Konečně bude víc času! Už nebudeme nijak časově a pracovně vázáni, podle chuti a nálady budeme vyrážet na výlety - tak nějak si mnohý žadatel o důchod představuje život v penzi. Ale co to ve skutečnosti znamená, to někteří podcení. Přijde odchod do důchodu a s ním vše vypadá rázem jinak. Především pro ty, kteří se silně realizovali v zaměstnání. Najednou nebýt žádaný je bolestná zkušenost, i když jsou dotyční materiálně zajištěni a z finančních důvodů nemusí pracovat dále.
Volný čas, který mají důchodci k dispozici, se najednou roztáhne do nekonečna a chybějící denní struktura se stane překážkou. Ne nadarmo tvrdí někteří psychologové, že nucený odchod do důchodu "ničí štěstí".
Je třeba si volný čas rozdělit smysluplně...
Eufemisticky se hovoří o "zaslouženém odpočinku" a reklama ukazuje obrázky čiperných seniorů, kteří se šťastně usmívají, jsou zcela zdraví a jezdí si na kole podél řeky. Avšak skutečnost má i stinné stránky. S odchodem do důchodu přibývá depresí, ba i sebevražd. Psychologové zjišťují, že odchod z pracovního procesu v některých případech poškozuje zdraví a zmenšuje radost ze života.
Protože zaměstnání zpravidla zaručuje strukturovaný denní režim i společenské kontakty, mnohdy dokonce prožívání úspěchu a smysluplnost. To jsou věci, pro které se v důchodu už musí něco dělat aktivně. Nespokojenost v důchodovém věku dostihne především ty, kteří si z práce nepřinesli vlastní iniciativu a kteří se duševně v žádném případě nepřipravili na nové životní podmínky.
...ale, prosím, neplánovat si každou minutu
Lidé v důchodu by se však neměli dostat do dalšího extrému, a to, plánovat si každou minutu. Kdo je v důchodu pojednou vystresovanější než dřív, definitivně něco zkazí - pocit vyhoření nehrozí jen pracujícím. Proto se osvědčuje, už během výdělečné činnosti, provozovat další smysluplné činnosti.
Kdo se neupíná vysloveně jen na práci, zmenšuje si pravděpodobnost, že v důchodovém věku padne do pasti. To se však snadno říká a hůře činí. Protože jsou zaměstnání, kde pracujícím nezbývá mnoho času věnovat se nějakým koníčkům či přátelům. Místo toho si zvykli být permanentně po ruce a každou čtvrthodinu vyřizovat maily. Za těchto okolností se mohou skutečně cítit divně, když po odchodu ze zaměstnání najednou zavládne ticho, protože na starém pracovišti už po nich neštěkne ani pes, a žádné jiné aktivity nemají.
Nucený odchod do důchodu je pro mnohé těžký a snaží se ho třeba i obejít. Ne všude je obvyklé, aby lidé dosahující důchodového věku přesluhovali. Na některých pracovištích se to řeší částečným pracovním úvazkem, ale i nadále s plným pojištěním.
Řešení pro období po 65 jsou většinou nedostačující. Největší šance mají ti, kteří disponují vysoce specializovanými vědomostmi. Jinak hraje roli hodně vlastní iniciativa, kdy po oficiálním odchodu do důchodu lze nabídnout svou pracovní sílu brigádně nebo hledat práci ve zcela jiné pracovní oblasti než bylo původní povolání.
