Včera v noci uplynulo přesně 14 dní od zahájení podivuhodného závodu cyklistů na trase Belgie, Francie, Lucembursko, Švýcarsko, Německo, Rakousko, Itálie, Slovinsko, Česko, Polsko, Maďarskou, Chorvatsko, Bosna, Černá Hora, Albánie a Řecko (jestli jsem náhodou něco nevynechal). Startovalo 250 mužů a žen a přes 80 jich už vzdalo, zatímco 50 jich dojelo do cíle blízko řecké Meteory. Teď už budou ta čísla zas trochu jiná, protože závod probíhá nonstop, každý spí, kdy chce… vlastně: když musí!
Hlavní zpráva: Leoš Hrádek po 14 dnech, v nichž zdolal 2735 km, projel bosenským Sarajevem a večer se dostal na 700 metrů ke kontrolnímu bodu 4 (od té doby nelze zjistit, co se děje, snad pokračuje). Abych upřesnil, ten bod není umístěn nahoře na Bjelašnici, ale v hotelu pod horou. Poté však cyklisté musí povinně absolvovat výjezd na vrchol ve výšce 2067 metrů nad mořem obtížnou štěrkopísčitou cestou. Ta podivná fotka je právě kus leteckého snímku (z mapy.cz) z úbočí hory.
Jenže: Jak pořadatelé předem vyhlásili, tento kontrolní bod byl uzavřen o den dříve, v sobotu ve 22,00. Prakticky to znamená, že Leoš už nejede v závodě, avšak jako mnoho dalších cyklistů pojede dál až do Meteory. A za Leošem jich je ještě asi 32 dalších. Poslední jezdec, jedoucí už dokonale „mimo závod“, se nyní nachází na Mangartském sedle ve Slovinsku a chystá se pokračovat přes Rakousko do Krkonoš. Takže nebojte, Leoš poslední nebude, na posledního má asi týden náskoku.
-----
Nepíšeme o této jízdě každý den proto, že by ve světě nebyly jiné „šílené“ sportovní podniky. Píšeme o tom proto, že Leoš chce touto cestou vzbudit pozornost veřejnosti o náš projekt CWA – cyklistické vyjížďky se seniory, kteří již sami nemohou dost dobře chodit, natož jezdit, a přece by si rádi užili trochu pohybu na čerstvém vzduchu, v přírodě, potěšili se pohledem do krajiny, popovídali si a v neposlední řadě prožili skutečnost, že dosud neznámý člověk (ovšemže pečlivě vybraný a vyškolený) jim věnuje svůj čas a jezdí s nimi na elektrotříkole, podobném rikše. Podrobněji jsme o CWA ve světě psali v některých minulých článcích, hlavně https://www.i60.cz/clanek/detail/20354/ a https://www.i60.cz/clanek/detail/20382.
Pro tento účel je ve Fio bance založen transparentní účet 2101471919 / 2010, na který může přispět kdokoli. Na účet se dostanete i kliknutím na https://bit.ly/2M3g6pr. Postupně shromáždíme prostředky na nákup toho kola. Ve světě jich jezdí zhruba 1500, tak proč by v Česku nemělo sloužit aspoň jedno? Ale co jedno, ono jich tu bude deset nebo dvacet, jen je potřeba, aby někdo začal.
Ještě jako obvykle, připojím odkazy na sledování celého závodu a Leoše zvlášť. Najdete to na https://www.transcontinental.cc/map a na https://bit.ly/2vtlhIT.
Nejsem příliš sebekritický?
Nemám si z koho utahovat, tak jsem si vybral sebe.
Náhodou jsem zjistil, že jsem taky děsně dobrý cyklista. Například za poslední dva týdny jsem najezdil pouze o 2500 kilometrů míň než Leoš. A kolo mám taky dobrý – že z připojených fotek vůbec nepoznáte, čí které je? :-)
Jak jsem už psal, ve čtvrtek jsem jel 110 km na kole za svou tchyní do východních Čech. Bylo velké teplo, 36 stupňů, a známá mě hned upozorňovala, že v novinách psali, aby v takovém vedru starší lidé nechodili vůbec ven. Ale já jsem nebyl celý venku, já jsem měl přece na hlavě přilbu!
