Jinde se dočteme, že z vykopávek a nástěnných kreseb lze dokázat, že pečení existovalo při různých oslavách dokonce již před naším letopočtem.
Zůstaňme ale tedy pro jistotu jen u vánočního cukroví ve středověku. Cukroví se zhotovovalo u příležitosti oslav zimního slunovratu. Pečivu se v těch dobách přisuzovala neuvěřitelná moc. Nesloužilo k mlsání, ale k ochraně domu, rodiny, zvířat i úrody před temnými silami. Proto je pohané věšeli na různá místa ve stavení, do chlévů a na ovocné stromy, proto mělo pečivo kulatý tvar slunce nebo podobu zvířecích postav. Bylo spojeno i s mnoha pověrami, nesmělo se například spálit či jinak pokazit, to by znamenalo neblahé věci nebo smrt. Větší roli hrálo dřív sušené ovoce, ořechy a med. Bílá mouka a cukr byly ještě nedostupné.
Postupem času se z čarovného pečiva stalo pečivo vánoční. Počátky klasického pečení lze zařadit až do začátku 19. století, a to ještě ne všeobecně. Jemné druhy cukroví se začaly vyrábět spíše až ve 2. polovině 19. století, kdy si na nich pochutnávala většinou jen bohatá šlechta a měšťané. Na venkově se stále ještě mlsalo především sušené ovoce nebo ořechy. Na konci 19. století se začal péct jablkový závin, který se mnohde stal neoddělitelnou součástí vánoční tabule.
Vedle různorodého vánočního cukroví mají svou tradici i medové perníky či perníčky. Perníčky znali údajně již Řekové, Egypťané a Římané před více než 2 tisíci lety. Jiné prameny uvádějí, že recepty na perníky a adventní štoly pocházejí ze středověkých klášterů, kde bylo zvykem podávat vybrané cukroví na uctění památky narození Páně. Tvar vánočky byl prý inspirován Ježíškovým povijanem.
Dá se říci, že ať se vánoce slaví ve světě jakkoliv, co nesmí chybět, jsou právě různé sladké kousky pečiva, třebaže se od našeho tradičního cukroví výrazně liší. Ale to už by byla jiná kapitola.