Návštěva Jeruzaléma otevře i srdce z kamene
FOTO: Petr Žižka

Návštěva Jeruzaléma otevře i srdce z kamene

15. 4. 2017

Jeruzalém. Město, jehož návštěva nemůže nechat nikoho chladným. I srdce z nejtvrdšího kamene musí změknout a poznat sílu, která je uložena ve zdech kostelů, chrámů, bazilik, kaplí, modliteben a mešit. Sílu, která vyzařuje z dlažebních kvádrů, po nichž šlapaly miliony lidí.

Nic na tom nemění ani fakt, že to už není ta dlažba, po níž před dvěma tisíci lety šel třicetiletý chlapík, kterému říkali Ježíš z Nazaretu. Tudy nesl svůj kříž ke kopci zvanému Golgota. Místo je stejné, jen původní Křížová cesta zůstala ukryta kdesi pod nánosy dalších a dalších vrstev dlažby.

Kdo ví, jak to tady vypadalo v době, kdy si Pilát Pontský umyl ruce a poslal Ježíše na Via Dolorosa, tedy na onu již zmíněnou Křížovou cestu? Určitě ne tak, jako dnes, kdy je to jedno velké tržiště, kde se prodejci snaží přesvědčit poutníky, že mají koupit právě u nich něco, co jim bude toto místo připomínat. Určitě jinak, než teď, kdy máte co dělat, aby vás italská turistka nepraštila do hlavy křížem, který vláčí stejnou cestou, jako kdysi Kristus.

Návštěva města, kde se mísí kultury, tradice a náboženství, je jedním z nejsilnějších zážitků, jaké lze na cestách poznal. Nicméně je ještě něco, co má větší sílu, než "běžná" návštěva Jeruzaléma. Ještě silnější je totiž návštěva Jeruzaléma v pátek po západu Slunce.

Co je na pátečním odpoledni tak zajímavého a přelomového? Hloupému napověz, chytrého trkni: v pátek odpoledne začíná Šabat. Židovský svátek, oslava dne, kdy Bůh přikázal nepracovat, modlit se a veselit se. Cestu ke Zdi nářků najdete v tom okamžiku snadno. Směřují tam všichni. Tedy, všichni Židé. Ale ty poznáte jednoduše podle toho, že jsou slavnostně oblečeni.

Přidáváme se k proudu lidí a přicházíme k ochozu, z něhož je vidět Zeď nářků. Věděl jsem, že zeď je obrovská, ale teprve na vlastní oči je poznat, jak mohutné dílo to původně bylo. Dole probíhají modlitby, tisíce lidí se radují tak, jak jim víra velí. Modlitby se postupně mění v tance, zpěv a obrovskou zábavu. Přestože průvodce tvrdí, že blíže ke Zdi nářků se nedostaneme, jdeme to zkusit. Procházíme bezpečnostními rámy, jednomu z nás zabavují v batohu zapomenutou plechovku s pivem (kapesní nožík nevadil) a jdeme dál, blíž k tomu reji, který doslova přitahuje.

Ke zdi se vracíme i druhý den a to už jdeme až přímo k ní. Jestli nikde jinde, tak tady je opravdu cítit sílu a energii. Nebo Boha. Podle toho, čemu věříte...

 

 

 

cestování
Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.