džentlmen, gentleman [džentlmen] >> muž uhlazených způsobů
Jak už to tak na seznamkách chodí, osloví člověka všelijaké existence, sejdete se, ale nic z toho není, protože vypadají a jednají tak, že jsou naprosto čitelní, že hledají další zářez na pažbě. Nejsem promiskuitní, a když už bych si dala říct, tak někoho kultivovaného a nehrnoucího se hned do popisování toho, co a jak se mnou bude dělat, a zajímajícího se, kdy by se to dalo uskutečnit. Nejlépe hned a jedno, kde.
A najednou mě oslovil muž, vyjádřil chválu nad mým profilem, plným sentencí a mouder a doplněným pár fotkami mého já.
V profilu měl: „Vitální, pohodový, komunikativní optimista, všestranně použitelný, zaopatřený, nesportovec, ve znamení Ryb narozený, hledá přítelkyni podobnych vlastností, přiměřeně pohlednou, šmrncovně prostorově výraznou, netrpicí bolením hlavy, na hezky dvojteritoriálni vztah ,ale ne na soužití. Mé motto: Milovat znamená žit!“
Na fotografiích byl dříve narozený sebevědomý muž, usměvavý, elegantní, vyfocený na různých místech bytu a pobytu v Řecku. Pozval mě na Tete a Tete (musel mi objasnit, co ten výraz znamená) a přiložil číslo telefonu, abychom se mohli domluvit. Podepsal se plným jménem. Nerozdávám svoje telefonní číslo každému, ani jemu ne. Sice se mu to nelíbilo, ale uznal to a navrhnul den, místo i hodinu a ještě podotkl, že bude celý v černém s oranžovou šálou kolem krku. Ještě, že to takhle udělal, protože já na dálku špatně vidím, a tak bych ho bez té šály asi hned nepoznala, navíc s kloboukem na hlavě. Sešli jsme se tam přesně. Pozval mě na čaj. A tady to přijde. Už dlouho se mi nestalo, že by mi někdo pomohl z kabátu, a nikdy, co moje paměť sahá, se mi nestalo, že by mi někdo odsunul židli od stolu, abych si mohla sednout. Na fotkách vypadal líp, než byla skutečnost, ovšem svým šarmem to dohonil. I když mluvil výborně česky, přesto se tam objevily náznaky ciziny. Na dotaz, odkud pochází, odpověděl, že z Řecka, ale žije tady od svých 15ti let a od revoluce tráví každý rok nějakou dobu v Řecku na Chalkidiki, odkud pochází jeho rodina, proto se mu v poslední době kradou do češtiny jiná slova. Hned na počátku mi oznámil, že se nemůže dlouho zdržet, že ještě něco má. Řecko je moje srdeční záležitost, a tak se rozproudilo zajímavé povídání .
Samozřejmě jsme se dostali i na lechtivější témata, a vedle něj jsem opravdu neměla nejmenší zábrany s rošťáckým úsměvem mluvit o čemkoliv zcela otevřeně. Nakonec se zeptal, jestli vím, co je to apetence, samozřejmě nevěděla, tak mi to objasnil a požádal mě, abych mu přes stůl podala ruku. V jeho společnosti mi nedělalo potíže být bezprostřední, a tak úplně zapomněl, že potřebuje odejít, a zdržel se o hodinu přes stanovenou dobu a vůbec mu to nevadilo.
Asi apetence zafungovala :-)) ne ovšem u mě … :-((
