Indonésie: Krása a rozmanitost na tisíci ostrovech
FOTO: archiv autora

Indonésie: Krása a rozmanitost na tisíci ostrovech

20. 9. 2017

Více než 17 000 ostrovů, z toho zhruba 6 000 obydlených. Pět set dialektů, přes 260 milionů obyvatel. To je Indonésie, klenot jihovýchodní Asie obklopený Indickým a zčásti Tichým oceánem.

Popis této úžasné země by vydal na celou knihu. My se dnes zastavíme na ostrovech Bali a Lombok, podíváme se do hlavního města Jakarty a na třetí největší ostrov světa Borneo.

Indonésie je země ostrovů a rozprostírá se kolem rovníku. Kdysi byla nizozemskou kolonií, 17. srpna 1945 vyhlásila nezávislost, která byla Nizozemskem uznána až na konci roku 1949. Téměř 90 procent obyvatel je muslimského vyznání a po pádu režimu prezidenta Suharta se zde poměrně často vyskytují náboženské nepokoje. Zřejmě nejvíce se do povědomí veřejnosti vryl teroristický útok na diskotéku v letovisku Kuta na ostrově Bali v roce 2002.Než se člověk z České republiky dostane do Indonésie, obletí téměř půl světa. Z Prahy přímé lety nejsou, vždy musíme počítat s jedním či dvěma přestupy a jsme-li ochotni si připlatit, minimálně 17 hodinami cesty. Z hlavního města Jakarty nás po celé zemi spolehlivě dopraví místní aerolinky Garuda. 

Ostrov bohů
Bali je nazýváno Ostrovem bohů zcela právem. Leží v souostroví Malé Sundy jen několik stupňů pod rovníkem a má zcela unikátní umění a kulturu. Je to ostrov, který se zřejmě většině našinců vybaví pod pojmem ideální exotická dovolená. Obyvatelé mluví díky stále se rozvíjejícímu turistickému ruchu anglicky lépe než v ostatních částech země, byť někdy mají zcela zkreslené představy o vzdálenostech. Příkladem budiž číšník v jednom z barů. Ochotný a rychlý začal vyzvídat, odkud jsme. Informace o České republice mu pochopitelně nic neřekla, nicméně na střední Evropu reagoval znale. „Jak dlouho jste sem jeli?“, ptal se. „Sedmnáct hodin i s přestupy,“ zněla naše odpověď. „Lodí?“ vykulil oči.  „ Ne, letadlem.“ Tuto vzdálenost si však milý číšník naprosto nedokázal představit. Jak jsme se později dozvěděli, nikdy neopustil ostrov, na kterém žije. Vynikající postřeh prokázal při otázce, jestli zná sníh. „Samozřejmě, že znám,“ zněla suverénní odpověď. „ Tady snad někdy sněží?“ „Ne, nikdy!“ „Tak jak můžeš znát sníh, když tady nesněží a ty jsi nikdy neopustil ostrov?“ „Na sportovních kanálech přeci dávají lyžování….“Mimochodem – pivo v Indonésii je vynikající. Točené se v podstatě sehnat nedá, ale místní Bintang je naléván z 3/4 litrové lahve vychlazený do předchlazených sklenic po skle. Kéž by to uměli i číšníci v našich luxusních restauracích…

Akvarijní rybičky na dosah
Po příletu do hlavního města Denpasar jsme se ubytovali v letovisku Kuta v hotelu Kuta Beach Club, odkud jsme podnikali různé výlety. Hotel vlastně není zcela přesné označení – jde o komplex bungalovů s vlastním bazénem a dokonalými službami zasazený do všudypřítomných palem. Nepříliš vzdálená pláž byla samozřejmě prvním cílem. Průzračná voda s přiměřeně velkými vlnami nás nadchla okamžitě. Cestou je třeba minout velké tržiště, kde se dají koupit spousty věcí místní provenience. Například sarong – velký kus látky tkaný zde na ostrově, který se dá použít jako deka na ležení, ale správným způsobem zavázaný i jako sukně nebo šaty. Základem úspěchu je umět smlouvat. Koupíte-li si cokoli za nabízenou (i pro našince nízkou) cenu, zkazíte prodavači den. Netrvá-li obchod alespoň pět minut, nestojí za to. Mým rekordem byla koupě trička s motivem Bali. Po půl hodině, kdy jsem třikrát odcházel a prodavačku „třikrát pověsil“ její boss za nízkou cenu, jsem dostal trika dvě za pětinu ceny původně nabízené. A velký dík od prodavačky s tvrzením, že se po dlouhé době tak dobře pobavila.Zcela unikátním zážitkem je potápění v místních vodách. Kdysi jsem s úžasem sledoval filmy o podmořském světě, které natáčel Jacques Custou. Tentokrát jsem si na nádherné „akvarijní“ rybičky plovoucí mezi korály mohl sáhnout vlastní rukou. Ani nebylo zapotřebí potápěčské vybavení, stačily jen brýle, šnorchl, ploutve a potopit se do zhruba 4 metrů hloubky… 

