Ráno 25. září se mi vůbec nechtělo vstávat. Jako správná sova jsem se zamračila na ječící mobil, ťukla prstem na odložené buzení a otočila se na druhý bok. Jen jsem znovu zabrala, začal řvát znovu. Bestie jedna.
Mrzutě jsem přes okno hleděla do zatažené oblohy a pak se koukla na venkovní teploměr. Ach jo, kde jsou ta letní vedra, která mi tak vadila? Ten teplotní šok je snad ještě horší. Proč já jen říkala, že dnes pojedu! Taková zima a ještě k tomu mají vlaky výluky a tudíž často docela velké zpoždění. V Uherském Brodě mám na přesednutí z vlaku na autobus šestnáct minut.
“Jestli mi to ujede, vrátím se domů!” utěšuji se.
Kupodivu jsme do Brodu přijeli včas. Popocházím po peróně a čekám, až na své stanoviště přijede autobus do Zlína. Trochu závidím těm prozřetelným, co už ze šatníku vytáhli zimní bundy, já si vzala jen lehkou. Ve vytopeném autobuse mne úměrně se zahřátím začala mrzutá nálada opouštět a já si uvědomila, že se do Zlína těším. Jedu na módní přehlídku 55+. Organizuje ji jako každý rok paní Hana Lancová ve spolupráci s portálem i60 a máme tam sraz s kamarádkami (samozřejmě také z íčka).Ve Zlíně vytahuji telefon.
“Haló, jste už tady? A kde?”
Brněnská Eva mi jde naproti. Ostatní už sedí v restauraci, se mnou je nás šest. Všechny jsme promrzlé a brbláme na počasí, takže první objednávku dělají čaje, jednou dokonce i s rumem. (Já jen med a citron.)
Ale jen jsme se malinko zahřály (hodně k tomu dopomohly brebentící pusy), zaujala nás servírka procházející kolem. Totiž ne servírka, ale to, co nesla. Kachní stehno, knedlík, červené zelí. Rázem jsme všechny dostaly hlad. Musím napsat, že to bylo výborné. Slečna byla také velmi ochotná a milá. Když mne až po jídle napadlo, že jsem vám tu dobrotu mohla vyfotit, neváhala, na mou žádost popadla foťák a talíř zvěčnila přímo u zdroje.
Po obědě jsme usoudily, že kačenka se potřebuje projít a vyšly ven. Fujtajbl, pořád byla zima, ale už nám to zase tak moc nevadilo. Zakotvily jsme ale stejně docela brzy v kavárně Krajské knihovny Františka Bartoše.
U kafe a zákusků nám čas rychle utekl a přehlídka může začít.Měly jsme perfektní výhled, byly jsme usazeny v první řadě, na místech rezervovaných právě pro portál i60. Naštěstí, protože jinak bylo plno. Při čekání na samotný začátek mne rozesmála malá Kája. Zřejmě už byla také nedočkavá a tak se rozhodla projít se po “molu” a trochu nám zapózovat. Kouzelná a talentovaná budoucí modelka.
Modelky nalíčili a učesali studenti SŠ oděvní a služeb ve Vizovicích, oblékly je “RED BRICK DESING SHOP” (Miroslava Szórádová) a “Ateliér Zebra” (Markéta Kunstová).
Byly jsme nadšené, veškeré modely byly, jak to nazvala jedna z nás, “nositelné”. I já (klasický kalhotový typ) jsem pokukovala po šatech a říkala si – tyhle bych mohla! V přestávkách nám zpíval Jonáš, chlapec s krásným hlasem, a Jirka s Karolínou tancovali sambu a rumbu.
Fotky z přehlídky sem nedávám, moje fotografické umění by veškeré modely jedině znehodnotily. Najdete je ale určitě ve videích na portále i60 – jen co ho tam Hanička vloží. (Nebo někdo jiný.) Dámy, doporučuji vám to.
Po přehlídce jsme ještě poseděly, shrnovaly dojmy, povídaly si s se známými modelkami i Hankou L.
Jsem sem moc ráda, že jsem nepodlehla své lenosti a mrzutosti, a do Zlína se vydala.
Nějaké šaty si příští rok určitě koupím.
No, možná.
P.S. Doprovodné fotky si zase najděte jinde (třeba u Aničky Potůčkové) :-) Je jich dost a bude ještě víc. Ty moje jsou u článku na Matyldě, mně to sem prostě nejde překopírovat :-(