Poprvé jsem o Indonésii slyšel v roce 1955. Poslouchal jsem tehdy v radiu zajímavé povídání o táboření, do toho přišly zprávy, ve kterých byla zmíněna konference v Bandungu. Společně s panem Emilem Humlem, který byl v Kolinci u Sušice znám tím, že sloužil určitou dobu v Cizinecké legii a byl tudíž z našeho venkovského pohledu světaznalý muž, jsme na našem novém atlasu světa našli indonéský Bandung. Tehdy mne to moc nezajímalo, ale později jsem se dočetl, že ve dnech 18.- 24.dubna 1955 se v Bandungu uskutečnila významná Konference 29 asijských a afrických států na nejvyšší úrovni. Konference, která se sešla z indonéské iniciativy a která dala následně vzniknout významnému Hnutí nezúčastněných zemí. Hnutí, které mělo být jakousi protiváhou tehdejším dvěma supervelmocem, Sovětskému svazu a USA.
Už tehdy v Kolinci jsem si řekl, že by bylo moc zajímavé do Indonésie se někdy podívat. Hned jsem také tento svůj záměr sdělil členům své party, Zdeně Kloudů a Pepíkovi Jílků. Oba s ním vyjádřili souhlas. Blízko k realizaci tohoto snu jsem byl v roce 1988, když jsem byl v Singapuru a můj kolega, který tehdy působil v Jakartě, mne pozval k sobě s tím, že se mohu u nich ubytovat. Nevyšlo to však. Do Indonésie jsem se tudíž podíval až v rámci „20. Jubilejní SuperExpedice – Indonésie – Money Club 2017“. A stálo to za to. SuperExpedice se uskutečnila ve dnech 18. září – 3. října 2017. Byla to již 20.SuperExpedice, kterou jsme pořádali v rámci našeho Money Club, který působí od roku 2000.
Letěli jsme z Prahy obrovitým letadlem A380 společnosti „Emirates“ do Dubaje a odtud jsme pokračovali dále na východ do indonéské Jakarty. Rozhodující část naší expedice byla věnována ostrovu Jáva. Itinerář cesty jsme opakovaně spolu s Evou Žižkovou probírali s kolegy z CK ESO travel, která naši cestu zabezpečovala a s dalšími kolegyněmi a kolegy, kteří Indonésii více nebo méně znají. Všichni shodně s Jávou jako klíčovou částí expedice souhlasili.
Je to pochopitelné. Jáva je největší indonéský ostrov a žije na něm zhruba 60% z cca čtvrt miliardy obyvatel. Přitom Jáva je přibližně stejně velká, jako bylo Československo. Je tudíž logické, že musí být náležitě zalidněná. A to také je. Na Jávě leží hlavní město Jakarta a také zmíněný Bandung. Jak v Indonésii, tak na Jávě, tvoří naprostou většinu obyvatelstva muslimové. Je proto naprosto přirozené, že Indonésie je uváděna jako největší, resp. nejlidnatější muslimská země světa. Islám je zde však silně ovlivněn hinduismem a buddhismem. Hinduismus je nejsilnější v Jogjakartě, kulturním centru Jávy. Ze všech těchto důvodů jsem si velice přál Indonésii navštívit.
O muslimském světě ledaccos vím. Počátkem 60. let minulého století jsem procestoval země Střední Asie, tehdy to byly sovětské socialistické republiky, v roce 1966 jsem projel s Ottou Horským, skvělým geologem, cestovatelem a spisovatelem, celý Egypt a v letech 1983 - 87 jsem působil jako československý velvyslanec v Alžírsku a Mauretánii. V té souvislosti jsem opakovaně navštívil Maroko, Tunisko, Libyi a Senegal. Jinými slovy, o muslimském světě jsem toho poměrně hodně věděl, a proto jsem byl velice zvědav na Indonésii.
Byl jsem příjemně překvapen. Obzvláště na Jávě jsme se všude setkávali s ohromně příjemnými lidmi. Nesčetněkrát jsme se fotografovali. Vždy to bylo na požádání z indonéské strany. Fotografovat se s námi chtěli holky a kluci, dámy a pánové a dokonce i senioři obojího pohlaví. Vždy nás velmi slušně požádali o společné foto. Musím říci, že z hlediska svých obyvatel na nás největší muslimská země udělala ten nejlepší dojem.
Během našeho putování jsme viděli řadu svatostánků. Mešity a svatostánky hinduistické a buddhistické. Některé z nich jsme navštívili.
Na ostrově Bali naprosto převládá balijský hinduismus. 95 % obyvatel se zde hlásí k hinduistickému náboženství. Přitom je však zajímavé, že hinduistické náboženství je silně ovlivněno buddhismem. Uvádí se, že na Bali je až 100 000 buddhistických svatyní. Za svatyně jsou však považovány i malé rodinné, podle našich měřítek a hledisek, soukromé rodinné oltáříčky.
V době našeho pobytu na Jávě a následně na Bali se probudila k životu majestátní sopka Hunung Agung. Agung je typický stratovulkán. Tyčí se do výšky 3 142 m.n.m. a představuje tudíž nejvyšší bod ostrova Bali. K poslednímu velkému výbuchu této sopky došlo v roce 1963 a v období let 1963 – 1964 zde přišlo o život více než 1 000 lidí. Několik dalších stovek bylo zraněno. Ještě v době, kdy jsme byli v Indonésii, evakuovala indonéská vláda obyvatele z okruhu 12 km kolem této sopky. K výbuchu však nedošlo.