Pozor na opice
Fantastickým výletem je návštěva chrámu Tanah Lot. Jeho svatyně stojí na skále, která je kolem dokola obklopena vodou. Postavil ji v 16. století kněz z Jávy a dodnes se zde uchovávají tradiční rituály. Není bez zajímavosti, že vstup je zdarma. Nicméně každý návštěvník si musí kolem pasu uvázat žlutou šerpu, kterou mu za drobný peníz pronajmou místní mniši.V celém areálu se pohybuje obrovské množství opic. Ty jsou samozřejmě také posvátné, takže před vstupem se dozvíte, že si máte hlídat brýle, fotoaparáty a řetízky. Kolega pocítil potřebu nechat se vyfotografovat s opicí. Sedl si na zídku lemující schodiště a nechal si drzou opici lézt po zádech. Než jsem stiskl spoušť, opice mu začala sundávat šátek uvázaný „na piráta“ a po jeho instinktivním obranném pohybu rukou mu okamžitě stihla vyndat z ucha náušnici. Během několika vteřin ji žmoulala na stromě a divila se, že není k jídlu…Celou scénku pozoroval anglický turista a velice dobře se bavil. Ovšem jen do chvíle, než kolem něj proběhla jiná opice a ze zadní kapsy kalhot mu vyndala sluneční brýle, které si tam poslušen instrukcí u vchodu schoval. „Včera jsem je koupil,“ bědoval při sledování pachatelky, která si brýle na stromě pečlivě zkoušela.

Klidný Lombok
Ostrov Lombok je svým způsobem menším bratříčkem Bali. Leží východně od něj a přelet do hlavního města Mataram trvá necelých 30 minut. Zde naleznou odpočinek a klid především ti, kterým nevyhovuje turistický průmysl na Bali. Je tu sice méně příležitostí k zábavě, ale naprostý klid a nedotčená příroda. Moře svými korálovými lagunami k potápění přímo láká a vybízí. Málo navštěvované pláže stíněné palmami vybízejí k celodennímu nicnedělání. Obyvatelstvo má mnohem blíže k indonéskému standardu. Celému ostrovu dominuje sopka Gunung Rinjani, která se vypíná do výšky 3726 metrů nad mořem.I na Lomboku je možnost půjčit si auto nebo motorku a celý ostrov si v klidu projet. Pozor! V celé Indonésii se jezdí vlevo! Platí konstatování, že místní řidiči častěji troubí než řadí, nicméně při troše opatrnosti je na místních silnicích bezpečněji než na našich. Zvyknout si na provoz vlevo však musí i chodci. Podívat se podle zvyku vlevo a vstoupit do vozovky je vyloženě nebezpečné – auto mě málem přejelo zprava… 

Rýže, rýže, rýže...

Indonéská kuchyně je velice pestrá a chutná. Jídla bývají výtečně kořeněná, převažují ryby, kuřecí maso a plody moře. Vzhledem k tropickému podnebí se zde převážně pěstuje rýže, která tvoří hlavní součást potravy místních lidí. Výjimečně lze jako přílohu dostat i brambory, ale rýže je všudypřítomná. V hlavním městě Jakartě ji lze dostat jako přílohu i k pravému mcdonaldovskému hamburgeru… Nicméně, podaří-li se vám sehnat pravé hovězí maso, vězte, že výtečný vysoký steak s rýží je naprosto vynikající. Opravdu na své si přijdou milovníci ryb. Domorodci je dokáží nejen efektivně lovit, ale i připravit na neuvěřitelnou spoustu způsobů. Jaké ryby to jsou, se ani nedozvíte. Hlavní je, že jsou skvělé. Jako příloha ale bude rýže.

