Japonsko - země vycházejícího slunce a kontrastů
FOTO: pixabay.com

Japonsko - země vycházejícího slunce a kontrastů

1. 5. 2018

Mám ráda Japonsko a jeho kulturu. Vím, že se tam nikdy asi nepodívám. Moc se mi líbí, jak se v Japonsku dodržují tradice. A nebo příroda, to je v Japonsku něco neuvěřitelného, stejně jako její obyvatelé.

Kdykoliv je v televizi pořad o téhle nádherné zemi, tak neodolám a dívám se. Nedávno se mi dostal do ruky článek o Japonsku. Některé věci tam nás Středoevropany minimálně překvapí. Všichni víme, že je to národ, který je neskutečně šikovný. Japonci jsou neuvěřitelně pracovití, snaživí a chytří.

Ale věděli jste, že až do 30. let minulého století většina Japonců neuměla psát a číst ? Oni vlastně komunikovali pomocí obrázků. I v dnešní době jsou i v metru místo varovných nápisů obrázky. Obrázky jsou vůbec vlastně kapitola sama pro sebe.

Například komiksy jsou v Japonsku velice oblíbené. Ty nejvíc oblíbené se jmenují manga. Vždyť každý týden si je koupí minimálně dva a půl milionu čtenářů. Pro nás je to neuvěřitelné číslo. A ještě jsou v různých kategoriích. Od těch pro nejmenší (od 8-14 let) až po speciální vydání pro důchodce.Tyto komiksy začaly vycházet někdy v 90.letech a díky nim se začal v Japonsku masově hrát fotbal .Inspirovala je manga Kapitán Cubasa. Také manga o basketbalu nebo baseballu jsou velmi populární.

Jejich popkultura obsahuje totiž kódy, které vás učí, jak být správný Japonec. 

Klíčové slovo je gambate - snaž se, vyviň maximální úsilí, abys dospěl k nějakému cíli, ten sám ale není až tak důležitý. Duch gambate jim totiž pomohl obnovit úplně zničenou zemi.

A také animované filmy jsou pro většinu Japonců tzv.učebnicí života. Rodiny tam fungují úplně jinak než v Evropě a jinde ve světě. Vždyť leckterý zaměstnaný muž vlastně ani na svoji rodinu nemá díky pracovnímu nasazení čas. Pracuje minimálně 11 hodin denně a pak je ještě nepsaným pravidlem mít alespoň 2 hodiny přesčasu denně. A dovolená prostě neexistuje! To by bylo selhání číslo 1. Pak jde se s svým  šéfem do hospody a tam řeší to, co se nestihlo přes den v práci. Spí půměrně 3 hodiny a pak zase jede většinou spolehlivým metrem zpět do práce. Při tomhle pracovním nasazení není divu, že japonští rodiče ani nemohou být s vlastními dětmi kamarádi, tak, jak jsme zvyklí u nás. Ačkoliv dítě je pro ně vždy na prvním místě. Mám pocit, že není štastnějších dětí než tam. Pro děti chtějí jen to nejlepší a jsou schopni pro ně udělat cokoli. A sňatky tam bývaly donedávna většinou domluvené. A i dnes uzavření sňatku pro hodně mladých je vyloženě problém.

Velkoměsta jsou pro cizince přitažlivá a vypadají jako velká západní metropole. Vše tam bliká, svítí, hučí a řve. Vede tu jednoznačně Tokio. 

Pověstné jsou jejich herny s automaty pačiko. Jsou to automaty s kovovými kuličkami, tak si asi dovedete představit ten rachot, co tam panuje. Ačkoli je v Japonsku hazard oficiálně zakázaný. A gambling je tam jednoznačně spojen s Jakuzou.

Málokterý turista vydrží ve velkoměstech déle než 2 dny. Ovšem jejich doprava je něco úchvatného. Ať jde o metro nebo vlaky. Pro nás je to něco nepochopitelného. 

Zato jejich venkov,to je přímo oáza klidu. Moc se mi líbí jejich svátek rozkvetlých sakur. V tomto období si většina obyvatel uspořádá pod rozkvetlou sakurou malé posezení. A ne pouze  jedinci. Dokonce i velké firmy dávají lidem volno, aby se mohli potěšit tou krásou. Nedávno jsem měla možnost sledovat pořad o lidech, kteří doopravdy tvrdě pracují na svých vysokých postech ve firmách, jak relaxují na políčcích a jak k tomu vedou i své malé děti. Něco neuvěřitelného. 

A dobrovolně. Prostě chtějí jen pomoci a něčemu novému se naučit. V zemi, kde je elektronika a vůbec technika na tak vysoké úrovni, je toto bráno jako relax. 

Ale asi milion Japonců žije úplně izolovaně. Říkají si hikikomori. A nejsou to jenom teenageři, co sedí celé dny i noci na internetu.Jsou to i šedesátníci. Ti zjistili, že se už nemohou nijak uplatnit, a dobrovolně se tak vyloučili ze společnosti. Žijí sami někde v bytech a starají se o ně jejich děti. Nosí jim třeba jídlo.

