Srpen 1968 a později
Úvodní foto: PŘÍBRAMSKÝdeník.cz. Zdroj: Karel Haderer

Srpen 1968 a později

12. 5. 2018

V srpnu roku 1968 mi bylo 14 let. Byla jsem na prázdninách v jedné vesničce u Příbrami. Dobře si pamatuji ráno 21. srpna. Stála jsem s kamarádkou a našimi prarodiči na zahradě a poslouchali jsme rádio. Babička a děda kamarádky, komunisté, byli bledí strachem – báli se, že „je lidi budou věšet na lucerny“. Na nákup jsme jezdily my holky na kolech do sousední větší vesnice po výpadovce z Příbrami na Rožmitál pod Třemšínem. Metr od nás jezdily ruské tanky. Někdy nám vojáci mávali. Byly jsme hloupé, ještě děti, neuvědomovaly jsme si nebezpečí, které nám hrozilo. Třeba „jen“ dopravní nehoda. Ale naši prarodiče nás tam pouštěli, dokonce posílali. Neuvědomovali si to nebezpečí ani oni? Z legrace jsme si zapisovaly nápisy na silnicích a domech určené vojákům.

Rok poté jsem začala studovat na gymnáziu. Bydlela jsem v Praze, těžce prožívala vlekoucí se rozvod rodičů – a důsledky a následky okupace šly zcela mimo mě. Na vysoké škole jsem se věnovala hlavně studiu, které mě velmi bavilo.

Po řadě let jsem se vezla autem z Prahy směrem na Českou Lípu. Projížděli jsme vojenským prostorem Ralsko. Kde jsme potkávali ruské tanky. Hluboce jsem se zastyděla, že jsem o tomhle neměla ani tušení…

 

PŘÍBRAM:  https://pribramsky.denik.cz/nazory_region/fotogalerie-jak-vypadal-srpen--v-pribrami20080819.html; P1 – P6 Zdroj: archiv Hornického muzea Příbram, P7 – P9 Zdroj: Karel Haderer

RALSKO: https://www.obrazky.cz/?q=ralsko; R1, R2, R3, R7, R8: navzduchu.cz, R4, R5: vojenske-prostory.cz, R6: zpravy.idnes.cz, R9: zpravy.org

 

Hodnocení:
(4.7 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Ježková
Libore a Hano, děkuji i vám.
Hana Čadová
V srpnu r. 1968 jsem pracovala na Václavské náměstí a projíždějící tanky jsem viděla. Také jsem jezdila k babičce k MB. V Luštěnicích byla voj. posádka. V MB byl ruský obchod.
Libor Ptáček
Foto číslo jedna je speciální odminovací tank, co tu čekali, minová pole? Vzpomene někdo taky zbourané podloubí na náměstí v…Teplicích???
Libor Ptáček
Fuj, nerad vzpomínám. Jezdili jsme na internát do Jílového a na odbočce z Jesenice musel autobus prokličkovat mezi tanky. Rusáci dělali prohlídku autobusu s nabitími samopaly, nepříjemná vzpomínka. Jinak po leteckém zásobování Berlína Američany to byla největší poválečná letecká operace a na Ruzyni každou minutu startovalo a přistávalo letadlo s „pomocí“. Již nikdy více. Jinak tisíce dalších vzpomínek, obsazení Cukráku, dovoz vyhledávacích souprav na „ilegální“ vysílání, H+Z v televizi ale to by už bylo na dlouho. A díky za fotky, je to dnes již vzácnost.
Věra Ježková
Děkuji.
Josef Borecký
Taky si to vybavuji . Bylo mi deset, prázdniny v Luhačovicích . Nejdřív pár dní předtím, přišla vichřice a zporážela stromy na kolonádě. (Asi předzvěst) a pak ráno před krámem zděšení zprávy a letadla nad hlavou. Konec zlatých šedesátých.
Ilona Kolářová
Moc dobře si to pamatuji, třebaže mi bylo devět let. Táta ránno nemohl do práce, protože tanky přerazily závory a nejezdily vlaky. Z hraničního přechodu Petrovice jely kolony obrněných transportérů a tanků a my slyšeli dunění, jako kdyby měl nastat konec světa, protože jsme bydleli přímo u silnice. Měla jsem příšerný strach.
Věra Ježková
Děkuji vám. Vlastní fotky pochopitelně mít nemůžu, proto jsem ráda, že jsem našla dost vhodných na webu.
Zdenka Jírová
Svůj "Srpen 1968" jsem prožívala na dovolené v Bulharsku a popsala v článku "Poč nesnáším lečo aneb Vzpomínka na srpen 1968". Na to se zapomenout nedá.
Zuzana Pivcová
Díky, Věrko. O "svém" srpnu 1968 jsem napsala před několika lety do i60 příspěvek pod názvem Mělo to být super léto (pro zájemce). Bylo mi 19 a tím skončilo bez přehánění mé radostné mládí.
Libor Farský
Opět výborně zpracovaný dokument, obohacený o vlastní prožitek. Mám dojem, že k tomu "věšení na lucerny" došlo v Maďarsku, nebo se mýlím?
Dana Puchalská
Já byla malá holka. Ale to jak přijeli, mi z hlavy jen tak nikdo nevygumuje. Byla to fakt bratrská pomoc.
Eva Mužíková
Ve Vojenském prostoru Ralsko jsem pracovala jako technik u Vojenských lesů a statků v letech 1962 - 1966. i tenkrát byl pro veřejnost, jak píše Ivana, uzavřen. Jsem ráda že nyní žije, je zpřístupněn a tak se pro mnohé otevřela možnost vidět nádherné kouty této krajiny...
Jana Kollinová
V roce 1968 mi bylo 24 let. Odpoledne jsem šla vyzvednout syna ze školky, která byla v Dubí, od silnice E55 oddělená chodníkem a úzkým pruhem trávníku. Ohlušena příšerným hlukem jsem vyděšeně zírala na tanky projíždějící kolem netušíc, co to znamená. Jeden terénní vůz zastavil a voják se zeptal na směr Praha. V té době již byly sundané všechny názvy ulic a uklizeny orientační tabule. Syna jsem měla skrytého za zády a roztřesenou rukou jsem mávla nějakým směrem. Chlapeček za mými zády měl pusu otevřenou vzrušením. Nepříjemný pocit ze setkání přetrvává dodnes.
ivana kosťunová
Vojenský prostor Ralsko byl po celé ty roky uzavřen pro civilisty , a když jsme tam zase mohli - mimo jiné i po náročné revitalizaci, která ještě neskončila, byli jsme šokováni devastací všeho kolem. Některé domy v okolních obcích (Ploužnice a Kuřivody) byly opraveny, ubytovali se tam Volynští Češi, a pomalu se tam vrací život. V tom leteckém hangáru natočil Jan Svěrák některé scény do filmu Tmavomodrý svět. Pozoruji, že dnešní příspěvky se týkají Českolipska, ano, máme zde velmi zajímavé okolí.