Občas nabudete dojmu, že se tu zastavil čas. Město určitě nezaostává ve výstavbě, technice či dokonalosti zázemí, právě naopak. Jenže lidé tu nespěchají, nikde není přecpáno. A co víc, dostanete se do mnohých míst, kde zůstanete stát v tichém obdivu. Pokud cestujete rádi za poznáním, tuto zemi určitě neopomeňte.
Lucemburské velkovévodství leží ve vnitrozemí západní Evropy, hraničí na západě s Belgií, na východě s Německem a na jihu s Francií. Zemi, malou rozlohou, ale nabízející netušené krásy, už turisté z okolních států dávno objevili. Nás k ní může přitahovat kus vzájemně se prolínající historie, především panovníci Jan Lucemburský a Karel IV, přezdívaný “Otec vlasti”. Navíc České republice může být Lucembursko, vklíněné mezi evropské giganty, zářným příkladem v tom, jak se dokázalo stát jejich významným a respektovaným partnerem.
“Pojďte se toulat”, vybízí krajina
Do Lucemburska jsem přijela přes Německo. Velmi rychle se začal měnit ráz krajiny. Těsně za hranicemi mne zaujalo nejstarší lucemburské město Echternach (městská práva získalo v roce 1236), vstupní brána do chráněného území Německo-lucemburského národního parku. Ten je také nejnavštěvovanějším místem v zemi. A není divu: okolní oblast působí malebně až romanticky, nabízí 60 kilometrů perfektně udržovaných turistických cest s rozmanitými vyhlídkami, kopci, kopečky, lesy. Nechybí zde kempy vybavené vším, co můžete potřebovat. Na jižním okraji městečka naleznete velkou rekreační oblast s třicetihektarovým jezerem, na němž lze provozovat snad všechny druhy vodních sportů. V sezóně vám na vaši bohulibou činnost ještě posvítí. Cílem mé cesty byl ale tentokrát Lucemburk, metropole se zhruba osmdesáti tisíci obyvateli. Přece jen mi ale nedalo, než několikrát zastavit. K obdivování neodbytně lákaly úhledné vinice v údolí řeky Mosely. Bohužel na okružní vyhlídkovou plavbu tentokrát nezbýval čas, přestože je v ní zahrnuta možnost navštívit zdejší vinařská střediska. Tak snad někdy příště.
Vítejte v hlavním městě!
Poklidnou přírodní scenérii, kde nechybějí ani spokojeně přežvykující krávy na loukách, zničehonic naruší velké prosklené budovy rozmanitých tvarů. Záhy jsem zjistila, že se nacházím u cíle svého putování. Jeden za druhým se mi začaly “představovat” obchodní domy, banky, centra důležitá pro chod Evropy. Hlavní město Lucemburk má nezaměnitelnou podobu. Je kulturním a společenským centrem státu. Sídlí zde velký počet mezinárodních a evropských institucí, například sekretariát Evropského parlamentu, Evropská investiční banka a ve výčtu bychom mohli dlouho pokračovat. Supermoderní předměstí, trochu jako z jiného světa, vystřídá typický kolorit města, které bylo mnohokrát zničeno a opět obnovováno. Rozkládá se na strmých svazích skalnaté kotliny, kterou se vinou řeky Pétrusse a Alzette.
Krátký výlet do historie
Základem města se stala ve 4. století římská osada, poskytující odpočinek obchodníkům na křižovatce dálkových cest. Právě díky této skutečnosti se postupem času velmi slibně rozvíjela. Roku 1224 získalo sídlo městská práva. V letech 1247-1434 vládla v lucemburském hrabství sousední limburská dynastie. Jindřich, třetí hrabě zmíněného rodu, se roku 1308 stal římsko-německým císařem. Jeho syn Jan Lucemburský byl v roce 1310 korunován českým králem.
