Producent filmu Planeta Česko: Spousta věcí se nám nepodařila natočit
Ilustrační foto: Planeta Česko

Producent filmu Planeta Česko: Spousta věcí se nám nepodařila natočit

7. 4. 2018

Vystudoval žurnalistiku, ale chtěl vyprávět delší příběhy, než se vejdou do novin. A tak se začal věnovat dokumentárnímu filmu. Nyní 43letému Radimu Procházkovi kina hrají dokumentární celovečerní film Planeta Česko, kde hlavní roli hraje česká příroda. „Točili jsme dva roky a spoustu věcí se nám stejně nepodařilo zachytit,“ říká producent tohoto filmu.

Jak jste se dostal do filmařského prostředí?
Už během studia žurnalistiky jsem začal spolupracovat s Robertem Sedláčkem, tehdy studentem FAMU, který později natočil mnoho celovečerních filmů. Natočili jsme film o českých skinheadech a já tomu propadl, zkusil jsem si natočit něco svého, přihlásil se na FAMU na režii dokumentárního filmu. Postupně jsem ale zjišťoval, že jsou šikovnější režiséři, tak jsem se začal věnovat produkci. To je šance, jak pomáhat lidem, kteří jsou umělecky talentovanější než já a učit se od nich.

Co by měl umět režisér? Proč jste to vzdal?
Nevzdal jsem to, dál režíruju, ale už je to tak trochu koníček a luxus, na který si musím udělat čas. Baví mne režírovat v tandemu, s Robinem Kvapilem teď dokončujeme film o prezidentské kandidatuře Michala Horáčka. Režisér musí být šéf, mít silnou vizi, být ofenzivní, aby své projekty prosadil. Potřebuje od všeho trochu, rozumět všem řemeslům s filmem spojeným, vědět, jak se k tomu postavit, jak film vyprávět, jak napsat funkční scénář, vybrat postavy, které budou mít před kamerou charisma. Je to soubor často intuitivních věcí, které nejdou přesně pojmenovat.

Kdo je váš vzor?
Můj učitel z FAMU Karel Vachek. V mládí psal básně i maloval, ale stal se filmařem. Podle něj je to proto, že zjistil, že v těch jednotlivých disciplínách není brilantní, že jeho síla spočívá v kombinaci mnoha menších talentů. Mimochodem ještě na škole jsem se stal jeho producentem a už spolu točíme třetí film, který se bude jmenovat Komunismus. Táhne mu na osmdesát, ale jeho pohled na svět je pořád stejně pronikavý jako v 60. letech, kdy jeho debut Moravská Hellas zakázal osobně tehdejší prezident Antonín Novotný.

Planeta Česko je dokument o české přírodě, který mapuje spoustu zajímavých věcí. V čem bylo její natáčení jiné?
Točili jsme dva roky a bylo to velmi složité. Museli jsme sledovat spoustu témat, věnovat se spoustě zvířatům, protože jsme dopředu nevěděli, co vyjde a co ne, a měli jsme omezený čas. Chtěli jsme tam mít například vlky a jejich návrat do českých lesů, máme záběry z fotopastí, ale bohužel toho bylo málo. Jsem šťastný, že se nám podařilo dostat do filmu hodně z tzv. nové divočiny. Příroda bere každou krizi jako šanci na nový začátek. Jedny z nejvzácnějších a nejdivočejších oblastí u nás byste dnes překvapivě našli třeba v bývalých povrchových dolech v severních Čechách.

Jak takové natáčení probíhalo?
Měli jsme dva štáby. Režisér Marián Polák si i sám točil, kameraman Jiří Petr zase dle jeho instrukcí sám jen s asistentem natáčel. Jiří pracuje pro renomovanou rakouskou televizi ORF, takže jsme plně využili jeho znalostí a kontaktů. Oba si museli pořád hlídat počasí, a když byly dobré podmínky, tak vyrazili. Stačilo však, že se změnila teplota a zvířata nevylezla nebo se přemístila jinam. Nešlo nic naplánovat. Výrazně vyšší než obvykle byl také počet natáčecích dnů. V rozpočtu jich bylo 200, ve skutečnosti mnohem více. Marián Polák je podle mne jediným českým filmařem, který se svým týmem umí podobné záběry natočit.

Jakou filmovou scénu byste vyzdvihl?
Například záběry vlaštovek v nádražní budově v Suchdole nad Odrou, které se naučily po rekonstrukci otevírat nové automatické dveře, aby se dostaly dovnitř do haly, kam se vracely mnoho let.

