Před čtvrt stoletím, 17. srpna 1987, bylo v berlínské špandavské věznici nalezeno bezvládné tělo jednoho z vězňů. Sama o sobě by tato zpráva asi nevyvolala větší rozruch, nebýt toho, že oním mrtvým byl někdejší prominentní nacista Rudolf Hess. Tento blízký spolupracovník Adolfa Hitlera proslul tím, že v květnu 1941 odletěl do Skotska, aby se na vlastní pěst pokusil dojednat mír mezi Londýnem a Berlínem. Místo toho byl zatčen a později odsouzen na doživotí, píše agentura ČTK.
Podle oficiální verze spáchal někdejší Hitlerův stranický zástupce sebevraždu oběšením na prodlužovací šňůře. Okolnosti smrti třiadevadesátiletého vězně jsou však dodnes předmětem dohadů a spekulací.
Zdaleka nejrozšířenější konspirační teorie hlásá, že Hess si na život nesáhl dobrovolně, ale byl zavražděn. Stoupenci této verze tvrdí, že Hess nebyl v takové fyzické kondici, aby dokázal spáchat sebevraždu způsobem popsaným ve vyšetřovacím spise. Váhu této teorii dodává i skutečnost, že ji zastával dlouholetý americký velitel špandavské káznice Eugene Bird. Hesse údajně měli zabít Britové, aby tak zabránili jeho propuštění.
Podle jiné teorie ve věznici nezemřel Hess, ale jen jeho dvojník. Toho prý Britům podstrčili Němci, kteří stíhačku se skutečným Hessem sestřelili. Existuje ale i "divočejší" verze, podle níž dubléra opatřili Angličané, aby zamaskovali skandální fakt, že Hess zemřel spolu s bratrem britského krále Jiřího VI. při nehodě hydroplánu v roce 1942. Ale to je krajně nepravděpodobné.
Hitler mu svědčil na svatbě
Kdo byl vlastně mužem, kolem jehož života i smrti se rojí takové množství spekulací? Rudolf Hess se narodil 26. dubna 1894 v egyptské Alexandrii v rodině německého obchodníka. Za první světové války se přihlásil na frontu jako dobrovolník a po skončení bojů vstoupil do řad polovojenských jednotek freikorps.
V roce 1920 patřil Hess k zakládajícím členům Hitlerovy Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP). Kvůli účasti na nezdařeném "pivním puči" v listopadu 1923 byl Hess společně s Hitlerem zatčen. Ve vězení mu pak budoucí Vůdce nadiktoval "bibli nacismu," knihu Mein Kampf.
Blízký vztah obou mužů pokračoval i po propuštění na svobodu. V roce 1925 se Hess stal Hitlerovým osobním tajemníkem, a o dva roky později mu „Vůdce“ dokonce svědčil při sňatku s Ilse Pröhlovou. Teprve po vypuknutí druhé světové války se Hess začal dostávat do stínu ostatních Hitlerových spolupracovníků.
Hess, tehdy říšský ministr bez portfeje a Hitlerův druhý nástupce (po Hermannu Göringovi), odletěl 10. května 1941 stíhačkou do Skotska. Při misi podniknuté na vlastní pěst se chtěl spojit s odpůrci premiéra Winstona Churchilla a vyjednat s nimi mír, který by ukončil probíhající válku s Německem.
Motivace Hessovy riskantní výpravy zůstává předmětem dohadů. Většinou bývá považována za zoufalý čin neurotického muže, který se chtěl za každou cenu zavděčit Hitlerovi. Četné zastánce má však i názor, že „Vůdce“ svého zástupce do Británie vyslal a zřekl se ho teprve poté, co byl neúspěšný. Podle jiní interpretace Hess prostě sedl na lep britské tajné službě.
Nechtěl vidět ani manželku
Buď jak buď, krátce po seskoku padákem nedaleko Glasgowa byl Hess zatčen a až do konce války byl držen coby válečný zajatec. V Norimberském procesu v roce 1946 byl jako válečný zločinec odsouzen na doživotí.
Hess byl umístěn do věznice v berlínské čtvrti Spandau, kde si své tresty opykávalo ještě dalších šest vysokých nacistických pohlavárů.
Podle svědectví dozorců byl někdejší Hitlerův zástupce těžký hypochondr, který navíc trpěl utkvělou obavou z otrávení. Dlouhé roky Hess odmítal, aby jej ve vězení navštívil kdokoliv z jeho příbuzných. Teprve v roce 1969, kdy myslel, že umírá, souhlasil Hess s návštěvou své manželky.
Po své smrti v srpnu 1987 byl Hess pohřben v bavorském městečku Wunsiedel. Jeho hrob se stal vyhledávaným místem, kde se každoročně scházeli stoupenci radikální pravice. Se souhlasem příbuzných proto byly Hessovy ostatky loni v létě z hrobu vyzvednuty a spáleny. Popel pak byl rozptýlen na neznámém místě.
