Tělo pomalu chátrá, ale na duchu začínám mládnout. Jsem jako ten puberťák, co začíná být závislý na elektronice. A bez ní ani ránu. Nejde o mobil, to je ryze praktická záležitost. Volám, píšu, fotím – toť vše, ale počítač se mi stává nepostradatelným k ranní kávě. Ta už mi bez něj nechutná. Tuto závislost způsobil kvíz i60. Nejprve jsem otázky odsoudila jako nezajímavé (některá témata mě fakt nechytla), ale pak vidina výhry mě vtáhla do hry. Nevím, jak to dělají ostatní, ale já se učím hledat. Myslím, že z hlavy dám tak každou desátou odpověď (a kdoví jestli), ale cvičím se ve formulaci otázek do nově otevřeného okna. I když materiální výhra je závislá na losu, kvíz i60 mi přináší výhry jiné.
1) Obohacení slovní zásoby (kreativní formulace dotazů)
2) Pozorné čtení (mé chybné odpovědi většinou pramení z toho, že špatně čtu zadání)
3) Procvičení paměti (porovnávané informace si ukládám do paměti, nikoliv na papír)
4) Zisk nových informací (k tomu není co dodat)
5) Dvakrát měř a jednou řeš (hledání odpovědí z více zdrojů – ne vždy je napoprvé vše OK)
6) Radost ze zelené barvy (u červené barvy jdu pátrat, kde se stala chyba)
7) Větvení dotazů (když zjistím správnou odpověď, většinou se naskytnou otázky další, ne kvízové)
Takže dnes při zkoumání kvízových odpovědí jsem narazila omylem na "pět tibeťanů" (vlastně šest) a myslím, že když je dám, přestanu chátrat i na těle.
Dík za kvíz i60.