A když jsme u toho jídla, víte že japonská kuchyně patří mezi jednu z nejzdravějších na světě?

A má i pozitivní dopad na kvalitu vlasů i pleti.Podívejme se na průměrné Japonky. Od patnácti do šedesáti vypadají pořád stejně. Chtějí být neustále roztomilé a dokonce používají i ,,roztomilý,, rukopis. A ministerstvo zahraničních věcí ustanovilo tři ,,velvyslankyně roztomilosti,,.

Mám velmi ráda květiny. Ikebana a bonsaje, to je prostě nádhera. Obdivuji se jejich nevídané trpělivosti, se kterou tuhle krásu dovedli k dokonalosti. A co teprve jejich proslulé parky. A je víc než příkladné, jak si Japonci toho všeho váží, aby po nich zbylo alespoň něco i pro další generace.

A co je jejich péče o staré lidi? Mají úžasné ústavy, kde se pečuje o staré lidi, když už vlastní rodina není schopna. Starat se o své seniory je tam na prvním místě. Vždyť nedávno proběhla jak v tisku, tak i v televizích zpráva o tom, že zemřela nejstarší žena na světě. Bylo jí neuvěřitelných 117 let. 

 

Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lidmila Nejedlá
Trochu japonské přesnosti by nám neškodilo. Hezký článek.
Zdenka Jírová
Moc hezký článek o Japonsku. Mě také japonská kultura docela ohromuje , protože pro nás, Evropany je dost nepochopitelná. Kdysi v 60. letech minulého století šel v televizi moc hezký seriál o Japonsku, kde účinkovala Japonka Šimake, kterán odpovídala na otázky o Japonsku. V té době také vyšla kniha o Japonsku, kterou jsem si koupila a mnohokrát přečetla, jak byla zajímavá. Nejsou tam jen obdivuhodné věci, některé bychom u nás určitě nechtěli - např. vztah k ženám. uhodit ženu tam není zvláštní přečin. Rovněž v dopravních prostředcích uvolňují místa ženy mužům, protože ti jedou unaveni z práce. Nevím, zda se něco už změnilo v současné době.
Libor Farský
Velmi zajímavě podané, tleskám !
Zuzana Pivcová
Japonsko mě v mládí začalo ohromně zajímat. Napřed byly ZOH v Sapporu, pak jsem si koupila cestopisnou knihu Sto pohledů na Japonsko, což bylo pro mě v době, kdy jsem mohla jen do NDR, ohromující. Pak jsem se rozhodla učit japonsky, ale při svých možnostech v jižních Čechách jsem se zmohla pouze na učebnici pro samouky psanou latinkou, čili jen jakousi konverzaci. Nelituji ale toho, aspoň jsem se dověděla i trochu o jazyce, jaký to je typ, pár vět. Japonsko spojuji samozřejmě i se svrženými atomovými pumami nebo i s přírodními katastrofami. Jako turisty jsem je potkala i třeba v Albánii. Když chodívám z redakce, tak na Uhelném trhu bývá pravidelně dvojice (manželská?) starších Japonců, kteří s sebou mívají několik termosek a kolemstojícím bezdomovcům nalévají kávu nebo čaj. Nevím, co je to za akci, ale viděla jsem je už několikrát. Asi soucit s bližním. Díky, Dano.
ivana kosťunová
Opr. Japonka
ivana kosťunová
Mám také k japonské kultuře velký obdiv. V uplynulých měsících jsem pracovala jako Japonec. Nic příjemného. Raději bych byla roztomilá jako Japonská :))
Zorka Horká
Blanko, taky jsem o tom četla a ještě jeden článek. O nucené sterilizaci japonských žen podle zákona, plně zrušeného až v roce 1996!!! A tady je jeden o skvělém stáří v Japonsku https://xman.idnes.cz/japonsko-duchodci-vezeni-bida-d26-/xman-styl.aspx?c=A170205_155224_xman-styl_fro Kontrast jako saké.... Děkuji pěkně :-(
Blanka Macháčková
Také jsem četla jakýsi článek, kde Japonky mají naplánovaná těhotenství tak, aby v pracovním procesu chyběly postupně. Porody mimo plán jsou z hlediska ekonomiky a vytíženosti nežádoucí. Já mám raději trochu chaos. I v těch zahradách. Ale ta jejich přesnost je fascinující.
Věra Ježková
Danko, hezký článek. Ale mám to podobně jako Naďa. Jen tu východní hranici musím posunout kousek do Ruska, kde se mi i líbilo. Orient mi nic neříká, ta kultura je mi cizí. Když vidím reportáže z tamějších zemí, uvědomuji si, že jsem bytostně Evropanka. Japonsko bych ale asi mohla nejvíc.
Naděžda Špásová
Danuš, máš to moc pěkně napsáné a fotky jsi vybrala taky pěkné. Mám taky ráda dokumenty o různých zemích. Japonsko je krásné, ale mě ani moc neláká. Mně nějak vadí jejich mentalita, i když z východních zemí asi nejméně. Jak já říkám, od slovenských hranic dál mi to nic neříká. Ale tobě a ostatním samozřejmě fandím. :-)