Kolik takový celovečerní dokumentární film stojí?
Asi deset milionů. Přírodopisný film je výrazně dražší než běžné dokumenty. V mezinárodním srovnání jsme na polovině nebo na třetině průměrných nákladů na natáčení přírody. I když bude Planeta Česko úspěšná a přijdou diváci, nelze předpokládat, že by se náklady vrátily. Filmy jsou závislé na podpoře.

Kde jste čerpali peníze?
Stali jsme součástí projektu na propagaci přírody „Příroda, koho to zajímá“ a získali dotaci z tzv. norských fondů. Přispěl také Fond české kinematografie a Česká televize, která dokument později uvede.

Jaké jsou první reakce na film?
První čísla naznačují, že film bude úspěšný. Ukazuje se, že lidé oceňují, že je to naše – česká - příroda. Že vidí věci a místa, která znají. Ve druhé vlně pak začnou chodit školy, které mohou využít i výukové listy a programy. Film je vhodný pro děti od osmi let.

Jaké jsou vaše další plány?
Souběžně pracuji asi na pěti věcech a teď dubnu budu na fondu kinematografie obhajovat dalších pět projektů. Chceme točit dva animované filmy. Jeden z nich je o orientalistovi Aloisi Musilovi, kterého si během první světové války chtělo Rakousko najmout jako špiona. Podílíme se také na lotyšském filmu, odehrává se na rusko-evropské hranici. Je o tom, jak Lotyši čtou historii jinak než Rusové – to co je pro jedny vítězství, je pro druhé porážka. Dalším projektem je půlhodinový akční film s Jirkou Mádlem, Kryšfotem Hádkem a Jirkou Vyorálkem. V plánu je také film ze začátku normalizace o klukovi, kterého odevšud vyhodí, zemře mu tatínek a přítelkyně mu uteče do ciziny a on neví, co dál. Chystáme film věnující se českým a slovenským Romům v Británii. Hlavní postavou bude šestnáctiletá dívka, která se připravuje na přijímačky do USA na Harvard. Je toho hodně, už se mi párkrát stalo, že jsem přišel na schůzku a začal mluvit o jiném filmu.

Který ze svých filmů máte nejraději?
Nejvíce mi asi přirostl k srdci film Roberta Sedláčka Největší z Čechů, příběh filmařů, kteří se snaží natočit film. V naší komunitě byl velmi dobře přijatý, ukazuje spoustu tragikomických příběhů, které zažíváme. Mám rád i svůj film Drnovické catenaccio anebo Cesta do pravěku ekonomické transformace. Ve dvoutisícové moravské vesnici postavili stadion pro deset tisíc lidí. Na jediném hřišti ukazuju v kostce historii české transformace, nechybí Václav Klaus, tunelování, ani zakázaný doping. Miluji filmy Karla Vachka. Vždy když je znovu vidím, objevím tam něco nového.

Jste otcem pěti dětí. Jsou vaší inspirací?
Velice. Je to neuvěřitelné. Například mladší osmiletý syn objevil katolickou víru a já teď mohu při návštěvách kostela zkoušet hledat taky… Loni jsme zase řešili čtvery přijímací zkoušky v jednom roce. Je to pestrý svět, ve všech směrech mi jsou inspirací.

Bude někdo z nich ve vaší profesi pokračovat?
Nejstarší dcera studuje na maskérku, kromě ní asi nikdo. Je totiž natáčení spíše děsí. Filmování totiž provází dlouhé hodiny čekání a to je pro děti docela nuda.

 

Na trailer filmu se můžete podívat zde:

 

 

Kdo je Radim Procházka
43letý producent, režisér a scenárista se podílel na vzniku téměř třiceti filmů – hraných, dokumentárních i animovaných, za které získal řadu cen, včetně Českých lvů. Dlouhodobě spolupracoval s režisérem Robertem Sedláčkem. Jejich Rodina je základ státu byla podle kritiků nejlepším filmem roku 2011. Na FAMU studoval u režiséra Karla Vachka, který klíčovým způsobem ovlivnil jeho pohled na film i na život. Produkuje mu nejen filmy (např. Tmář a jeho rod), ale organizuje i zahraniční retrospektivy (mj. ve washingtonské Národní galerii). Od roku 2012 vyučuje na FAMU zahraniční studenty. Se ženou Evou vychovávají pět dětí.  

Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Doufám, že film doputuje i k nám. Panu Procházkovi přeji další dobré nápady a také možnosti, jak je uskutečnit.
Libor Farský
Já takýýýýý !
Věra Ježková
Také se těším.
Marie Novotná
Viděla jsem ukázky.SUPER,těším se.Snad najdu avízo ,až bude .
Alena Vávrová
A já taktéž!
Elena Valeriánová
Tak na ten film se úpřimně těším.