Osada to ale neměla vůbec jednoduché. Právě proto, že ležela na veledůležité obchodní tepně, musela hodně dbát o své bezpečí. Území mělo značný strategický význam, a tak se tu stále pracovalo na městském opevnění. Stejně tak pevnost přitahovala nájezdníky jako magnet. Nejméně dvacetkrát byla dobyta a vypálena! V období rakouského obsazení došlo k jejímu zdokonalení o další stavby a kasematy. Město tak sloužilo do roku 1866 jako pruská pevnost. Po vyhlášení nezávislosti země byla pevnost o rozloze 180ha postupně rušena.
“Po svých” se objevuje nejlépe
Právě kasematy a téměř 17 km několikaúrovňových chodeb si asi nenechá ujít žádný návštěvník. Vždyť za války poskytly úkryt před bombardováním 35 tisícům obyvatel! Z blízkosti citadely sv. Ducha, která je včetně kasáren součástí tzv. Horního města, můžete sjet prostorným výtahem do Dolního města, nazývaného Grund, k řece Alzette. Obě strany Lucemburku spojuje kolem stovky mostů a různých viaduktů. Dominantu tvoří Pont Adolphe přes řeku Pétrusse, který byl zprovozněn v roce 1903. Je 230 metrů dlouhý, 45 m vysoký a střed města z něho budete mít jako na dlani. Jen doporučuji příliš se nepředklánět. Výletníci se závratí nechť jedou raději turistickým vláčkem. Převeze je pohodlně a bez vedleších efektů.
Lucemburčané vůbec rádi zdobí své město, nechávají je často k dispozici umělcům. V čase mého pobytu zde právě probíhal festival výtvarníků a na každém náměstíčku jste mohli potkat nejrůznější “alobalové” sochy, někdy i nedefinovatelných tvarů. Dětem sloužily jako prolézačky, kolemjdoucí se zastavovali a některým z příšerek hledali umístění v příslušné pohádce. Lidé tu opravdu nespěchají. Běžná poledne, pokud to počasí dovolí, tráví v zahradních restauracích rozesetých po celém městě. Pak se vklidu vracejí za svou prací. Z kategorie “pohodových a klidných” patrně pocházejí také motoristé. Pro našince tu jezdí naprosto nepochopitelní řidiči. Poblíž chodníkového obrubníku, zcela mimo přechod, jsem si promýšlela trasu, kterou půjdu dál. K mému úžasu zastavila auta v obou směrech. Příště už jsem si dala pozor, je to tu totiž zcela běžný jev.
Samozřejmě jsem si nenechala ujít Cathédrale Notre-Dame (katedrálu Panny Marie), stavbu z let 1613-21 s impozantním renesančním portálem. Krypta ukrývá náhrobek s plastikou Oplakávání Krista, v němž jsou uloženy ostatky českého krále Jana z rodu Lucemburků, který byl zabit v bitvě u Kresčaku (1346). Nová část katedrály byla značně poškozena ohněm v roce 1985. Součástí budovy je i Státní knihovna, umístěná v bývalé jezuitské koleji.
Na návštěvě u velkovévody
Velkolepým dojmem působí Palais Grand-Ducal (Velkovévodský palác), budovaný po staletí v souladu s požadavky té které doby. V letech 1891-94 byl komplex dovybaven na velkovévodskou rezidenci a před několika lety celý palác prošel rekonstrukcí. Veřejnost sem může pár týdnů během léta, kdy se vévoda s rodinou zdržuje mimo palác. Jeho přístavby jsou vlastně typické pro celé město. Vypleněné či válkami zničené budovy zdejší obyvatelé poctivě dostavovali, byť třeba v naprosto
odlišném stylu. Přesto nepůsobí odpudivě, ani kýčovitě. Architekti dokázali být vskutku kreativní! Dalším velikým plusem metropole je dostatek zeleně a dva obrovské parky.
Za několik dnů jsem ve volných chvílích prošla město opravdu křížem krážem. Viděla jsem hodně měst, ale za sebe mohu prohlásit, že Lucemburk je jedním z nejhezčích.