A do třetice, dnes v neděli jsem se vracel zpátky a bylo to opět bez problémů. Zarazilo mě jen v Lázních Bělohrad, když jsem u luxusního hotelu Tree of Life spatřil zcela zahalenou muslimku, měla jen škvíru pro oči, jak venčí psa. Ale ten pes vůbec zahalený nebyl! Čekal jsem, že taky bude mít jen škvíru pro oči a ono ne. Raději jsem hned odjel, abych neurazil muslimského psa, a jsem ze všeho docela zmatený, jak to tam oni vlastně myslí.
Konec sebekritiky.
Maléry mají zelenou
Jak ještě více podpořit transparentní účet č. 2101471919 ve Fio bance (kód 2010)?
Někteří víte, někteří ne, že jsem napsal knížku Maléry a já (viz připojená obálka). Prodávala se docela úspěšně v knihkupectvích a několik desítek výtisků mi zůstalo. Kdo vloží od nynějška na transparentní účet Leoše alespoň 200 Kč a na adresu malery@tima-liberec.cz pošle e-mail se svým jménem a adresou, tak tomu pošlu knihu (již zdarma a na vlastní náklady). Kdo pošle na účet alespoň 500 Kč, dostane ji s mým věnováním (od žijícího autora!). To platí od teď do konce srpna 2018 nebo do vyčerpání zásob knihy. Já z těchto plateb nechci nic, všechno půjde na elektrotříkolo.
To, co jste si tady přečetli, je takzvaný veřejný příslib a lze ho vymáhat pomocí občanského zákoníku, § 2884–2886. K tomu ale nebude důvod, protože já vám tu knížku rád pošlu. Na stejnou adresu jen jeden výtisk.
Abyste se mohli lépe rozhodovat, přidávám pár informací.
Maléry a já jsou pohodovým čtením na 376 stranách. Není to román, je to neformální vyprávění postavené na faktech. Takové, jaké můžete slyšet při přátelském posezení kolem stolu. A jaké tady na i60 občas od mne čtete (jenže dosud jsem z ní nic neuveřejnil). Jsou to desítky většinou zábavných epizod ze života autora, jenž se svou aktivitou či zcela náhodně dostává do prekérních situací, které někdy řeší on, někdy někdo jiný a někdy vůbec nikdo. To vše na pozadí skutečných událostí od 50. let přes roky 1968, 1989 až po současnost. V různých městech ČR a v různých zemích Evropy, kam jej život zavál. Z Náchoda přes Mariánské Lázně do Liberce, od Finska přes Portugalsko po Korsiku.
Kromě jiného se zde dozvíte: Byla na věži v Poličce spáchána dětská loupež, nebo ne? Proč se autor koupal sám ve studeném moři před nastoupenou delegací EU? Dorazil za války z Itálie do Náchoda vagon čokolády? Co způsobil valčík při slavnostním vojenském pochodu? Jak MUDr. Dbalý přilepil autorovi zpět mozkovou plenu? Jak lze na náchodském náměstí omylem skočit do náručí policisty? Kdo je autorem citátu „Život je něco, co by si měl každý zkusit aspoň jednou?“
Životopis psaný v epizodách od dětství do stáří je něco jiného, než co obsahují běžné životopisy. Avšak není to pouze veselé čtení. Z vážnějších témat tu najdete můj úspěšný návod, jak přestat kouřit, jak překonat artrózu, jak se nenechat zabít v Moskvě, jak bojovat s podvodnými podnikateli a jejich úplatkářstvím, jak se zotavit po těžkém úrazu hlavy aj.
Současně vám knížka připomene vaše vlastní dětství, mládí i dospělost, protože se v ní píše o skutečném životě skutečné osoby. je tedy vhodná jak pro vás, tak pro vaše partnery, známé, sousedy, i pro vaše děti. Snadno na mě navážete vlastními vzpomínkami.
Knížka má i své www stránky https://www.malery.cz/, které bohužel již nejsou aktualizovány. Tam najdete úryvky z knihy. K obchodně úspěšným sloganům ke knížce patřily „Kdo se začte, ten se už neodečte“ a „Maléry a já a vy – skvělá kombinace pro sqjelé večery.“
Doufám, že i někteří čtenáři knížky, kteří jsou na i60, napíšou do komentářů, zda by knížku doporučili ostatním.
(Nepohoršujte se prosím, že si zde „dělám reklamu“. Dělám reklamu CWA. Každý prodej prohloubí mou finanční ztrátu. Ale přinese budoucí prospěch seniorům, které budou vozit tříkolky v rámci CWA. Tak proto to dělám.)