Což slyším výkřiky z ukrytých souhvězdí?
Což slyším povzdechy tajených bolestí?
Je to snad blouznění? Je to snad čekání?
V těle svém tón slyším věčného klekání.
Kdykoli jdu, vždycky slýchávám v duši své
pláč, vzdechy horoucí, výkřiky děsivé,
tam, kde je srdce mé, tam cítím napětí,
které jak pružina stýká se se zemí,
vytrysknout, vyrazit, vylít se k zenitu,
podivná síla – která prý není tu…
To cítím rytmické údery do prstů,
bušení srdce a ve svalech ozvěnu.
Při práci, na loži, v srdci mi stále zní,
v hodině smrti chci vykřiknout: Nalezni
den, kdy chceš zrušit tón věčného klekání!
- Ať světlo v duši tvé zhasí jen svítání!!