Jakarta a Borneo
Podívejme se též do hlavního města Jakarty a především na ostrov Borneo, který doposud zůstává turistickým ruchem poněkud neobjeven. Proto můžeme právě zde nalézt původní obyvatele Dajáky žijící podle svých obyčejů. Indonésii samozřejmě netvoří jen zde popisovaná námi navštívená místa. Země je rájem pro etnology, protože téměř každý z obydlených ostrovů má svou odlišnou kulturu a tradice. Na poznání alespoň základních z nich by byl zapotřebí minimálně rok. Stínové divadlo na Jávě, smuteční obřady kmene Toraja na Sulawesi, látky horského kmene Manggarai z ostrova Flores, varani na ostrově Komodo, to vše jsou věci, o kterých víme jen z doslechu a nestihli jsme je vidět na vlastní oči. Snad někdy příště… 

Ostrov Dajáků

Borneo, v místním jazyce nazývané Kalimantan, je třetím největším ostrovem světa. Zhruba v polovině jej protíná rovník a z 90 procent patří Indonésii. Na jeho území leží ještě provincie Sabah a Sarawak patřící Malajsii (kdo by si nevzpomněl na Sandokana, zlého správce ze Sarawaku a Mariannu, perlu Labuanu – ostrůvku ležícího severně od Bornea) a maličký sultanát Brunej. Jeho sultán patří díky obrovským zásobám ropy mezi nejbohatší lidi světa. Kalimantan býval kdysi rájem orangutanů a útočištěm pirátů. Dnes je vše jinak. Novodobí piráti sice v místních vodách řádí stále, avšak hlavní těžiště své činnosti přesunuli především na nedaleké Filipíny. Orangutani zde sice stále jsou, jenže žijí především v rezervacích a balancují na pokraji vyhubení. Prozatím zachován zůstává především neprostupný tropický prales. I jeho rozloha se však stále zmenšuje, neboť poklad staletých stromů lidé barbarsky kácejí a prodávají jako surovinu nebo rovnou vypalují aby zde mohli pěstovat palmy na olej.

Především ve střední části ostrova naleznete vesnice lovců lebek Dajáků, kteří dodnes žijí podle svých starých obyčejů. Auto viděli mnohdy poprvé, angličtina byla opravdu cizím jazykem a protože se chovali velice přátelsky, nezbývalo než doufat, že na lov lebek již skutečně zapomněli a nechali ho zmizet v propadlišti dějin… V indonéské části Bornea jsou dvě letiště používaná pro mezinárodní leteckou dopravu. Jedno leží na východním pobřeží v městě Balikpapan, druhé pak na západním pobřeží veměstě Pontianak. Právě do Pontianaku, města, kterým prochází rovník, jsme z Jakarty přiletěli a odtud se také vydávali na různé výpravy. Jedním z nejsilnějších zážitků byla cesta, kterou jsem si pracovně nazval „čundr na ostrově“. 

Čundr na ostrově
Naše skupinka si najala auto a z Pontianaku jela zhruba 100 kilometrů severně podél pobřeží. V městě Singkawang jsme si potom pronajali malé rybářské čluny i s posádkou a vydali se na moře. Kalimantan je obklopen stovkami malých ostrůvků sopečného původu, z nichž naprostá většina zůstává neobydlená. Asi po třech hodinách jízdy člunem jsme si vybrali jeden z nich a rozhodli se, že zde přespíme a druhý den jej prozkoumáme. Utábořili jsme se a ráno začali s obhlídkou ostrova.Jeho obvod měřil zhruba kilometr, avšak obejít jej po skaliskách přece jen chvíli trvalo. Jaký byl náš úžas, když jsme zjistili, že na druhé straně ostrůvku žijí lidé! Místní asi tři rodiny se živily především rybolovem a bydlely v jednom dlouhém domě, charakteristickém pro dajáckou kulturu. Chovali i nějakou drůbež, ryby uměli připravovat naprosto fantasticky, takže nadšení z nenadálého shledání bylo vzájemné. Oni získali několik dolarů, které pro ně mimochodem znamenaly obrovskou sumu, my vynikající večeři. 

