Holiče navštěvovali muži mnohem častěji, než je zvykem nyní. V období první republiky, tedy v době po vzniku Československa v roce 1918 do jeho obsazení hitlerovským Německem v roce 1938, totiž bylo módní nosit hladce oholenou tvář. Nemluvíme teď o majetných, vysoce postavených pánech, ale o mužích všeho druhu. Do hladka se holili bankéři stejně jako učitelé či dělníci, maximálně možný byl knírek, ovšem i ten byl velmi pěstěný.
Tehdejší muži se od těch dnešních výrazně odlišovali i účesy. Jen si vzpomeňme na herce z prvorepublikových filmů. Oldřich Nový, Raoul Schránil, Hugo Haas a další, všichni měli hladké vlasy sčesané dozadu. A tak vypadala naprostá většina mužů té doby. Neexistovaly různé varianty a střihy účesů jako nyní. „Muži nosili vlasy uhlazené a sčesané dozadu, žádoucí bylo, aby se leskly, takže se běžně používala brilantina. To byla směs oleje a parfému. Ve výsledku chodili pánové za první republiky k holiči mnohem častěji než muži nyní. Za stříhání se platily čtyři koruny, kdo si u holiče dovolil i holení, platil navíc dvě koruny,“ vysvětluje historik Vladislav Severin, který se zaměřuje na běžný život v období první republiky. Dodává, že na rozdíl od současnosti se však muži vůbec nezabývali holením na hrudi a jiných částech těla. Běžné bylo nosit přirozené ochlupení, jen tvář musela být hladká.
Velmi oblíbené byly za první republiky zubní pasty a zubní kartáčky. Zkrátka, zubní hygiena byla v módě, a kdo chtěl jít s dobou, dbal na vonný dech. Tuba zubní pasty stála čtyři koruny i více. Pro srovnání, dělník bral tehdy měsíčně kolem šesti set korun, úředník jednou tolik. Takže hygienu a péči o vlasy si mohl dovolit prakticky každý, mnohem těžší však bylo se dobře obléknout.
Oblečení bylo drahé, obleky se šily a kvalitní, oblek na míru si už žádal určitou investici. Přesto ve skříni každého muže minimálně jeden oblek byl. Celkově měli muži mnohem méně oblečení, než ti dnešní, kteří mnohdy mají šatník složený z hromad triček a džínů a svetrů. Tehdy bylo oblečení nákladná věc a lidé si ho vážili. Nebylo tedy výjimkou, že se pánský oblek či kabát dědil z otce na syna. Ovšem, když se podíváme do vyšších vrstev tehdejší společnosti, to byla jiná. Pánský oděv podléhal společenským konvencím, takže muži vyššího postavení měli několik obleků na různé příležitosti. V jejich šatnících nechyběly rukavice, kravaty, vesty, klobouky, s rozvojem sportu i oblečení na různé sportovní příležitosti jako je tenis či golf.
V prvních letech nově vzniklé Československé republiky bylo v pánské módě nejčastěji k vidění jednořadé sako se dvěma knoflíky a vysokým pasem. Pod ním se nosila vesta, kalhoty byly lehce zúžené. Nosily se i vycpávky, šlo o to, aby muži působili mužně. Postupně se pas snižoval, vycpávky mizely, do módy se dostávala přirozenost, až ležérnost. V třicátých letech se však ramena zase rozšířila a začalo se nosit sako bez vesty. Obleky byly především modré, béžové, hnědé, často proužkované. Tehdy se začaly objevovat první barevné košile. Na večerní příležitosti se však nosily obleky zásadně černé a košile bílé.
Zkrátka, být džentlmenem chtělo za první republiky hodně peněz a úsilí. Stejně jako se ženy toužily vyrovnat tehdejším filmovým hvězdám, muži měli své vzory v tehdejších mužských filmových idolech. Dnes nám mnozí z nich připadají lehce směšní s těmi nablýskanými vlasy ulízanými dozadu a v oblecích, které z dnešního pohledu vytvářely poněkud podivné postavy. Ale tehdy zkrátka vládla taková móda a muži se o ni zajímali se stejným zaujetím jako ženy.