máš za 1, ale s 5*****
Hana Rypáčková
Jo, jo, občas život vyžaduje restart, aby fungoval dál...
Soňa Prachfeldová
Romane, Ty filozofe jeden , jsi dobrý. Na srazu tuším v Doksech, jsem si řekla - na tom človíčku něco bude a nespletla jsem se.
Danka Rotyková
Romane, článek by se také mohl nazvat Recept na vítězství nad pesimismem. Ač jsem větší polovinu života trpěla nedostatkem sebedůvěry, postupně jsem ten optimismus nakonec objevila. Asi jako většina z nás, seniorů. Ale tak pěkně jako Vy bych to nepopsala.
Dana Puchalská
P a r á d a.... Myslím že se Ti Romane článek víc než povedl. Píšu 1 s hvězdičkou.
Jitka Caklová
Článek výborný. Ale jako povinnou četbu?? Pro koho?? Přirovnala bych to k návodu, jak nevidomému vysvětlit, jak vypadá modré nebe, zelený les, rozkvetlá louka, ...... Vždyť ani dnes mnozí vidoucí neví, jak vypadají.
Naděžda Špásová
Teda, Romane, teď jsi mne dostal. Pořád jsem čekala nějakou ptákovinu a ono ne. Místo toho jsem si přečetla filozofické pojednání o životě. Mimochodem, s kterým souhlasím, protože leccos z toho jsem taky prožila. Pane profesore, máte to za 5 *****.:-)
Zdenka Soukupová
Souhlasím s paní Ivanou K. dát text jako povinnou četbu. Jsme ve věku, kdy mnohý z nás nějakou osobní, rodinnou nebo jinou tragédii prožil. Váš článek je hezká rada, jak nepodlehnout a vše překonat. Díky za radu.☺
Marie Doušová
Moc pěkně napsané .Je pravda , že se člověk vždy musí vzchopit a jít dál.Vždy to za to stojí žít a vnímat kolem sebe krásu. Pomůže příroda,obloha,hodní lidé a hlavně veselá mysl. Také nemám ráda slůvko KDYBYCH???/nic neřeší/.**********
Alena Vávrová
Je to tak, Romane. Dík, žes to sepsal.
Dana Kolářová
Díky a díky!
Jitka Caklová
Osobně "ten šuplík myšlenek" z minulosti otvírám ráda, ale ne proto, abych se v čemkoliv babrala, nebo utápěla, ale proto, abych si připomínala, že nikdy jsem se neměla tak dobře, jako se mám dnes.
Zuzana Pivcová
Souhlasím, a právě plna vědomí, že všichni máme něco, "nekřičím, nepláču".
ivana kosťunová
"Na rtech smích, v srdci lehký pláč" . I to je život. Přečetla jsem to jedním dechem, a kdybych měla tu moc, přikázala bych to jako povinnou četbu různým těm negativně a depresivně naladěným.