Kdo se zamiloval do měst jako je Kerkyra, Chania, Rhodos či Kos, tedy do starobylých měst různých řeckých ostrovů, může být hlavním městem Zakynthosu zklamán. Ale to neznamená, že by ho turista pobývající na tomto ostrově měl záměrně minout. Většina domů Zakynthosu byla zničena při obrovském zemětřesení v roce 1953 a následném požáru. Obyvatelé města si tehdy prošli peklem. Mnozí přišli o své domovy, ale především přišli o svou minulost, dějiny, historii. Požáry zničily mnoho unikátních starobylých staveb. V podstatě zůstaly ve městě jen tři původní a to katedrála svatého Dionýsa, kostel svatého Nikolase a budova Národní banky. Tehdejší zemětřesení zničilo i sousední ostrov Kefalonie a vyvolalo tehdy obrovskou vlnu solidarity různých států a organizací. Díky velké finanční, zdravotnické a dalších forem pomoci se na obou ostrovech podařilo postavit prakticky nová hlavní města.
Výsledkem je, že Zakynthos je jakousi kopii původního města, ale modernější, čistší, prostornější. Nemá kouzlo starobylých uliček jako třeba města Rhodos či Chania, ale má své kouzlo.
Kdo se do Zakynthosu rozhodne přijet autobusem z některého z letovisek, udělá rozhodně dobře. Překvapení ho čeká už při příjezdu na autobusové nádraží. Zatímco ve většině řeckých měst se pod tímto názvem skrývá nevzhledný plácek plný zmatku, hluku a zápachu, v Zakynthosu je postavena moderní krásná prosklená velká stanice s toaletami, restaurací, prodejnou jízdenek a světelnou tabulí, která přesně zobrazuje za kolik minut ta či ona linka tam či ona odjíždí. Na řecké poměry jde o věc nevídanou. Nádraží je umístěno pod skálou v nejvyšší části města. Takže se z něj turista vydá přímo kolmo směrem dolů. Pozor, po pár metrech je jasné, že jste v Řecku. Moderní a úhledné nádraží je minulostí, procházíte kolem skládek, odstavených vraků aut, cestu vám kříží vyhublé kočky. Domy jsou tady zdevastované, na mnohých jsou pukliny ze zemětřesení ještě stále patrné. Jsme v oblasti, kde se nový stavební ruch neprojevil. Ale je to jen pár desítek metrů a blížíte se do části, kde už jsou vidět obchody. Pekárna, řeznictví, klasické kafeniony. Tedy temné malé kavárničky, do kterých turisté nechodí, před těmi sedí místní obyvatelé, popíjejí kávu a klábosí.
Na nákupy nebo do přístavu?
Malý plácek, na něm kašna. To je bod, kde je třeba se rozhodnout. Pokud zamíříte doleva, dostanete se na ulici, na níž je shromážděno nejvíce obchodů. Ale pozor, obchody tady mají o víkendech zavřeno. Ve všední dny jsou otevřeny od devíti do čtrnácti, večer pak jen v úterky, čtvrtky a pátky. Tady se totiž život nepřizpůsobuje turistům. Tato ulice s názvem Alexandrou Roma je normální nákupní zóna, kam chodí místní obyvatelé. Není primárně zaměřená na turisty jako obchody se suvenýry v letoviscích u moře, kde je běžné, že je otevřeno od rána do půlnoci včetně sobot a nedělí. Ne, Zakynthos je město, kde vidíte normální běžný řecký život, tady turista není středobodem světa a to je dobře. Ulice přechází v náměstíčko plné kaváren a taveren, z něj se pak dá jít vpravo směrem v moři. A uvidíte velký přístav, nejdůležitější část města. K němu dojdete i pokud se v bodu rozhodnutí u kašny nedáte vlevo na nákupní třídu, ale půjdete stále rovně. Tak i tak, všechny cesty tu vedou k přístavu.
Přístav s vůní dálek
Kdo má rád lodě, přijde si v přístavu v Zakynthosu na své. Je to významný dopravní uzel, tady se střídají obrovské trajekty, velké výletní i nákladní lodě. Pokud jste v této části, můžete vidět jednu z mála památek, která přežila zemětřesení i požár, krásný kostel svatého Dionýsa z osmnáctého století. Váže se k němu pověst, že právě jeho patron, jehož ostatky jsou v něm uchovány, se zasloužil o to, že kostel pohromu přečkal v dobrém stavu. Jeho dominanta, vysoká věž je vidět ze všech částí města a objevuje se také na všech snímcích Zakynthosu. V okolí přístavu je spousta kaváren, bufetů s rychlým občerstvením, ale hlavně řady stánků se sladkostmi. Večer jsou krásně nasvícené a září jako dlouhý nekonečný náhrdelník. Všechny voní, ze všech se ozývají nabídky ochutnat typické zakynthoské dezerty. Tedy sladkosti z medu, ořechů a sezamových semínek. Prodavači je tu nabízejí k ochutnání, takže prakticky není možné tudy projít a nevzít si z táců nějaký ten vnucovaný kousek. Však oni dobře vědí, proč to dělají. Když si ten kousek vezmete, vsaďte se, že si pak další koupíte.
Med, ořechy a sezam
Zakynthos se vyplatí navštívit po setmění. Zatímco přes den může být pro mnohé zklamáním kvůli toho, že v něm není nic moc starobylého, za tmy je jeho atmosféra úplně jiná. Více než Řecko připomíná Itálii a není divu, ostrov dlouho ovládali Benátčané a na stavbách je patrný jejich vliv. Tím, že současné hlavní město je vlastně nově udělanou kopií toho původního, je benátský styl zachován a člověk si opravdu mnohem více než v Řecku připadá být v Itálii. Jen ta vůně ze stánků kolem přístavu dává jasně najevo: Pozor, tady jste v Zakynthosu, nikde jinde, než ve městě, kde se vyrábí dezerty z medu, ořechů a sezamu. Tak čichejte, ochutnávejte, nakupujte. Pak si jeďte do svých letovisek nebo leťte domů, ale zase se vraťte. Obdivujte moře, ale znovu zavítejte i do hlavního města. Protože ono si to zaslouží. Povstalo z trosek, jeho obyvatelé ukázali životaschopnost, nezhroutili se z tragédie. Postavili si město nové a v něm žijí, tak jak jim to vyhovuje, aniž by z něho vytvořili skanzen pro turisty, jako se to stalo v mnoha jiných řeckých přímořských městech.
Scarlett Wilková pro i60.cz
Čtěte také:
Zakynthos pro starší a pokročilé (Část 1)
Zakynthos pro starší a pokročilé (Část 2)
