Snad jednou
Ilustrační foto: Elena Valeriánová

Snad jednou

6. 2. 2017

Čas na mě nekřičí,
nebortí, neničí,
píše jen další stránku,
a šňůra zmlklých dní
jak příběh poslední
poutá mě v polospánku.

Na řasách taje sníh
a neodbytný hřích
vábí jak zralé ženství,
noc touhy ukrývá
a rána šedivá
perou se o prvenství.

Snad jednou, kdo to ví,
mi láska napoví,
že není černobílá,
to srdce ozvěna
do noci oděná
se v louži rozpustila.

A zádumčivý čas,
aby mě nepropás´,
jen mlčky prstem kývá,
a náhle v ústraní
po dlouhém čekání
se trochu rozednívá.


Moje poezie
Hodnocení:
(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.