Můžete popsat jak nejlépe rozpoznat zda trpím depresí nebo zda jde o smutek?
Smutek i deprese jsou jen kvantitativně odlišné varianty téhož – tedy poruchy emocí. Smutek je pro nás pochopitelný, protože obvykle má svou příčinu. Jsme smutní, protože se něco nepovedlo, někdo nás opustil, něčeho nemůžeme dosáhnout. Smutek má tedy obvykle předmět, vyvolávající kauzalitu. Deprese je mnohem hlubší, skutečná deprese nemusí být ničím způsobena, dosedne na člověka jako síť, z níž se nemůže vymotat. Projevuje se zpomaleným myšlením, sníženou pohyblivostí a hlubokým smutkem. Ten většinou žádnou příčinu nemá. Když je smutek reakcí na něco nepříjemného, deprese jako duševní nemoc žádný vyvolávající mechanismus nemá. Okolí obvykle nechápe, proč je jedinec smutný, vždyť přece nemá důvod! Ale deprese je již skutečná choroba, které je třeba věnovat maximální pozornost, protože by mohla vyústit i k sebevražednému jednání. Stává se, že okolí pochopí, že se jednalo o něco závažného teprve v okamžiku, když člověk, trpící depresí se třeba o sebevraždu pokusí. Jak tedy rozpoznat ? Nejspíše podle hloubky smutku. Ale mělo by vycházet z rozhodnutí odborníka, zda je to ještě reaktivní smutek a nebo skutečná deprese.
Co je nejčastější příčinou depresí u seniorů?
V seniorském věku je přirozený úbytek sil, už se nestihne udělat, co dřív, odcházejí přátelé, na které byl senior celý život zvyklý, má pocity osamělosti. Děti obvykle mají své starosti a náplň času je stereotypní. I v seniorské věku se objevuje chorobná deprese, které říkáme involuční. Je spojena většinou s věkem a přibývajícími roky, kdy aktivní život nahrazuje jistý typ pasivity. Tato deprese zcela zásadně je léčitelná pomocí lehkých antidepresiv a myslím, že by se člověk seniorského věku neměl ostýchat navštívi t odborn íka a lék pravidelně užívat. Postačí malá dávka a obraz světa se zase vrátí do normálních kontur. A pozor - deprese není infekční choroba, může postihnout každého, tedy i člověka, který celý život byl optimisticky naladěn.
Je vůbec možné připravit se na přechod od aktivního života do života v důchodu?
Nejen možné, ale nezbytně nutné! V životě se postupně navykáme na jisté dynamické stereotypy, které vykonáváme, aniž bychom na to museli myslet. Vstáváme v určitou hodinu, odcházíme do práce, vykonáváme nějakou aktivitu, vracíme se domů... to vše je zakódováno v naší psychice. A pokud si někdo myslí, že s příchodem důchodu bude jen odpočívat a lenošit, velice se mýlí. Nemůže ani stihnout vše, co by chtěl – musí si předem připravit nové schéma životního stylu, svůj „vlastní stres“, který si bude postupně dávkovat. To je obrana před selháním, podobně, jako když vytížený podnikatel odjede na dovolenou a není na ni p řiprave n, již po dvou dnech začne mít potíže – chybí mu totiž stres, na který je navyklý a musí si tu dovolenou uzpůsobit tak, aby aktivita byla v jeho režii. Než člověk odejde do důchodu měl mít jasno, co nahradí jeho předchozí „dynamický stereotyp“, tedy co bude dělat a v jakém časovém horizontu. Měl by mít tedy jasný plán.
Myslíte si, že Česko připravuje dost možností pro vyžití seniorů?
Nemám zcela přehled, co se pro seniory na vyšších místech plánuje a jaké možnosti se nabízejí. Existují však naštěstí sdružení, spolky a instituce, které mají dostatečnou fantazii a chuť pro seniory něco dělat. Řekl bych, že v péči o seniory bychom si měli vzít příklad ze sousedních zemí, kde se třeba organizují zájezdy a nabízí řada možností, jak trávit kolektivně volný čas, aby senior nebyl sám a zavřený doma ve čtyřech stěnách svého bytu. Rozhodně zajímavou oblastí je univerzita třetího věku a podle zájmu seniorů o studium bych řekl, že to je velmi dobrý způsob, jak seniorům pomáhat, aby se necítili odstrčení a osamělí.
Nemáte pocit, že se u nás užívají antidepresiva ve větší míře než jinde ve světě?
Neznám statistiky sousedních zejí, ale podle Světové zdravotnické organizace je zřejmé, že v civilizované populaci platíme jistou daň a tou je právě vyšší počet úzkostných a depresivních poruch. Nesporně počet těchto porucha narůstá a tedy logicky s tím narůstá i počet předepsaných léků. Vedle léků na depresi jsou zde i léky proti úzkosti, případně léky navozující spánek. Ten je důležitou součástí životosprávy a narušený rytmus spánku může člověka velice vyčerpat. Předepsání antidepresiv patří do rukou lékaře odborníka, případně praktického lékaře a nemyslím, si, že by se v předepisování těchto léků nějak zásadně plýtvalo. Problém je pouze v tom, že lidé, přicházející k lékaři chtějí obvykle, aby se co nejrychleji potíží zbavili a předpokládají, že lék stačí vzít jednou a bude vše v pořádku. Tak to ovšem není a zejména u antidepresiv je třeba lék užívat několik měsíců, někdy i déle.
Máte nějaký jednoduchý recept na udržení psychické kondice?
V boji proti stresu je důležité zachovávat některé zásadní pokyny, například:
- každý den si udělat malou radost
- každý den si najít něco, čemu se lze zasmát
- každý den si ponechat chvilku jen pro sebe
- naučit se vstávat v pohodě
- naučit se odlišovat podstatné od vedlejšího
- a co je možné udělat zítra, nemusí se strhnout dnes..
A těch rad je celá řada. Podstatné je ovšem to, aby se člověk naučil mít rád sám sebe, tím pádem bude schopný vnímat pozitivně i ostatní.
Zabýváte se i léčením pacientů s Alzheimerovou nemocí. Jak na tuto chorobu nahlížíte? Jsou známé její příčiny? Je podle Vašeho názoru možné jí předcházet?
Alzheimerova nemoc se stala v současnosti trochu módou. Píše se o ní, zkoumá se, vznikají centra pro terapii. Samozřejmě, že v rámci psychiatrické profese se odborníci na duši tímto onemocněním zabývají, protože vedle klasické aterosklerotické demence je právě Alzheimerova nemoc nejčastějším postižením paměti a inteligence. Její přičiny se stále zkoumají, včetně prvku dědičnosti, případně stylu života, který vznik této nemoci ovlivňuje. Rozhodně je správně dodržovat životosprávu a snažit se aktivizovat tělo i ducha. Za těchto podmínek lze případnou poruchu oddálit, zcela ji zamezit zatím medicína nedokáže.
Božena Hažová