Něco o kokosech
Naši noví známí nám také předvedli, jak se snadno dostat k obsahu kokosového ořechu. Čerstvý vypadá samozřejmě úplně jinak, než jsme zvyklí z našich končin. Hnědá tvrdá skořápka je obalena silnou, zvenku zelenou dužninou. Domorodcům stačilo několik zručných ran mačetou, kokosák otevřelibez ztráty jediné kapky lahodného mléka a z pevné dužniny ještěvysekali lžičku ke snadnému vyjídání sladké kokosové dřeně… Chtěli jsme samozřejmě vědět, jestli plody jen sbírají, nebo jak je z asi desetimetrových palem sundávají. Jeden z nich se usmál a během několika vteřin vylezl obkročmo na nejbližší strom, odkud nám ořechy házel. Vzpomněl jsem si, že přesně takovouto stromolezeckou zručnost jsem kdysi obdivoval v televizních dokumentech z exotických zemí. Při bližším ohledání inkriminovaného stromu jsme však pochopili: do palmy byly po obou protilehlých stranách mačetou vysekány jakési zuby, takže výstup na vrcholek znamená vlastně spíše jen lezení po netradičním žebříku… 

Metropole výhod i nevýhod
Desetimilionová metropole Indonéské republiky je megaměstem se všemi jeho výhodami i nevýhodami. Těch posledně jmenovaných najdete pochopitelně více. Dopravní kolaps v Praze je sobotní dopolední selankou proti mírnému provozu v ulicích Jakarty. Silnice mají čtyři pruhy v každém směru, mezi auty se proplétají tisíce motocyklistů s rouškami na obličeji. Roušky nosilikvůli ochraně před všudypřítomným smogem. Ten dokáže v kombinaci s místním horkým a vlhkým klimatem vytvořit odporný zapáchající a neprostupný opar.Ještě k horkému a vlhkému podnebí – když projdete na letišti celním prostorem, ocitnete se v hlavní hale, kde jsou otevřené všechny dveře na ulici. Začnete odmítat stovky místních taxikářů sápajících se po vašich zavazadlech a toužících po dobrém ritu. Po mnoha hodinách v klimatizovaných letadlech a letištních halách (Paříž, Singapur) vás okamžitě polije pot po celém těle. Vlhkost působí téměř okamžitě…V hlavním městě Jakartě na mnoha místech stojí vedle úžasných mrakodrapů krásné mešity, nepříliš daleko od neony zářícího centra však můžeme potkat i děsivé slumy, ve kterých žije většina místních obyvatel. Ti neustále hledají jakoukoli práci a se svými početnými rodinami žijí opravdu ze dne na den. 

Celá země v hlavním městě
Nemáte-li na návštěvu této úchvatné země patřičně dlouhou dobu, nezoufejte. Celá Indonésie je totiž vměstnána v hlavním městě. Stačí navštívit Taman Indonesia Mini, jakýsi skanzen indonéské architektury a kultury vůbec. Vznikl na popud manželky bývalého prezidenta Suharta a je častým cílem návštěv nejen turistů, ale i žáků škol, kteří se zde na malém prostoru dozvědí téměř vše o vlastní zemi. Zřejmě málokdo z malých Indonésanů bude mít možnost ji osobně celou procestovat a poznat… Skanzenu vévodí obrovské jezero nad kterým vede lanovka. Z ní jsou vidět ostrovy v jezeře, samozřejmě  v patřičném měřítku a rozmístěné tak, že při pohledu shora tvoří živou mapu Indonésie. V areálu má každá z 26 provincií svou expozici s její architekturou, případně tím, co je pro její kulturu typické. O víkendech se zde předvádějí ukázky kmenových tanců a zvyků nebo například divadelní představení. Součástí Taman Indonesia Mini je i nádherná botanická zahrada orchidejí nebo třeba v areálu ostrova Komodo stojí za pozornost malá, ale zajímavá ZOO komodské fauny.  

 

Richard Šedý pro portál i60

cestování
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 13. týden

Na Zelený čtvrtek začíná na státních hradech a zámcích turistická sezona. Tak si vyzkoušíme vaše znalosti na téma "České hrady a zámky."

AKTUÁLNÍ ANKETA

Provedli jste nějaké úpravy svého bytu či domu na stáří? (sprchový kout místo vany, bezpečnostní madla, bezbariérové prahy apod.)

Ano, úpravy bytu jsem (jsme provedli)

29%

Ano, ale zatím jen částečně

15%

Nevím, jaké úpravy by to měly být

11%

Ne, ale zvažujeme to

13%

Ne, o žádných úpravách neuvažuji

17%

Ne, protože na to nemám peníze

15%