Únava z přemíry možností a nutnosti neustále se rozhodovat. Tak by se dal charakterizovat současný stav společnosti v ekonomicky vyspělých zemích. Stačí si vzít časopis, sednou k internetu, rozhlédnout se po ulici velkého města, zajít do obchodního centra. Které z toho obrovského množství pečiva koupit? Obyčejný rohlík, na který máme chuť? Ne, vždyť jsme četli, že je nezdravý a vhodnější je rohlík celozrnný. No jo, ale také jsme četli, že to, co se je prezentováno jako celozrnné pečivo, je ve skutečnosti obyčejné pečivo jen tmavě zbarvené. Je to pravda? Co je pravda a co je lež? Nebo mají pravdu ti, kteří podlehli současnému trendu nejíst pečivo vůbec žádné?
Dříve lidé takovým otázkám vystaveni nebyli. Bylo pár druhů pečiva a byli rádi, když uchytili nějaké, které bylo ještě čerstvé. Tak nějak by se ve stručnosti dala popsat únava z přemíry možností. Mnohé lidi doslova zmáhá a ničí, ale neuvědomují si příčinu. Před časem se stala bestselerem kniha amerických autorů Richarda Thalera a Casse Sunsteina, která byla do češtiny přeložena pod názvem Šťouch. Autoři zastávají tento názor.
„I když je lidský mozek jistě úžasná věc, byl stvořen jen k určitým účelům, například jak najít potravu a přitom se nenechat sežrat. Účely, ke kterým stvořen nebyl, jsou například výběr dobrého penzijního spoření, omezení škodlivého znečištění, vyhýbání se tučné stravě a plánování na dlouhou dobu dopředu. Nyní se musíme každý den pro něco rozhodnout, dělat stovky voleb a dost často se rozhodneme špatně, což škodí nejen našim peněženkám, ale i našemu zdraví.“ A snaží se čtenáře postrčit, šťouchnout k tomu, aby se naučili dělat rozhodnutí, která jsou promyšlená a vhodná. Jinými slovy, aby nepodléhali tlaku okolí, nedělali něco jen proto, že se to teď tak prostě dělá.
„Stalo se běžné provádět mnoho činností najednou, žijeme hekticky. Projevuje se to například na způsobu stravování. Mnozí lidé jedí především proto, že kolem sebe mají obrovskou nabídku jídla a přestali vnímat, kdy mají hlad, kdy chuť a kdy jen podlehli nabídce a tlaku okolí,“ vysvětluje Iva Málková, jedna z nejuznávanějších českých odbornic na hubnutí a zdravý život. Podobně jako autoři knihy Šťouch se i ona snaží lidem vysvětlovat, jak dělat se naučit dělat rozhodnutí a nenechat se válcovat současnou přemírou možností a rychlým životním stylem. Často se v poslední době používá výraz toxic food environment, tedy prostředí plné toxického jídla.
To, co si pod tímto výrazem můžeme představit, dobře ilustruje zkušenost dvaašedesátileté Věry z malé vesnice ve středních Čechách. „Pokaždé, když přijedu na návštěvu k dceři do Prahy, uvědomím si při návratu vlakem zpět, kolik zbytečností jsem nakoupila a jak hodně peněz jsem utratila. Kdyby mi to dělalo radost, tak to neřeším, ale já jsem z toho pak pokaždé nervózní, doslova ve stresu. Když jí hlídám děti, čtu si v jejím krásných časopisech, co vše by žena měla a neměla dělat. Začnu být nervózní z toho, že nežiju správně, že o své zdraví dostatečně nepečuju. Pak si zpravidla nakoupím různé blbosti v prodejnách takzvaně zdravé výživy, načež neodolám a koupím si něco nezdravého na ulici ve stánku. Chovám se v Praze jako puberťačka na výletě. Pak přijedu domů a prostoupí mě zvláštní klid. Vařím z toho, co máme doma, na nákupy vyrážíme jednou za dva týdny. Zpracovávám věci ze zahrádky. Oblečení nosím staré, pohodlné, protože hodně dělám kolem domu. Je mi dobře, protože mi nikdo neříká, co je vhodné, moderní, co mám či nemám dělat. Ale jak sednu k internetu nebo otevřu časopis či přijedu do Prahy, hned mám opět ten pocit, že nežiju správně, že mi něco utíká, že bych si měla něco koupit, něco zažít něco změnit,“ vypráví.
V podstatě jde o popis toho, o čem se v poslední době čím dál více mluví. To, po čem současná starší generace v mládí hodně toužila, se jí dostalo. Tedy dostatek všeho, nadbytek věcí v obchodech, možnosti se vzdělávat, bavit, cestovat. Pro generaci mladších lidí je to už samozřejmost, ale lidé vyššího věku ještě pamatují dobu, kdy člověk tak masakrován nabídkami, možnostmi a nutnostmi neustále se rozhodovat, něco vybírat, něco volit, nebyl.
„Jde o to, naučit se rozhodovat, co opravdu chceme my sami a nenechat se ovlivňovat obchodníky, výrobci,“ podotýká Iva Málková. V podstatě se nyní v každodenním běžném životě ukazuje, kdo je silná osobnost s vlastním názorem a kdo se naopak nechává rád ovlivňovat. Na sledování módních trendů, ať už jde o jídlo, oblečení, cestování, vzdělávání či třeba zařizování bytů, samozřejmě není nic špatného, naopak, jsou skvělým obohacením a zpestřením života, ať je člověku dvacet nebo osmdesát.
Kdo tvrdí, že ho nic nového nezajímá, je zpravidla nudný bručoun. Ale jde o to najít rovnováhu mezi tím, kdy člověk dokáže to, co má kolem sebe, brát jako nabídku a vybírá si z ní, to, co mu něco přináší a kdy ho naopak přemíra možností ničí, protože si s ní neumí poradit a má pocit, že musí zvládnout, koupit či využít vše, co se nabízí. Zkrátka, žijeme v době, která je díky přemíře možností a tlaku okolí skvělá a nebezpečná zároveň.