Při cestě po ostrově Jáva jsme všude viděli zemědělské plodiny. Zemědělská výroba zaměstnává kolem poloviny aktivních obyvatel. Nejdůležitější plodinou je rýže. Indonésie je v produkci rýže již zhruba 30 let soběstačná. Její pěstování je koncentrováno právě na ostrově Jáva, kde je nejúrodnější půda. Dále se zde pěstuje cukrová třtina, kasava , kukuřice, palma kokosová i olejná, káva, kakao, ořechy a koření. A také čaj. Jednu z nejlepších čajových plantáží jsme navštívili a koupili jsme si zde také čaj. „ROLAS Tea“. Po návratu domů ho s Evou Žižkovou denně pijeme k snídani a musím říci, že je vynikající. Na Sumatře, Borneu a v Jávském moři se těží ropa a zemní plyn.
Indonésie patří ke světovým oblastem, které byly nejdříve obydleny. V odborné literatuře je možné se dočíst, že před 500 000 lety zde žil člověk Javanský (Homo erectus). Na počátku našeho letopočtu se v Indonésii objevili indičtí kolonisté a obchodníci. A díky nim se zde začal šířit hinduismus a později také buddhismus. V 16.století do Indonésie začal pronikat islám. Šířili ho arabští obchodníci. V 16.století se také objevili Portugalci. Postupně je však vytlačili a nahradili Holanďané. V roce 1927 založil Ahmed Sukarno (pozdější dlouhodobý indonéský prezident) Národní stranu Indonésie.
Holanďané zůstali v Indonésii až do roku 1942, kdy zemi napadli Japonci. Po kapitulaci Japonska vyhlásil Sukarno nezávislost. Holanďané spolu s Brity se pokusili vývoj zvrátit. V roce 1947 však Holanďané uznali Indonéskou republiku na Jávě a Sumatře. V Západním Irianu však zůstali až do roku 1962.
Podle zajímavé Studie PriceWaterHouseCoopers má Indonésie v roce 2050 mít čtvrtou nejsilnější ekonomiku na světě, po Číně, Indii a USA a před Brasilií a Ruskem.
My jsme při našem putování po Indonésii nejprve navštívili Jakartu. Prohlédli jsme si sultánský palác Kraton, ruiny vodního paláce Taman Sari, hinduistickou svatyni Prambanan a navštívili jsme také večerní taneční představení Ramajana spojenou s večeří.
Velmi zajímavá byla návštěva a prohlídka chrámu Borobudur, největší buddhistické svatyně na světě. Neméně zajímavá byla i návštěva náhorní planiny Dieng.
Příjemná byla cesta vlakem do Kertosona, odkud jsme pokračovali autobusem do Malangu.
Po cestě k sopce Bromo jsme navštívili Taman safari. Safari se nám moc líbilo. Netušili jsme, že je zde zastoupena tak bohatě zvířena všeho druhu.
Ohromně zajímavá byla cesta džípem na vyhlídku Penenjakan (2 770 m.n.m.), kde členky a členové expedice byli svědky východu slunce nad sopkou Bromo. Odtud se pokračovalo na ponících k jícnu kouřícího kráteru.
Neméně zajímavá byla cesta na vrchol sopky Ijen, odkud je úžasný pohled na kráterové jezero a na sírové stěny kráteru.
Z Ketapangu na východním pobřeží Jávy jsme se přeplavili trajektem na ostrov Bali.
Po působivém představení legendárního tance démonů – Barong jsme se vydali k nejvýznamnějšímu chrámu Bali – Besaikh, odkud je úžasný pohled právě na vulkán Gunung Agung. Mimořádně zajímavá byla návštěva vesničky Tanganan, kde žijí původní obyvatelé Bali, kteří se nazývají Agabalijci. Horskými údolími jsme následně dorazili do vesnice Kintamani, ležící na okraji kráteru sopky Penulisan. Odtud je výhled na činný vulkán Batur. Moc se nám líbil mořský chrám Tanah Lot, který je postaven na skále, která ční z moře. Těch zajímavostí bylo pochopitelně podstatně více.
Na Bali jsme měli rovněž určitý volný čas, který jsme mohli strávit v nádherných koupalištích nebo na mořském pobřeží. To se nám nestává často, protože většinou veškerý čas (do poslední minuty!) věnujeme cestování a na odpočinek, resp. na lenošení na plážích nám jednoduše nezbývá žádný volný čas.
Celá Indonésie je nesporně mimořádně zajímavá země a také země velmi vlivná. A její vliv se bude neustále zvyšovat, o čemž jasně svědčí i zmíněná Studie PriceWaterHouseCoopers.
Po cestě z Indonésie do Prahy jsme se ještě zastavili v Dubaji. Měli jsme celý den na prohlídku města. Navštívili jsme pochopitelně i nejvyšší budovu světa „Burdž Chalífa“ (výška antény 828 m).
A v letadle z Dubaje do Prahy jsem se již zamýšlel nad možným itinerářem „21.SuperExpedice – Perská říše / Írán – Money Club 2018“.
