Vzkaz do nemocnice

Když ticho přehluší
okolní prázdnota,
slova jsou zbytečná,
jsou jako nahota,
bezděčná, nezvaná,
jak přísná porota.

Hrníček na stole
vypráví čaji,
jak si s tím tvým,
nedávno hráli,
který je lepší,
zelený, bílý?
Není to jedno
v tuhletu chvíli?

Sudá a lichá,
s tebou a sama,
uprostřed ticha,
není to drama?

Hrníček na stole,
tiše si stýská,
že ten tvůj nevidí
úplně zblízka.

Tak, ať jsi tady,
zelený, bílý?
Není to jedno,
v takovou chvíli,
s absencí lásky,
můžeme snít,
bez tebe ale
neumím žít!